ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2235.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2235/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného bösch - technika pro objekty, spol. s r.o. , se sídlem v Brně, Heršpická 6, identifikační číslo osoby 416 04 806, zastoupeného JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem v Brně, Radnická 19, proti povinnému úpadci Klimaservis Brno, spol. s r.o. , se sídlem v Brně, Žabovřeskách, Bráfova 1698/3, identifikační číslo osoby 440 14 287, zastoupenému JUDr. Petronelou Sojkovou, správkyní konkursní podstaty se sídlem v Ostopovicích, Vinohradská 1, za účasti pověřeného soudního exekutora Mgr. Ing. Josefa Cingroše, Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v Brně, Špitálka 23b, přihlášených věřitelů 1) J. H., s místem podnikání v Praze 5, Štefánikova 75/48, identifikační číslo osoby 131 46 254, zastoupené JUDr. Jiřinou Lužovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dušní 22, 2) Městské správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Brně, Veveří 5, 3) Finančního úřadu Brno IV, se sídlem v Brně, Rybníček 2, a zástavního věřitele J. Č., zastoupeného Mgr. Miroslavem Klanicou, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 23b, prodejem nemovitostí pro 2.802.090,15 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 2517/2002, o dovolání zástavního věřitele J. Č. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 20 Co 170/2008 - 140, takto:
I.Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. 8. 2007, č. j. 69 Nc 2517/2002 - 96, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 11. 2007, č. j. 69 Nc 2517/2002 - 118, rozhodl, že „podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty ve výši 4.050.000,- Kč uspokojuje dle ust. §337c), §337h) o.s.ř. ve spojení s §14 odst. 1 písm. c) zák. č. 328/1991 Sb. v 1. pořadí (není přihlášena pohledávka) správkyně konkurzní podstaty povinného, společnosti Klimaservis Brno, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Bráfova 1698/3, Brno, IČ: 44014287, JUDr. Petronela Sojková, se sídlem Brněnská 555, Rosice u Brna v částce 4.050.000,- Kč“.
K odvolání oprávněného, zástavního věřitele, správkyně konkursní podstaty úpadce (povinného) a soudního exekutora Krajský soud v Brně shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „rozdělovaná podstata 4.050.000.- Kč se vydává správkyni konkursní podstaty povinného JUDr. Petronele Sojkové, Vinohradská 1, Ostopovice, s tím, že pokud nebude použita v celém rozsahu v rámci konkursního řízení, bude vrácena soudu I. stupně k provedení rozvrhového řízení“; odvolání správkyně konkursní podstaty odvolací soud odmítl.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že pověřený soudní exekutor vydal dne 25. 2. 2003 pod sp. zn. EX 196/02 usnesení, jímž udělil vydražiteli příklep na vydražených nemovitostech, že nejvyšší podání bylo vydražitelem zaplaceno dne 4. 3. 2003, že usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 23. 3. 2003 a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2003, č. j. 10 K 159/2002 - 264, byl prohlášen konkurs na majetek povinného a ustanoven konkursní správce, přičemž účinky konkursu nastaly dne 28. 11. 2003. Návrh soudního exekutora na rozvrhové řízení pak byl doručen soudu prvního stupně dne 15. 1. 2004, který rozvrhové jednání nařídil na 23. 8. 2007. K odvolací námitce zástavního věřitele, který nesouhlasil s tím, že jeho pohledávka ve výši 3.535.378,- Kč nebyla z rozdělované podstaty uspokojena, krajský soud uvedl, že „v důsledku střetu zákona o konkursu a vyrovnání s ustanoveními občanského soudního řádu, potažmo exekučního řádu, je jeho pozice nejistá a že je tu právní mezera v českém právním řádu s ohledem na dikci ust. §337h odst. 1 a §337h odst. 3 o. s. ř. v návaznosti na ust. §52 exekučního řádu“. V této fázi totiž není zřejmé, zda v rámci konkursu bude využita zcela rozdělovaná podstata ve výši 4.050.000,- Kč či nikoliv. Nebude-li využita, bude zpět vrácena k rozdělení v rámci rozvrhu podle §337c o. s. ř. „Za této situace nelze tedy připustit, aby v době rozhodování odvolacího soudu došlo k naplnění aplikace §337h odst. 1 a 3 o. s. ř., a tedy zaniklo zástavní právo zástavního věřitele, které je i v současné době zapsáno v katastru nemovitostí na vydražených nemovitostech“. Navíc, jak to vyplývá i z odvolání správkyně konkursní podstaty povinného, byla podána vylučovací žaloba a tedy ohledně zástavního práva zástavního věřitele se vede samostatné sporné řízení. Proto ke dni rozhodování odvolacího soudu tu není důvod, aby tento soud rozhodoval o zániku zástavního práva tohoto věřitele. Uzavřel, že před aplikací §337 a násl. o. s. ř. má přednost §14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání, neboť před prohlášením konkursu na majetek povinného nebylo pravomocné rozhodnutí o rozvrhu z výtěžku dražby.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu „o zániku zástavního práva zástavního věřitele dle §337h odst. 1 a 3 o. s. ř. Dovolatel namítá, že dnem právní moci napadeného usnesení zanikla zástavní práva na nemovitosti, neboť „usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty ve spojení s usnesením odvolacího soudu má účinky klasického rozvrhového usnesení“. Tím tedy došlo k zániku zástavního práva, aniž zároveň byla jeho pohledávka byť i jen částečně uspokojena. V konkursním řízení již dovolatel nemůže vystupovat v pozici odděleného věřitele, protože správce konkursní podstaty již není oprávněn předmětné nemovitosti zpeněžovat, když tyto již byly vydraženy a zpeněženy v exekuci ještě před prohlášením konkursu na majetek povinného, a jejich vlastníkem se stal vydražitel, což dovolatel považuje za nespravedlivé a v rozporu se zásadou právní jistoty. Domnívá se proto, že v českém právním řádu existuje právní mezera a že není řešen střet exekučního řízení a konkursního řízení v době od pravomocného udělení příklepu soudním exekutorem před prohlášením konkursu a po prohlášení konkursu, a to zejména s ohledem na zánik zástavních práv. Popsanou situací se tak dovolatel ocitl bez jakéhokoliv svého zavinění či pochybení v neúnosně nevýhodné právní situaci, když tento problém není pozitivní právní úpravou uspokojivě řešen a judikatura nedává v obdobných případech dostatečně jednoznačné vodítko. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.
dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které je rozhodnutím potvrzujícím (i když jím formálně bylo usnesení soudu prvního stupně změněno) není podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
Podle §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. po prohlášení konkursu nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§28 zákona).
Podle §337h odst. 1 o. s. ř dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení §336g odst. 3 tím není dotčeno. Podle odst. 3 tohoto ustanovení po právní moci rozvrhového ustanovení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad o tom, zda zástavní práva váznoucí na nemovitosti zanikla nebo zda působí vůči vydražiteli, jakož i o tom, jaká věcná břemena zanikla a jaká nadále nemovitost zatěžují.
Nejvyšší soud sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších ve výkladu §14 odst. 1 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání v souvislosti s §337h odst. 1 a 3 o. s. ř. zejména prostřednictvím usnesení Krajského soudu v Praze uveřejněného pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. dále jen R 86/2005. V tomto rozhodnutí je formulován závěr, s nímž se Nejvyšší soud ztotožňuje a podle kterého byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty, s tím, že toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení (§337h o. s. ř.).
Z citovaného ustanovení §337h odst. 1 o. s. ř. jednoznačně plyne, že i když nebude pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitosti, která byla prodána v dražbě ve výkonu rozhodnutí (v exekuci), ani zčásti uspokojena z rozdělované podstaty, zástavní právo váznoucí na nemovitosti dnem právní moci rozvrhového usnesení v každém případě zaniká. Výjimku tvoří jen případy, kdy vydražitel převzal pohledávku zajištěnou zástavním právem k vydražené nemovitosti. Ani v tomto případě však není významné, jestli na zajištěnou pohledávku připadla úhrada z rozdělované podstaty (k tomu srov. též Důvodovou zprávu ze dne 1. 1. 2000, předloženou vládou České republiky PS PČR k novele občanského soudního řádu zákonem č. 30/2000 Sb., zvláštní část, v níž se uvádí: „Dosavadní úprava výslovně neřeší, jaký je osud zástavních práv, věcných břemen a nájemních práv váznoucích na nemovitosti, jestliže se nemovitost stala vlastnictvím vydražitele. Z účelu a smyslu výkonu rozhodnutí plyne, že zástavní právo může působit proti vydražiteli jen tehdy, jestliže převzal pohledávku, která byla zástavním právem zajištěna; ostatní zástavní práva zanikají. Z věcných břemen a nájemních práv působí proti vydražiteli jen ta, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou [§336a odst.1 písm.c)], a ta, za něž byla vydražiteli poskytnuta náhrada (§337g odst.2). O tom, zda zástavní práva a věcná břemena zanikla nebo zda působí proti vydražiteli, soud vždy vyrozumí příslušný katastrální úřad, který o tom učiní potřebný záznam.“).
Odvolací soud v dané věci v souladu s R 86/2005 vydal celou podstatu správkyni konkursní podstaty povinného, když nemovitosti, ohledně nichž se exekuce jejich prodejem vedla, byly prodány v dražbě vydražiteli, který zaplatil nejvyšší podání před tím, než na majetek povinného byl prohlášen konkurs. Jeho omyl spočívá jen v názoru, že o zániku zástavních práv na vydražených nemovitostech, k nimž byl udělen příklep, rozhoduje soud, ačkoliv §337h odst. 1 o. s. ř. stanoví, že tato práva zanikají dnem právní moci rozvrhového usnesení, tedy ze zákona. Nerozhodl-li tudíž odvolací soud o zániku zástavních práv váznoucích na nemovitostech, je jeho rozhodnutí v souladu se shora uvedenou právní úpravou a nemá (nemůže mít) po právní stránce zásadní význam; ostatně ani dovolatel v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu neformuloval, a jen v něm dovozoval důsledky této právní úpravy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání zástavního věřitele podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť zástavní věřitel, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo, a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu