ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.768.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 768/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 000 05 886, proti povinné L. Ch. , zastoupené JUDr. Jitkou Němcovou, advokátkou se sídlem v Praze - Vysočanech, Prouzova 2, pro 950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 66 EXE 8365/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 15. června 2012, č. j. 21Co 259/2012 - 33, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením z 3. června 2011, č.j. 66 EXE 8365/2010-14, obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce s odůvodněním, že soudní exekutor dosud (kromě vydání exekučního příkazu ke srážkám z důchodu) neprovedl žádná šetření za účelem zjištění existence možného či možných účtů povinné, případně existence movitého či nemovitého majetku, z čehož soud dovodil, že „exekutor dosud zdaleka nevyužil šíře možností, jež exekuci nařízené pro uspokojení peněžité pohledávky poskytuje zákon, tj. ustanovení §58 exekučního řádu.“
Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a ve shodě s ním uzavřel, že v souzené věci nebyly dány zákonné důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jímž je upravena situace, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný jeho majetek zjištěn, případně kdy je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže její realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů. Z povahy exekuce podle zákona 120/2001 Sb. plyne, že podnět k jejímu zastavení podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepodává povinný, ale exekutor. Jestliže návrh na zastavení exekuce podala povinná, aniž soudní exekutor s jejím návrhem souhlasil, případně se k němu kladně vyjádřil, není dosud dán důvod k rozhodnutí podle tohoto ustanovení.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm posuzována právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešená), povinná – posuzováno podle obsahu dovolání - namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvody k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dány nejsou. Vyjadřuje přesvědčení, že tyto důvody existují i v případě, že exekutor nečiní úkony a dotazy ke zjištění majetku povinné a tím neúměrně exekuční řízení prodlužuje. V případě, že by totiž exekutor postupoval efektivně, dodržoval zásadu hospodárnosti řízení a provedl veškerá šetření ke zjištění případného majetku povinné, zjistil by, že ta žádný majetek nevlastní (pobírá pouze důchod a příspěvek na bydlení) a byly by tak dány důvody k zastavení exekuce již na počátku řízení.
Dovolací soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro zastavení exekuce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak Nejvyšší soud zdůraznil v odůvodnění svého usnesení z 31. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, lze při rozhodování o zastavení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., (jež se v některých směrech od soudního výkonu rozhodnutí liší) vyjít z nauky i judikatury k ustanovení §268 o. s. ř., upravujícímu zastavení výkonu rozhodnutí, avšak s výjimkou (kromě jiného) právě jeho odstavce 1 písm. e/, kde je odlišný náhled odůvodněn principem, že způsob, jímž bude exekuce provedena, volí (podle výsledků šetření o existenci postižitelného majetku povinného) v souladu s ustanoveními §58 odst. 3 a 47 odst. 1 exekučního řádu soudní exekutor (k tomu z literatury srov. též např. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání, Praha 2010, str. 233).
Pokud jde o nepříznivé příjmové poměry povinné, ty samy o sobě důvodem k zastavení exekuce podle žádného z ustanovení §268 odst. 1 písm. a) – h) o. s. ř. nejsou. Případná námitka proti nečinnosti soudního exekutora je uplatitelná prostřednictvím jiných procesněprávních instrumentů, např. návrhu na změnu exekutora (§44b o. s. ř.).
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (byť dílčí závěr odvolacího soudu, podle něhož „podala-li návrh na zastavení exekuce povinná, aniž soudní exekutor s jejím návrhem souhlasil, případně se k němu kladně vyjádřil, není dosud dán důvod k rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.,“ není případný /viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008/).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu