ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2978.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2978/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. M., zastoupené JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, B. Němcové 74, proti povinnému J. M. , pro výživné, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 562/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2008, č. j. 19 Co 636/2007, 19 Co 114/2008 - 86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 17. 4. 2007, č. j. 15 E 562/2007 - 18, nařídil podle vykonatelného usnesení téhož soudu ze dne 23. 1. 2007, č. j. 11 C 297/2006 - 32, k uspokojení přednostní pohledávky oprávněné pro výživné na dobu od 1. 12. 2006 do 31. 1. 2007 v částce 2.600,- Kč a dále pro dobu od 1. 2. 2007 v částce 3.000,- Kč každého měsíce předem, jakož i nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 23.264,50 Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
Usnesením ze dne 4. 10. 2007, č. j. 15 E 562/2007 - 68, soud prvního stupně výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného nařízený shora označeným usnesením ohledně dlužného výživného ve výši 2.600,- Kč i běžného výživného od 1. 2. 2007 ve výši 3.000,- Kč měsíčně zastavil, návrh povinného na odložení výkonu rozhodnutí zamítl a dále rozhodl, že výrok shora označeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výši 23.264,50 Kč, se nezrušuje a že povinný je povinen nahradit oprávněné náklady řízení o zastavení výkonu rozhodnutí ve výši 5.474,- Kč k rukám její zástupkyně.
K odvolání povinného proti oběma citovaným usnesením Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 3. 2008, č. j. 19 Co 636/2007, 19 Co 114/2008 - 86, usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2007, č. j. 15 E 562/2007 - 18, potvrdil s výjimkou výroku o nákladech řízení, který změnil tak, že se povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí povinnému ukládá v částce 11.632,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; dále odvolací soud řízení o odvolání povinného proti výrokům usnesení okresního soudu ze dne 4. 10. 2007, č. j. 15 E 562/2007 - 68, o zastavení řízení a o zamítnutí návrhu povinného na odložení výkonu rozhodnutí zastavil, v dalším výroku usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že náklady výkonu rozhodnutí se určují částkou 11.632,- Kč, ve výroku o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti nákladovým výrokům usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že na straně povinného nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mělo být odepřeno právo na náhradu nákladů vykonávacího řízení, jak dovodil odvolací soud, a nesouhlasí ani s tím, že „nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto pro nepřípustnost, případně pro zjevnou bezdůvodnost.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu