ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.955.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 955/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci nezletilé oprávněné A. Č. , zastoupené matkou M. P., proti povinnému J. Č. , zastoupenému Mgr. Markétou Kellerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomáškova 19, pro částku 2.500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 43/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. 10. 2008, č. j. 54 Co 266/2008-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze 14. 2. 2008, č. j. 73 Nc 43/2008-10, obvodní soud vyhověl návrhu na nařízení exekuce k vymožení částky 2.500,- Kč jako dlužného výživného (jen) za časově omezené období měsíce prosince 2007, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z 23. 5. 2006, sp. zn. P 187/2004 (původně částkou 3.500,- Kč měsíčně od právní moci, tedy od 30. 5. 2007) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 3. 4. 2007, č. j. 30 Co 483/2006-257 (jenž rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že běžné výživné stanovil částkou 2.500,- Kč měsíčně).
Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. S odvolací námitkou povinného, že rozsudek odvolacího soudu byl na základě jeho zmatečnostní žaloby usnesením z 23. 11. 2007, č. j. 65 C 31/2007-26, zrušen, se městský soud vypořádal závěrem, že důsledkem zrušení rozsudku odvolacího je pouze ztráta právní moci vykonávaného rozsudku obvodního soudu. To však není překážkou pro nařízení exekuce podle tohoto titulu, jelikož rozsudek soudu prvního stupně je vykonatelný – ze zákona – bez ohledu na právní moc. Nezletilá oprávněná navíc navrhuje nařízení exekuce v rozsahu menším, než jí titul přiznává.
V dovolání (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to je v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž nařízení exekuce, jež by musela být ihned zastavena, odporuje zákonu) povinný ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, že zrušení rozhodnutí odvolacího nalézacího soudu v řízení o zmatečnostní žalobě má za následek pouze ztrátu právní moci vykonávaného rozsudku soudu prvního stupně, a že tato skutečnost není překážkou pro nařízení exekuce. Podle jeho názoru, byl-li exekuční titul zrušen, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým podkladem exekuce, odvolací soud tedy měl změnit usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce se zamítá. Ohlášenou vadu řízení nespecifikoval.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Dovolatel napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitky v dovolání obsažené však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Jak Nejvyší soud připomenul např. ve svém usnesení z 28. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3016/2008, dřívější literatura se přidržovala tradičního názoru, že pozbytí účinnosti titulu (jemuž na roveň stojí zrušení titulu) je při nařízení exekuce nerozhodné, a to proto, že účinnost v titulu nepatří mezi podmínky, jejichž splnění je soud oprávněn při nařízení exekuce posuzovat, a že může mít význam až pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nynější literatura akcentující ustanovení §269 odst. 1 o. s. ř., podle něhož o zastavení exekuce rozhoduje soud i z úřední povinnosti, naopak vychází z názoru, že setrvat na zásadě, že exekuci je nevyhnutelné vždy nařídit, by znamenalo, že nařízenou exekuci bezprostředně poté soud musí také zastavit, což neodpovídá ani potřebám praktického života ani zákonu; jestliže je neúčinnost exekučního titulu zřejmá již při rozhodování při nařízení exekuce, je soud povolán k tomu, aby návrh na toto nařízení zamítl (srov. Kurka, V., Drápal L. výkon rozhodnutí v soudním řízení Linde Praha 2004 s. 308). Závěr, že nařízení exekuce, kterou by bylo třeba bez dalšího (ihned) zastavit, neodpovídá zákonu, zastává i současná judikatura (srov. např. usnesení Krajského soudu v Ostravě z 26. 9. 1996, sp. zn. 9 Co 642/96, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 1, ročník 1997, s. 41).
Tento posléze uvedený názor, pokračuje v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí Nejvyšší soud, formuluje nynější literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. občanský soudní řád II. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 2160, odstavec 3.) i pro rozhodovací praxi odvolacích soudů. Byl-li tedy exekuční titul zrušen, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým podkladem exekuce. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stadiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti (tím, že byl pravomocně zrušen) po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, odvolací soud toto usnesení změní tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne.
Potud tedy právní názor vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3016/2008. V souzené věci však o výše popsaný případ, kdy exekuční titul byl pravomocným rozhodnutím zrušen, nejde, jelikož v řízení o zmatečnostní žalobě nebyl exekuční titul (sestávající z rozsudku obvodního soudu ve spojení s rozsudkem soudu městského) „odklizen v plném rozsahu“; zrušen byl – a to pro odnětí možnosti jednat povinnému v řízení před odvolacím soudem – pouze rozsudek městského soudu, jenž k jeho odvolání změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném tak, že je – namísto částky 3.500,- Kč měsíčně – stanovil částkou 2.500,- Kč měsíčně. Nepravomocný, avšak (ze zákona, podle §162 odst. 1 o. s. ř. předběžně) vykonatelný rozsudek soudu prvního stupně zrušen nebyl, a právě jeho výkonu, resp. exekuce (v omezeném rozsahu) se nezletilá oprávněná domáhá (navrhuje-li vymožení výživného za časově omezené období měsíce prosince 2007), a to při respektování rozhodnutí odvolacího soudu, jenž výživné stanovil částkou o 1.000,- Kč nižší.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu