ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2798.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2798/2022-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Karolinou Spozdilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 416/37, proti povinným 1) M. B. , narozenému XY, a 2) M. B. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze, Školská 695/38, pro 153 995,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 EXE 31/2019, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. května 2022, č. j. 30 Co 4/2022-200, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. května 2022, č. j. 30 Co 4/2022-200, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. října 2021, č. j. 9 EXE 31/2019-160, a ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 9 EXE 31/2019-176, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 30 Co 4/2022-200, k odvolání povinných potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 5. 10. 2021, č. j. 9 EXE 31/2019-160, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, a současně i usnesení ze dne 29. 11. 2021, č. j. 9 EXE 31/2019-176, jímž soud prvního stupně uložil povinným, aby zaplatili státu na náhradě nákladů řízení částku 12 205 Kč (z titulu státem zálohovaného znalečného).
2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v posuzované věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 29. 9. 2015 pod sp. zn. NZ 418/2015, N 539/2015, notářem v Děčíně JUDr. Vratislavem Makovcem (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“), na jehož základě je vymáhána pohledávka oprávněného ve výši 153 995,81 Kč představující kapitalizovaný 10 % roční úrok z prodlení z částky 1 000 000 Kč za dobu od 12. 2. 2016 do 16. 8. 2017.
3) Povinní navrhovali zastavení exekuce z důvodu, že shora specifikovaný kapitalizovaný úrok z prodlení oprávněnému zaplatili. K takovému tvrzení předložili dva příjmové pokladní doklady ve fotokopiích k platbám 170 000 Kč dne 20. 8. 2017 a 210 000 Kč dne 21. 8. 2017, které oprávněný co do pravosti listin popřel a před soudem prvního stupně provedený znalecký posudek znalce Mgr. Jana Zimmera v oboru písmoznalectví tvrzení povinných neprokázal. Uvedené závěry odvolací soud aproboval s odkazem na ustanovení §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a na judikaturu Nejvyššího soudu v otázkách volného hodnocení důkazů a popření pravosti soukromé listiny (konkrétně na rozsudek ze dne 23. července 2001, sp. zn. 33 Odo 388/2001, usnesení ze dne 4. října 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, a rozsudek ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Rovněž podle jeho názoru povinnými předložené listiny „nejsou způsobilým podkladem“ k prokázání v hotovosti předaných částek za účelem úhrady vymáhaného kapitalizovaného úroku z prodlení.
4) Za nesprávný označil odvolací soud názor povinných, že jim coby dlužníkům ve smyslu §1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), náleželo právo určit účel platby, a tudíž že splnění vymáhaného dluhu vyplývá z jimi projevené vůle. Volba dlužníka přichází v úvahu teprve tehdy, neurčí-li pořadí vícero plnění stejného druhu mezi týmiž stranami dohoda účastníků daného vztahu, nelze-li takové pořadí určovat dodatečně. Podle jeho názoru by „v době úhrad (…) muselo platit, že nebyl konsenzus stran o tom, jaké konkrétní závazky povinných vůči oprávněnému mají být plněny, že existuje více peněžitých závazků mezi týmiž stranami, tudíž že účel platby volí povinní“. Oprávněný totiž ke sporným hotovostním platbám uvedl konkrétní tvrzení o jejich právním důvodu „na závazky ze zcela odlišných samostatných zápůjček“.
5) Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu (v dovolání je chybně zmiňován „rozsudek“) „závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a rovněž na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu". Rozhodná otázka „spočívá v provádění zápočtů ze strany dlužníka ze strany věřitele, a to v situaci plurality zápočtů“ , přičemž napadené usnesení je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2019, sp. zn. 4 Tdo 1441/2018, vycházejícího z úpravy §1933 odst. 1 o. z. V této souvislosti postupoval odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) zcela svévolně, dospěl-li při absenci dohody smluvních stran o tom, „jaký závazek bude úhradou dluhu umořován“, k závěru, že si oprávněný mohl účel platby určit, a nezkoumal-li tvrzení oprávněného hledisky existence jiného závazku povinných, zajištění závazku, splatnosti závazku či výzvy k plnění dlužníka. Dovolatelé proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, současně aby odložil „vykonatelnost napadeného rozhodnutí“ - a tím i provedení exekuce - do doby rozhodnutí o dovolání.
6) K dovolání povinných se vyjádřil oprávněný, který napadené usnesení považuje za správné a zákonné, neboť se odvolací soud s námitkami protistrany vypořádal v souladu se zákonem. Ten umožňuje volbu dlužníka ohledně závazku, na který má být plněno, teprve v případě konsenzu smluvních účastníků. V okamžiku úhrady částek 170 000 Kč a 210 000 Kč však byl zcela jasný právní důvod těchto úhrad směřujících k (částečnému) vrácení zápůjčky v celkové výši 500 000 Kč, tj. „k určení dluhu tak došlo při jeho plnění“. Účel plnění není možné dodatečně měnit, jak to činí dovolatelé.
7) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v předestřené otázce způsobu (pořadí) plnění několika závazků stejného druhu dlužníkem ve smyslu §1933 odst. 1 o. z. přípustné (§237 o. s. ř.) a zároveň i opodstatněné.
8) Podle ustanovení §1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.
9) Citované dikci zákona plně odpovídá výklad dovolateli ohlášeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2019, sp. zn. 4 Tdo 1441/2018, byť je nutno podotknout, že otázku interpretace a aplikace §1933 odst. 1 o. z. v dané věci řešil dovolací soud v souvislosti se stanovením výše náhrady škody pro účely trestního řízení při započtení více plateb dlužníka (obviněného) poškozenou osobou (pojišťovnou).
10) V posuzované exekuční věci z obsahu předloženého spisu vyplývá (a jeví se pro účely interpretace §1933 odst. 1 o. z. jako rozhodné), že oprávněný od jednoho ze solidárně zavázaných povinných (M. B.) přijal v hotovosti oproti příjmovému pokladnímu dokladu ze dne 20. 8. 2017 částku 170 000 Kč s uvedením účelu platby „úhrada dluhu vyplývajícího z NZ 418/2015“ a oproti příjmovému pokladnímu dokladu ze dne 21. 8. 2017 částku 210 000 Kč s uvedením účelu platby „dluh z NZ 418/2015 a N 539/2015“. Oba doklady jsou vyplněny na jméno příjemce oprávněného J. J. včetně uvedení adresy a rodného čísla; u posledního řádku „Přijal“ jsou (nečitelně) parafovány.
11) Z uvedených listin (příjmových pokladních dokladů, byť předložených v kopiích) se tudíž podává, že částky 170 000 Kč a 210 000 Kč byly dlužníkem při jejich platbě v hotovosti určeny (a oprávněným konsenzuálně přijaty) za účelem úhrady dluhů z exekučního titulu, který je zde označen spisovými značkami notářského zápisu, tj. závazků zahrnujících rovněž exekučně vymáhanou pohledávku (kapitalizovaný úrok z prodlení). Naopak, z listin nelze dovodit, že by specifikovanými částkami povinní (či jeden z nich) částečně plnili na závazek od exekučního titulu odlišný, tj. zápůjčku oprávněného ve výši 500 000 Kč (jak uzavřely soudy obou stupňů).
12) V této souvislosti nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že předložené příjmové doklady nejsou pro splnění exekvovaného závazku „způsobilým podkladem“. Soudem prvního stupně opatřený znalecký posudek znalce Mgr. Jana Zimmera v oboru písmoznalectví totiž nepotvrdil, že by text u účelu plateb byl dopsán (resp. připsán dodatečně) a že by byl dopsán jinou osobou než oprávněným, byť se na první pohled neodlišuje od ostatních psaných částí pokladních dokladů. Z těchto důvodů znalecký posudek sice nepodporuje rozhodné tvrzení povinných o splnění exekvované pohledávky, na druhou stranu nemůže důkazně zpochybnit příjmové pokladní doklady a v nich obsažené údaje v tom smyslu, že by povinní neunášeli důkazní břemeno ohledně určení účelu posuzovaných plateb. Ani v případě průkaznosti, že text příjmových pokladních dokladů byl psán v celém rozsahu oprávněným, nelze bez dalšího dospět k závěru, že by údaje o účelu plateb neprokazovaly vůli povinných určit, na který dluh plní (obsah listin by i tak svědčil o konsenzu věřitele a dlužníka v otázce zápočtu plnění na závazek z exekučního titulu). Žádný důkaz nepodporuje závěr soudu, že k určení zápočtu plnění došlo až dodatečně, po přijetí plateb oprávněným.
13) V důsledku zmíněného extrémního nesouladu v hodnocení důkazů provedených před soudem prvního stupně, které odvolací soud akceptoval, nemohla být správně řešena ani dovolateli předestřená právní otázka založená na výkladu §1933 odst. 1 o. z., který je zjevný potud, že dlužníkovo určení závazku, na který je plněno, má pro zápočet primární relevanci. Posuzované rozhodnutí se tím dostává do rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s článkem 1 Ústavy České republiky, neboť je povinností soudů, aby se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly s argumentací účastníků řízení způsobem odpovídajícím míře závažnosti těchto argumentů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, či nález Ústavního soudu ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. II. ÚS 968/18).
14) Za vylíčeného stavu proto Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání či pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - usnesení odvolacího soudu (a obě jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, pro které platí tytéž kasační důvody, přičemž usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení je závislé na výsledném meritorním rozhodnutí) podle ustanovení §243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. ruší a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně (v případě odvolání soud odvolací) právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz §243g odst. 1 věta první ve spojení s §226 o. s. ř.), nedojde-li ke změně důkazní situace. Dokazování by se mělo mimo jiné zaměřit na stav uhrazených či neuhrazených závazků plynoucích z notářského zápisu, a to k datu plnění sporných plateb 170 000 Kč a 210 000 Kč.
15) Protože dovolací soud rozhodl o dovolání v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci. K tomu je však zapotřebí doplnit, že napadené usnesení v rámci exekučního řízení z podstaty věci nemá vlastnost vykonatelnosti, takže návrh dovolatelů se mohl týkat jen odkladu právní moci rozhodnutí (§243 písm. b/ o. s. ř.), a takto byl dovolacím soudem chápán. K podmínce odkladu právní moci je nicméně nezbytné argumentovat konkrétními skutečnostmi ohledně závažného ohrožení práv účastníka dovolacího řízení bez toho, že by mohla být dotčena práva třetích osob.
16) O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, odvolací soud rozhodne v novém konečném rozhodnutí ve věci návrhu dovolatelů na zastavení exekuce (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech rozhodne ve zvláštním režimu soudní exekutor (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu