ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4288.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4288/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. V. , zastoupeného JUDr. Janem Vítkem, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, proti povinnému J. M. , pro 362.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 20 Nc 3731/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2008, č. j. 24 Co 1322/2008-16, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 20 Nc 3731/2008-10, zastavil řízení o nařízení exekuce s odkazem na §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), s tím, že nařízení exekuce brání překážka věci rozsouzené.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že nařízení exekuce pro 362 800,- Kč s 12 % úroky z prodlení brání překážka věci rozsouzené, neboť Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, již návrh zamítl, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 6. 2004, č. j. 5 Co 1288/2004-13, toto usnesení potvrdil. Totožnost věcí vedených pod sp. zn. 8 Nc 3469/2004 a 20 Nc 3731/2008 odvolací soud dovodil z toho, že se jedná o tentýž nárok, vycházející ze stejného exekučního titulu, a totožné osoby oprávněného i povinného. Pokud jde o náklady soudního řízení ve výši 49 138,- Kč, jejichž vymožení povinný také požadoval, odvolací soud uvedl, že povinný i přes řádné poučení soudu o nezbytnosti označení exekučního titulu, na základě něhož se úhrady nákladů řízení domáhá, povinný tuto svoji povinnost nesplnil.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího považuje za diskriminační, neboť mu brání ve vymáhání pohledávky. Má za to, že soudy obou stupňů měly vyžádat kompletní spisovou dokumentaci od roku 2000, aby mohly objektivně posoudit, zda návrh oprávněného je či není po právu. Povinný sám pak doplnil dovolání a žádal, aby dovolací soud dovolání projednal jako celek společně s usnesením č. j. 6 C 202/2000-14. Uvedl dále, že okresní soud měl řešit jen jeho žalobu „17 Nc 845/2002-2 z 19. 2. 2002 – vyrovnání mezi věřiteli“. Upozornil na trestnou činnost advokátů a soudců a tvrdil, že dluh z roku 1992 (půjčka) není dosud věřiteli vyrovnán. Současně požaduje náhradu škody 1 000 000,- Kč a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není důvodné.
V projednávané věci bylo zjištěno, že oprávněný se návrhem ze dne 11. 3. 2008 domáhal nařízení exekuce na základě usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 5. 2000, č. j. 6 C 202/2000-14, kterým byl schválen smír ve znění, že pohledávka žalobců F. V. a A. V. ve výši 362 800,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1996 do zaplacení je splatná do 30. 6. 2001, přičemž se jedná o pohledávku žalobců za oběma žalovanými, tj. J. M. a M. M. Zároveň se žalovaný J. M. zavázal zaplatit žalobci F. V. na náhradě nákladů řízení 6 000,- Kč; uvedeným titulem byla tedy pouze stanovena splatnost pohledávky ve výši 362 800,- Kč.
Současně bylo zjištěno, že na základě téhož titulu se oprávněný domáhal nařízení exekuce již svým návrhem ze dne 30. 3. 2004, přičemž ve věci rozhodl Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 6. 4. 2004, č. j. 8 Nc 3469/2004-5, který jeho návrh výrokem III. tohoto usnesení zamítl s odůvodněním, že exekuční titul povinnost k zaplacení vymáhané částky nestanoví a nelze se tedy na jeho základě domáhat nařízení exekuce; oprávněný však může svoji pohledávku uplatnit u soudu v řízení nalézacím. Usnesení okresního soudu nabylo právní moci dne 1. 10. 2004.
Domáhá-li se oprávněný v projednávané věci na základě téhož exekučního titulu opětovně nařízení exekuce pro 362 800,- Kč s 12 % úrokem z prodlení, exekuci nelze nařídit - jak již správně uvedly soudy nižších stupňů – z důvodu překážky věci rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.). Překážka věci pravomocně rozhodnuté brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem. Nezbytnou podmínkou nařízení každé exekuce (výkonu rozhodnutí) pro vymožení peněžitého plnění po povinném je rovněž vždy existence vykonatelného rozhodnutí, jež takovou povinnost ukládá; oprávněný však v projednávané věci žádným takovým titulem nedisponuje.
Závěr odvolacího soudu, že na základě usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 5. 2000, č. j. 6 C 202/2000-14, nelze exekuci nařídit, a že v řízení o nařízení exekuce nelze pro překážku věci pravomocně rozhodnuté pokračovat, je tedy správný.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo právní závěr odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Dovolání oprávněného bylo zamítnuto a povinnému tak vzniklo podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož mu však v této fázi řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu