ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2369.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2369/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., v právní věci žalobkyně Tělocvičné jednoty Sokol V. proti žalované Tělovýchovné jednotě Spartak V., zastoupené advokátkou, o navrácení majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 C 707/92, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23.3.1999, č.j. 25 Co 693,694/98 - 209, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23.3.1999, č.j. 25 Co 693,694/98-209, se v části, týkající se navrácení majetkových práv ke „stavbě čp. 618\" (včetně „budovy lehkých topných olejů na pozemku č. 1691/1\"), zrušuje, a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti měnícímu výroku o navrácení majetkových práv k parcele č. 1691/1 díl 1 se zamítá.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně vyhověl žalobě vycházející ze zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. s výjimkou parcely č. 1691/1 a na ní postavené „budovy lehkých topných olejů\" (dále LTO), ohledně nichž žalobu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o navrácení majetkových práv zamítl.
Odvolací soud v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost uzavřít dohodu o navrácení majetkových práv i ohledně této parcely (označené též podle zjednodušené evidence jako parcelu č. 1691/1 díl 1, o výměře 9.418 m2), a „jinak\" rozsudek potvrdil. Neztotožnil se s argumentem, že k zamítnutí žaloby postačuje okolnost, že dotčená parcela byla rozdělena na díl 1 a díl 2, aniž žalobkyně označila díl, s nímž svůj restituční nárok spojuje; podle názoru odvolacího soudu je totiž mimo pochybnost, že žalobkyně sledovala navrácení majetkových práv k dílu 1, který jediný - oproti zbytku - je vlastnictvím žalované. Ohledně budovy LTO měl odvolací soud za to, že je správný názor (žalobkyně), že jde o součást věci hlavní, jíž je „dům čp. 618\", neboť podle své povahy k ní náleží a nemůže být - bez toho, že by se tím hlavní věc funkčně znehodnotila - oddělena.
Kromě námitek procesními vadami (že již žaloba trpěla vadami a že soudy opomenuly rozhodnout o připuštění jejího doplnění a opravy) žalovaná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání dovozuje, že rozsudek je v měnící části (ohledně parcely č. 1691/1) nesprávný, neboť odvolací soud jím ignoroval požadavek řádné identifikace věcí, jichž se má dohoda o navrácení majetkových práv týkat, a nepřesný a nesrozumitelný návrh „nahradil\" tím, že vyložil, co měla žalobkyně „na mysli\". Jen v odůvodnění, nikoli ve výroku, odvolací soud žalobkyni „přiznal vlastnictví\" i k budově LTO, ačkoli, uvádí se dále v dovolání, je „samostatným objektem postaveným na jiném pozemku, než budova hlavní (sokolovna čp. 618)\", a žalobkyně neprokázala, že jej před kritickým datem 31.3.1948 vlastnila. Podobné platí i o vydání této sokolovny, jelikož přístavba k ní k tomuto okamžiku neexistovala a je samostatnou stavbou, resp. stavbou od původní sokolovny oddělitelnou.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.\").
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních §237, §238 a §239 o.s.ř. - připouští.
V části, v níž dovolatelka namítá nesprávnost výroku, jímž jí byla uložena povinnost uzavřít dohodu o navrácení majetkových práv ohledně parcely č. 1691/1 díl 1, je dovolání přípustné, neboť jím odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), není však důvodné.
I kdyby bylo možné dovolatelce přisvědčit, že žaloba - co do identifikace parcely, jež měla být předmětem dohody o navrácení majetkových práv - nebyla původně správná nebo úplná, a neodstranění této vady tím kolidovalo s požadavky vyslovenými v ustanovení §43 odst. 1, 2 o.s.ř., pak v situaci, kdy ani dovolatelka (při nedotčeném závěru, že byly splněny podmínky pro navrácení majetkových práv) nezpochybnila, že konečné určení parcely, s nímž odvolací soud posléze uplatněný nárok spojil, je správné, nemůže jít logicky o vadu, jež by mohla mít za následek (naopak) nesprávné rozhodnutí věci. Přitom jen vada, jež by za následek nesprávné rozhodnutí mít mohla, je v dovolacím přezkumu relevantní (srov. §242 odst. 2, §243 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), a jen na základě takové vady lze dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je nesprávné, a musí být zrušeno (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Není-li zde relevantní vady podle §242 odst. 3, §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., a nebyl-li uplatněn ani jiný dovolací důvod, z hlediska kterého by rozhodnutí odvolacího soudu (posuzovaná část) mohlo být poměřováno, nezbývá než uzavřít, že je ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. správné, a Nejvyšší soud dovolání (v odpovídající části) nemohl než zamítnout.
Zvláštní pozornost si zaslouží posouzení té části dovolání, jež směřuje proti „rozhodnutí\" o „budově lehkých topných olejů\" na parcele č. 1691/1 díl 1. Soud prvního stupně ji považoval za samostatnou nemovitost, ve vztahu k níž restituční nárok neuznal, jelikož se majetková práva navracejí „podle stavu ku dni 31.3.1948\", a jemu tuto věc, podle jeho názoru, podřadit nelze. Žalobu ohledně navrácení majetkových práv k budově LTO výrokem zamítl, zatímco odvolací soud toliko v odůvodnění konstatoval, že se s ním neztotožňuje, jelikož budovu LTO pokládá za součást jiné - hlavní - věci („stavby čp. 618\"), která restituci podléhá.
Podle §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud konstantně uvádí, že pro určení, zda rozhodnutí je ve smyslu tohoto ustanovení měnícím, není rozhodující to, jak jej odvolací soud označil, resp. odvolal-li se na §219 či na §220 o.s.ř., ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, resp. zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně či nikoli. Odlišností pak není toliko rozdílné právní posouzení, ale jen takový závěr, který na základě rozdílného posouzení okolností pro rozhodnutí významných rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků (srov. usnesení ze dne 30.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Založit přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. tedy předpokládá, aby napadený rozsudek byl měnícím z těchto (obsahových) hledisek.
Podle §120 odst.1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
„Oddělení\" zahrnuje nejrůznější způsoby separace; jak ty, s nimiž je spojen zásah do hmotné podstaty věci, tak ty, jež podstatu věci nezasahují, resp. jimiž jsou dotčeny jen některé její vedlejší kvality. Vždy však představuje pro věc hlavní (nikoli pro oddělovanou „součást\") „znehodnocení\" ve smyslu hodnotovém (cenově vyjádřitelném), kvalitativním, funkčním, estetickém, příp. i jiném. Faktickým oddělením dřívější součásti se tato stává samostatnou věcí, a může být i samostatným předmětem právních vztahů. Není-li oddělena, tvoří s věcí „hlavní\" věc jedinou, jež je podrobena jednotnému právnímu režimu; platí, že práva a povinnosti, jejichž předmětem je konkrétní věc, se vztahují i na všechny její součásti.
Tyto hmotněprávní závěry nalézají logicky odpovídajícího výrazu i v poměrech procesních; je-li nepřímým předmětem soudním rozhodnutím ukládané povinnosti nebo deklarovaného určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. §80 písm. b/, c/ o.s.ř.), věc, dopadá výrok rozhodnutí bez dalšího i na její součásti. Jestliže kupř. §345 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se předseda senátu o výkon rozhodnutí tím, že dá (povinnému) odebrat věc se vším, co k ní patří, pak to znamená, že nařízený výkon rozhodnutí se vztahuje na všechny její součásti (§120 obč. zák.), jakož i na její příslušenství (§121 odst.1 obč. zák.). Samozřejmou výjimku (mající - co do součásti - věcný základ ve výše popsaných okolnostech její oddělitelnosti) představuje situace, kdy z toho, jak věc byla ve výroku rozhodnutí identifikována, je nepochybné, že povinnost k vydání (dodání) se na součást event. příslušenství nevztahuje.
Jestliže tedy součást věci nemá být (za zvláštních okolností) předmětem povinnosti nebo určení práva či právního vztahu, je nutné to ve výroku rozhodnutí vyslovit; jinak se uplatní obecný princip, že výrok rozhodnutí dopadá i na ni. Zájmu určitosti rozhodnutím upravovaných vztahů (zejména je-li otázka, zda jde o součást či nikoli, sporná) přirozeně neprotiřečí, jestliže soud tuto okolnost přiměřeně vyjádří v odůvodnění. Ani ve výkonu rozhodnutí, kde má výrok rozhodnutí, jež má být vykonáno, význam rozhodující a prvořadý (výrokem je soud výkonu vázán a nemůže nařídit výkon ke splnění jiné povinnosti, než kterou stanoví), se nevylučuje, že bude interpretován v souvislosti s jeho odůvodněním.
Výrok rozsudku odvolacího soudu se výslovně sporné „budovy lehkých topných olejů\" nedotkl; v měnícím výroku (pouze) upravil - pozitivně - poměry věci jiné (parcely č. 1691/1 díl 1). Je-li namístě předpoklad, že odvolací soud rozhodl o celém předmětu řízení (§152 odst. 2 o.s.ř.), musí být rozhodnutí o navrácení majetkových práv k „budově LTO\" logicky zahrnuto v druhém výroku ve věci samé, totiž výroku potvrzujícím; jestliže však z jeho znění (v konfrontaci se zněním výroku měnícího) plyne, že jím nebyl potvrzen výrok, jímž soud prvního stupně žalobu o navrácení majetkových práv k „budově LTO\" zamítl, nezbývá než toto „zahrnutí\" spojovat s potvrzením toho prvostupňového výroku (jeho části), ve kterém bylo žalobě o navrácení majetkových práv vyhověno ohledně té věci (hlavní), s níž odvolací soud - podle odůvodnění rozsudku - spojil závěr, že „budova LTO\" je její součástí; tou je „stavba čp. 618\".
Ačkoli je tento výrok (jeho část) co do znění potvrzujícím, je ve smyslu výše uvedeného výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (z hlediska obsahového) výrokem měnícím; povinnost dovolatelky vymezil odvolací soud jinak (a to nepříznivěji), neboť oproti soudu prvního stupně předmět navrácení majetkových práv k „stavbě čp. 618\" rozšířil o „budovu lehkých topných olejů\" coby její součást.
Dovolání, jež směřovalo do této části výroku rozsudku odvolacího soudu, je tedy podle §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, a - byť z jiných než uplatněných důvodů - je i důvodné.
Bez ohledu na dovolací důvody vyjádřené v dovolání posuzuje soud z úřední povinnosti i jiné než v §237 odst. 1 o.s.ř. vyjmenované vady, a takovou vadou totiž je řízení a rozhodnutí odvolacího soudu vskutku postiženo.
Závěr, že v konkrétním případě jde o součást věci hlavní, předpokládá nejen odpovídající výklad rozhodného §120 obč. zák., nýbrž i taková skutková zjištění, na jejichž základě lze objektivně dovodit, že jsou splněny ty podmínky, které toto ustanovení zakládá. Jsou tedy nutná zjištění, že jde o část jiné věci, jež je oddělitelná, svou povahou k ní patří, oddělení by s sebou neslo její znehodnocení, a v čem toto znehodnocení spočívá.
Závěr, že „budova LTO\" je součástí „stavby čp. 618\", odůvodnil odvolací soud pouhou citací §120 obč. zák., aniž toto ustanovení vyložil, a - především - aniž je vztáhl ke konkrétním závěrům skutkovým. Soud prvního stupně žádné závěry, způsobilé být předmětem odlišného právního posouzení, neučinil, a odvolací soud si vlastní poznatky neopatřil rovněž, resp. neuvedl, co v této souvislosti za zjištěné pokládá. Při odvolacím jednání se sice zástupci účastníků k „budově LTO\" vyslovovali, odvolací soud však pominul dát najevo, zda a jaká zjištění (a potažmo jaký skutkový závěr) odtud vyvodil. Není - kupříkladu - nikterak zřejmé, jaký význam z pohledu skutkového odvolací soud přikládal tomu, že účastníci „shodně uvedli\", že „kotelna na LTO je v současné době odstavena, neboť objekt je vytápěn plynem\", že však „technologie v kotelně zůstala\" a „sklad LTO je zakonzervován\". Tím méně může být dovoditelné, jaký právní závěr - zda jde o součást jiné věci či nikoli podle hledisek stanovených v §120 obč. zák. - z toho vyplývá, resp. proč odtud vyplývá, jak odvolací soud konstatoval, že o součást jiné věci jde.
Nelze proto dospět k jinému závěru, než že rozhodnutí odvolacího soudu je v posuzované části nepřezkoumatelné.
V případě, že nedostatek řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem brání soudu dovolacímu zhodnotit jeho správnost, trpí řízení jinou vadou ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. (viz rozsudek Vrchního sudu v Praze ze dne 28.6.1994, 7 Cdo 41/93, uveřejněný pod č. 10 v částce 3/1994 Bulletinu Vrchního soudu v Praze).
Pro tuto vadu nemůže být rozsudek odvolacího soudu v části týkající se navrácení majetkových práv k „stavbě čp. 618\" (rozumí se se „součástí\", představovanou „budovou lehkých topných olejů\") ve smyslu §243b odst. 1 o.s.ř. správný, a Nejvyšší soud jej proto v této části zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Zabývat se dovoláním v části, jíž napadla výrok o navrácení majetkových práv k „stavbě čp. 618\" sama dovolatelka z důvodů jiných (arg. přístavbami), je již pro výsledek odvolacího řízení bez významu. Ostatně, posuzováno izolovaně, by dovolání nebylo ani přípustné (§237, §239 odst. 1, 2 o.s.ř. a contr.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu