ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.779.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 779/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P. S., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. T., s.r.o., za účasti U. L., a. s., zastoupené advokátem, ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 Nc 10094/2003, o dovolání vydražitele M. E., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 11. 9. 2003, čj. 9 Co 1055/2003-41, ve znění opravného usnesení z 28. 1. 2004, čj. 9 Co 1055/2003-62, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 21. 7. 2003, čj. EX 141/2003-5, (viz čl. 97 připojeného exekutorského spisu) udělil soudní exekutor M. E. příklep na tam určenou nemovitost (objekt občanské vybavenosti – obchodní dům čp. 1196 na pozemku parc. č. 705/2 jiného vlastníka, v k.ú. P., v obci O., vše zapsáno na LV č. 1609 u Katastrálního úřadu v O.).
K odvolání společnosti U. L., a. s., jakožto nájemce nebytových prostor nacházejících se v prodávané nemovitosti, krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí soudního exekutora změnil (§336k odst. 3 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/) tak, že se příklep vydražiteli neuděluje; své rozhodnutí odvolací soud s poukazem na ustanovení §336c odst. 1 písm. a) a §336k odst. 2 větu druhou o.s.ř. odůvodnil závěrem, že společnosti U. L., a. s. – ač exekutorovi mělo a muselo být z obsahu spisu, zejména z třetí a čtvrté strany znaleckého posudku (čl. 29, 30 exekutorského spisu) známo, že tato společnost je nájemcem nebytových prostor v dražené nemovitosti – nebyla doručena dražební vyhláška, a že tak bylo řízení zatíženo vadou, v důsledku níž se nájemce nemohl zúčastnit dražby.
V dovolání – posuzováno podle jeho obsahu – vydražitel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že exekutor měl již na základě znaleckého posudku, obsahujícího údaje o obchodních provozovnách, nacházejících se v draženém „objektu občanské vybavenosti, běžně využívaném k obchodním účelům“, prověřit, zda nemovitost není zatížena nájemními právy. Ze znění ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., že dražební vyhlášku soud doručuje (kromě jiných) osobám, o nichž mu je známo, že mají k nemovitosti nájemní právo, dovolatel vyvozuje, že nájemci musí být dražební vyhláška doručena jen tehdy, je-li soudu – jako konkrétní osoba – znám, a že tudíž exekutor nemusí v tomto směru provádět jakékoli „další šetření, týkající se okruhu účastníků exekučního řízení“. Podle dovolatele tedy nestačí pouze obecné údaje např. ve znaleckém posudku, popisujícím draženou nemovitost jako užívanou k obchodním účelům, obsahující obchodní provozovny, a to zejména za (daného) stavu, kdy povinný (a zároveň vlastník dražené nemovitosti) k dotazu exekutora výslovně uvedl, že na dražené nemovitosti žádné závady, které by prodejem v dražbě nezanikly, neváznou.
Dále pak dovolatel zdůrazňuje, že společnost U. L., a.s., v předmětné nemovitosti fakticky nesídlí a nemá zde ani „žádné upozornění, že by k nemovitosti měla nájemní právo, nebo že by užívala prostory v nemovitosti se nacházející“, takže exekutor nemohl případnou existenci nájemního vztahu zjistit ani ohledáním nemovitosti (a tedy ani nemohl doručit nájemci dražební vyhlášku), a připomíná, že vyhláška byla řádně vyvěšena, a to na úřední desce nejen katastrálního úřadu, ale také úřadu městského obvodu a soudního exekutora.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že soudní exekutor měl povinnost doručit dražební vyhlášku nájemci nebytových prostor již na základě obecných údajů ve znaleckém posudku, podle něhož je předmětem dražby „objekt občanské vybavenosti realizovaný nyní jako univerzální obchodní prostory užívané k obchodní a provozní činnosti (tj. provozovna pivního baru a provozovna herny s automaty), v němž se kromě kancelářských prostor nacházejí samostatné obchodní provozovny (řeznictví, prodejna potravin a drogistického zboží) a obchodní prostory pronajímané drobným prodejcům“, byť z obsahu spisu nevyplývalo, o který konkrétní subjekt jde.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §336c odst. 1 písm. a) o.s.ř. soud dražební vyhlášku doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitostem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly.
Podle §336k odst. 2 o.s.ř. proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby uvedené v odstavci 1 (oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný, vydražitel a dražitelé, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky). Do 15-ti dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též osoby uvedené v §336 odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání.
Z významu dražební vyhlášky pro právní poměry osob uvedených v §336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., jakož i ze souvislosti tohoto ustanovení s ustanovením §336k odst. 2 Nejvyšší soud dovozuje, že pojem osoba, o níž je soudu známo, že má k nemovitosti nájemní právo, není namístě vykládat restriktivně, tedy v tom smyslu, že by soud, případně exekutor, měl povinnost dražební vyhlášku takové osobě doručit jen v případě (a jen tehdy), že mu je znám konkrétní nájemce, byť by z obsahu spisu vyplývalo, že taková osoba zde je, aniž by však bez dalšího – dostupného – šetření bylo zřejmo, o koho jde (k tomu srov. též závěr přijatý v publikaci V. Kůrky a L. Drápala Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 530, konec prvního odstavce a třetí odstavec strany 540). Pro uvedený závěr svědčí i to, že první věta §336k odst. 2 zakládá právo odvolání proti usnesení o udělení příklepu bez dalšího pro osoby uvedené v §336k odst. 1 o.s.ř., a že ve větě druhé pak ustanovení §336k odst. 2 okruh osob k odvolání oprávněných rozšiřuje o subjekty další, a to právě o osoby uvedené v §336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., jimž nebyla doručena dražební vyhláška, takže se dražby nezúčastnily. Na výše uvedeném výkladu pojmu obsaženého v ustanovení §336c odst. 1 písm. a) o.s.ř. nemůže nic změnit ani skutečnost, že dražební vyhláška byla řádně vyvěšena na předepsaných úředních deskách.
Lze tedy uzavřít, že exekutor – obsahoval-li znalecký posudek údaje, že v dražené nemovitosti jsou obchodní, tedy nebytové prostory pronajímané drobným prodejcům – měl provést alespoň minimální dostupné šetření vedoucí ke zjištění, zda tyto prostory skutečně pronajímány jsou (a – v kladném případě – komu), a že pak měl dražební vyhlášku doručit nájemci.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, dovolání tudíž bylo jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítnuto.
Se společností M. s.r.o. Nejvyšší soud jako s účastníkem dovolacího řízení nejednal (viz ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. a rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 874/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2004 pod poř. č. 189, jehož závěrů lze užít obdobně), jelikož návrh na „záměnu“ účastníků (správně vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a o.s.ř.) podaný oprávněným okresnímu soudu (a doručený mu 9. 9. 2003 /čl. 46/) soud odvolací v době svého rozhodování, tj. 11. 9. 2003, zjevně k dispozici neměl (o čemž svědčí i žurnalizace návrhu teprve za rozhodnutí odvolacího soudu), takže rozhodnutí podle §211 a 107a o.s.ř. nevydal a ani s nabyvatelem práva jako s účastníkem odvolacího řízení nejednal.
Dovolatel procesně úspěšný nebyl, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. l, §224 odst. l a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2005
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu