ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5139.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5139/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné D. S., zastoupené advokátkou, proti povinné Z. T., zastoupené advokátem, pro 20.384,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. Nc 2345/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2005, č.j. 56 Co 578/2004-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2004, č. j. Nc 2345/2004-11, jímž Okresní soud v Domažlicích nařídil podle svého rozsudku ze dne 4. 2. 2004, č.j. 5 C 84/2003-53, k vymožení pohledávky 20.384,- Kč s 5,5 % úroky z prodlení od 1. 7. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 6.361,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí je vykonatelným exekučním titulem. Odvolání povinné (žalované) proti němu bylo jako opožděné odmítnuto.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, namítá, že exekuce byla v rozporu s ustanovením §261 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nařízena před skončením řízení o jejím odvolání proti podkladovému rozsudku, a tedy podle nepravomocného exekučního titulu. V uvedeném odvolacím řízení sice nebyla úspěšná, avšak jeho výsledek byl znám až 31. 5. 2005. Povinná tak neměla možnost dobrovolně splnit povinnost, která jí byla uložena až „pravomocným exekučním titulem, tedy po skončeném odvolacím řízení.“ Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatelka – podle obsahu podání – správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ačkoliv dovolatelka pokládá napadené rozhodnutí za zásadního právního významu, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze. Otázka, kterou nabídla k přezkumu, znaky uvedené v §237 odst. 3 o.s.ř. nesplňuje; odvolací soud totiž k jejímu řešení přistoupil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 2. 2004, č.j. 5 C 84/2003-53. Odvolání, jímž povinná (žalovaná) rozsudek napadla, bylo usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 26. 11. 2004, č.j. 5 C 84/2003-86, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 3. 2005, č.j. 5 C 84/2003-98, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 10 Co 398/2005, jako opožděné odmítnuto.
Dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, z jehož odůvodnění se podává závěr, že soud musí v každém stadiu exekučního řízení najisto postavit, zda titul je vykonatelný. V tomtéž usnesení ale Nejvyšší soud současně vysvětlil, že samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, jak se mylně domnívá dovolatelka, ale jen při splnění předpokladů vymezených v ustanovení §206 odst. 1 o.s.ř. Exekuční soud proto musí buď vyčkat rozhodnutí nalézacího soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda odvolání bylo podáno včas, musí posoudit sám. Učinil-li odvolací soud závěr o vykonatelnosti exekučního titulu na základě zjištění, že v nalézacím řízení bylo odvolání povinné proti podkladovému rozsudku jako opožděně podané usnesením soudu prvního stupně odmítnuto a že bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo toto usnesení k odvolání žalované (zde povinné) potvrzeno, nelze mít námitky dovolatelky za důvodné.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu