ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.505.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 505/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Telefónica Czech Republic, a. s. (dříve Telefónica O2 Czech Republic, a. s.), se sídlem v Praze 4, Michli, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 601 93 336, zastoupené JUDr. Janou Kubištovou CSc., advokátkou se sídlem v Praze 7, Troji, Trojská 69/112, proti povinnému Ing. K. F. , zastoupenému opatrovnicí I. F., zastoupenému JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, pro 4.157,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 1048/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 12. 12. 2011, č. j. 54 Co 979/2011-19, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Nc 1048/2007-10, kterým Okresní soud v Třebíči zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 16. 7. 2007, č. j. 9 Nc 1048/2007-4 (odůvodněný tím, že povinný byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010-79, omezen ve způsobilosti k právním úkonům, jejichž peněžitá hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč, a že již od roku 1997 nebyl způsobilý činit platné právní úkony nad 4.000,- Kč). Odvolací soud uvedl, že důvod k zastavení exekuce není dán a že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu včetně postupu orgánu před jeho vydáním, obsahem tohoto rozhodnutí je vázán a je povinen z něj vycházet, přičemž případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do vykonávacího (exekučního) řízení nepřenášejí. Přitom námitka povinného, že již od roku 1997 není pro svůj nepříznivý zdravotní stav způsobilý činit platné právní úkony, jejichž hodnota přesahuje 4.000,- Kč, směřuje právě do věcné správnosti vykonávaného pravomocného exekučního titulu (rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro jihomoravskou oblast ze dne 29. 10. 2002, zn. 181925/2002-6371). Rovněž i tvrzení, že v době nalézacího řízení byl povinný stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a že mu proto soud měl ustanovit opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř., je v posuzované věci bezcenné. Odvolací soud též uvedl, že povinný byl omezen ve způsobilosti rozsudkem z 11. 1. 2011 (nikoli zpětně) a že v době zahájení exekučního řízení (9. 7. 2007) byl plně způsobilý k právním úkonům.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam. Namítá, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010-79, pravomocným dne 1. 2. 2011, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, jejichž hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč, a to z důvodu duševní choroby - bipolární afektivní poruchy, kterou trpí nejméně od roku 1997, což potvrdily znalecké posudky MUDr. Erika Hermana, Ph.D. z 28. 10. 2009, MUDr. Hany Pánkové a prim. MUDr. Miluše Hamplové z 9. 3. 2010 a MUDr. Miroslava Skačániho z 28. 8. 2010. Uvedl, že v době uzavření smlouvy s oprávněnou nebyl schopen rozpoznat následky tohoto právního úkonu a jedná se tedy o absolutně neplatný právní úkon ve smyslu §38 odst. 2 obč. zák. Protože v důsledku své choroby nemohl podat v zákonné lhůtě žalobu na zmatečnost ani na obnovu řízení, zvolil cestu návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Poukazuje na komentář k občanskému soudnímu řádu C. H. BECK, str. 2244, kde se uvádí k výkladu ustanovení §269, že za pochybení při nařízení výkonu rozhodnutí lze považovat až po nařízení výkonu rozhodnutí zjištěný „nedostatek řízení“, jestliže jej nelze odstranit. Takovýto nedostatek je i nedostatek způsobilosti být ke dni zahájení řízení účastníkem řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Posouzením všech námitek v dovolání obsažených nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Námitky povinného, že v době uzavření smlouvy s oprávněnou, z níž vymáhaný závazek vznikl, nebyl v důsledku duševní choroby schopen rozpoznat následky tohoto právního úkonu, a jedná se tedy o úkon absolutně neplatný, byly uplatnitelné v nalézacím řízení, v exekučním řízení jsou však bez právního významu. Exekuční soud totiž není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).
Tvrzení povinného, že po nařízení exekuce byl zjištěn neodstranitelný nedostatek řízení spočívající v nedostatku způsobilosti být ke dni zahájení řízení účastníkem řízení, nemá žádné opodstatnění. Ze spisu se podává, že v době zahájení exekučního řízení, tj. 9. 7. 2007, povinný měl plnou způsobilost k právním úkonům. Až rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 1. 2011, č. j. 10 Nc 608/2010-79, jenž nabyl právní moci 1. 2. 2011, došlo k omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, jejichž hodnota přesahuje částku 4.000,- Kč. Toto rozhodnutí o omezení způsobilosti má konstitutivní účinky, jež se vážou k právní moci, a nepůsobí zpětně (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, pod pořadovým číslem 26). Navíc je třeba rozlišovat způsobilost k právním úkonům od způsobilosti být účastníkem řízení. Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost být nositelem procesních práv a povinností, které zákon přiznává, popřípadě ukládá účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti. Procesní subjektivita tak splývá se subjektivitou hmotněprávní. Ten, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti podle hmotného práva, může být účastníkem řízení, jestliže mu způsobilost být účastníkem řízení přiznává zákon. Způsobilost fyzické osoby být účastníkem řízení obecně vzniká narozením a zaniká smrtí fyzické osoby, resp. jejím prohlášením za mrtvou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 103).
Na způsobilost povinného být účastníkem dříve zahájeného exekučního řízení nemohlo mít jeho následné omezení ve způsobilosti k právním úkonům vliv.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu