ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.958.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 958/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. V. H., zastoupenému advokátem, pro 207.248,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 E 1088/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2003, č.j. 29 Co 272/2003-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2001, č.j. 2 E 1088/2001-15, kterým Okresní soud v Benešově nařídil podle svých platebních rozkazů ze dne 25. 6. 1999 k vymožení pohledávek v celkové výši 207.248,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení a náklady předcházejících rozkazních řízení) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněné a k námitce povinného poznamenal, že prohlášení konkursu na jeho majetek – usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 1999, sp. zn. 38 K 21/99 – nebrání v nařízení výkonu rozhodnutí; je však zapovězeno výkon postihující majetek patřící do konkursní podstaty provést, tedy takový majetek nelze v exekuci použít, a oprávněná může dosáhnout uspokojení pohledávek, dokud nebude konkurs zrušen, jen v konkursním řízení (viz bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že oprávněná je nařízením výkonu zvýhodněna, protože nedošlo k „zastavení úroků z prodlení z dlužné částky,“ kterýžto důsledek by nastal, pokud by pohledávky přihlásila v konkursu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto (pokud dovolací soud „nedospěje k výroku o odmítnutí dovolání“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.), dále jen „o.s.ř.,“ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinný – jak se podává z obsahu dovolání – prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní. Ve vztahu k oprávněné a jejímu postavení věřitelky v konkursním řízení dovolatel toliko upozorňuje na ustanovení §33 odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se při rozvrhu neuspokojují úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době po prohlášení konkursu (to neznamená, že pohledávka z titulu takového příslušenství jistiny neexistuje a nemůže být po skončení konkursu v exekuci vedené proti bývalému úpadci vymáhána).
Absence dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. vede k závěru, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněné, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2005
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu