ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2109.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2109/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Okresního stavebního bytového družstva Č., družstva, proti povinnému Ing. J. Ch., zastoupenému advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3727/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2004, č.j. 30 Co 42/2004-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2003, č.j. E 3727/2003-35, kterým Okresní soud v České Lípě nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 12. 1999, sp. zn. 16 C 1812/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 30 Co 65/2000, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného do zajištěného přístřeší a povinného zavázal k náhradě nákladů výkonu. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením (§343 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) byly splněny; smlouvu o ubytování, kterou ve prospěch povinného uzavřelo oprávněné družstvo s I. P., považoval za platný právní úkon bez ohledu na to, zda jmenovaný z pohledu živnostenských předpisů je podnikatelem i v oblasti poskytování ubytovacích služeb.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, doplněným podáním z 23. 7. 2004, jímž – aniž argumentaci výslovně podřadil některému z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2, 3 o.s.ř. – vytýká, že v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se oprávněný „v rozporu s §79 o.s.ř.“ označil tak, že vynechal slovo „sídlo“ a před uvedením názvu ulice a čísla domu (B. 738) nevepsal název obce (Č.); neúplné označení sídla převzaté soudem prvního stupně a odvolacím soudem neodstraněné způsobuje „neplatnost napadeného usnesení.“ Dále vznáší dovolatel námitky proti podkladovým rozhodnutím a řízením, která jejich vydání předcházela. Tvrdí, že oprávněné družstvo je v exekučních titulech co do sídla neúplně označeno, že jej v řízení v rozporu se zákonem zastupovaly dvě osoby (aniž byly uvedeny v záhlaví), že rozsudek není opatřen „úředním příslušným razítkem rozhodujícího soudu, jak stanovuje ustanovení §134 o.s.ř.,“ a že panoval „nedostatek podmínek pro působnost odvolacího soudu,“ neboť Krajský soud v Ústí nad Labem byl „kompetentní“ pouze pro „ústecký kraj nikoliv pro liberecký“ (z toho dovozuje, že soud prvního stupně „neměl odvolací soud“). Z nastíněných důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle §242 odst. 3, věty první, o.s.ř. vázán).
K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést námitky podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; právě jimi dovolatel argumentuje, vytýká-li neúplnost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v označení sídla oprávněného (§79 odst. 1, §43 o.s.ř.), popř. tutéž vadu, jež se podle jeho názoru promítla i do písemných vyhotovení usnesení soudů obou stupňů (§169 odst. 1, §211 o.s.ř.). K uvedeným okolnostem proto při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. dovolací soud nepřihlížel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).
Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet. Dovolatel navíc zaměnil vady řízení o výkon rozhodnutí s vadami řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí, které se k návrhu oprávněného vykonává. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí; zbylé námitky v dovolání obsažené jsou tudíž pro účely daného přezkumu bezcenné.
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu