ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.964.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 964/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně H. S., zastoupené advokátkou, proti žalované P., s.r.o., o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 303/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 10. 2006, č. j. 29 Co 128/2006-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 13. 1. 2006, č. j. 9 C 303/2004-56, kterým okresní soud zamítl žalobu na vyloučení budovy na stavení parcele č. 2753, stavební parcely č. 2753, parcely č. 1494/12, zapsaných na LV pro obec a katastrální území J. n. N. u Katastrálního úřadu pro L. k., Katastrální pracoviště J. n. N., a dále pohledávek na účtech u K. b. a.s. u Č. s. a.s. z exekučního řízení u téhož okresního soudu pod sp. zn. Nc 4753/2003, vedeného proti povinnému Ing. J. S., manželu žalobkyně. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že není důvodem k vyloučení majetku, patřícího do společného jmění manželů, okolnost, že je vymáhána pohledávka za povinným, která vznikla tak, že se povinný zavázal bez souhlasu manžela k plnění, které přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) –žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Zásadní právní význam shledává v posouzení otázky, co je mírou, která přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a zda je absolutní ochrana věřitele v souladu se zásadou spravedlnosti, a to i na úkor druhého manžela, který o převzetí závazku nevěděl. Tvrdí, že soudy obou stupňů se nevypořádaly jednoznačně s otázkou, zda závazek jejího manžela k zaplacení částky 1 112 653,90 Kč je součástí společného jmění manželů a zda nepřesahoval podstatně míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.
Zásadní význam přisuzuje dále posouzení právní otázky, zda není v rozporu s ust. §148 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, §14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a §21 odst. 3 a odst. 5 o. s. ř. a dobrými mravy vést exekuci na jediný majetek žalobkyně za situace, kdy existuje podezření, že žalovaná, resp. její likvidátor má v úmyslu naložit s případným výtěžkem z exekuce nezákonným způsobem; to dovozuje ze způsobu likvidace společnosti P., K. H., SRN, jehož jediným společníkem je právě žalovaná. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. Zároveň požádala Nejvyšší soud, s odkazem na své majetkové poměry, o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl ve věci samé a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně sice přednesla argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, ale hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně, totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro závěr, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, popřípadě vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Podle §42 odst. 1, věty první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 120/2001 Sb.“), exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství, jen jednomu z manželů.
Z uvedeného ustanovení, jehož znění je shodné s ustanovením §262a, odst. 1. větou první, o. s. ř. , jež citují ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů, vyplývá, že exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Jestliže takový závazek vznikl, může se druhý z manželů domáhat vyloučení věcí patřících do společného jmění jen z důvodů uvedených v §267 odst. 2 o. s. ř., které jsou stanoveny taxativně. Žalobkyně se proto nemůže úspěšně domáhat vyloučení výše uvedených nemovitostí z exekuce, i když se její manžel zavázal bez jejího souhlasu a i když rozsah závazku přesahuje míru přiměřenou jejich majetkovým poměrům.
Pokud jde o pohledávky z účtů, jejichž majitelem je manžel žalobkyně, ustanovení §42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. se neuplatní, neboť předmětem takové exekuce je nárok manžela žalobkyně z pohledávky na účtu, jehož je majitelem, a tento nárok do společného jmění manželů nepatří.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že nemovitosti, tj. budovu č. p. 2892 na stavební parcele č. 2753, stavební parcelu č. 2753, parcelu č. 1494/12, zapsané na listu vlastnictví pro obec a katastrální území J. n. N. u Katastrálního úřadu pro L. k., Katastrální pracoviště J. n. N., a dále pohledávky na účtech u K. b., a.s. a u Č. s. a. s., nelze z exekuce vyloučit (byť u pohledávek z účtu u peněžního ústavu z jiného důvodu), je jeho závěr správný.
Namítá-li žalobkyně dále nevhodnost zvoleného způsobu exekuce a jeho nemravnost, jsou tyto námitky v řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí irelevantní.
Protože podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Žalované, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu