ECLI:CZ:NS:2020:20.ND.136.2020.1
sp. zn. 20 Nd 136/2020-175
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra , se sídlem v Praze 7, nad Štolou č. 3, identifikační číslo osoby 00007064, proti povinné M. R. , narozené dne XY, bytem XY, pro 3 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 21 E 11/2018, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 21 E 11/2018, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Pardubicích.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu dovolání povinné, jehož obsahem byl i návrh povinné, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 21 E 11/2018, byla přikázána Okresnímu soudu v Pardubicích.
Povinná svůj návrh ze dne 24. února 2020 (č. l. 161) odůvodnila tím, že v přikázání věci k Okresnímu soudu v Pardubicích spatřuje možnost spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, což umožní příznivější výsledek z hlediska dodržení ústavního principu spravedlivého procesu, neboť soudci a zaměstnanci Okresního soudu v Nymburce nadržují oprávněné a vůči povinné jsou předpojatí a mají zájem ji okrást.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejblíže společně nadřízeným soudem Okresního soudu v Nymburce a Okresního soudu v Pardubicích je Vrchní soud v Praze. Nejvyšší soud však již dříve uvedl, že dokládají
-li dosavadní výsledky řízení, že institut návrhu na delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.) je účastníkem řízení zneužíván k obstrukci a cílenému protahování občanského soudního řízení, soud nepředkládá věc k rozhodnutí o takovém návrhu nejblíže společně nadřízenému soudu, ale věc sám projedná a rozhodne (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008). Vzhledem k tomu, že povinná podala návrh na delegaci z důvodu vhodnosti již dne 4. září 2019, kdy z obdobných důvodů navrhovala přikázání věci k Okresnímu soudu v Kutné Hoře či k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, a jedná se tak v krátké době o opětovný návrh na přikázání věci jinému soudu, Nejvyšší soud má za to, že se jedná právě o obstrukci a cílené protahování občanského soudního řízení, přepokládané ve výše uvedeném rozhodnutí, proto věc sám projednal a dospěl k závěru, že návrh na přikázání věci k Okresnímu soudu v Pardubicích není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
V projednávané věci povinná svůj návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Pardubicích odůvodňuje tvrzením, že jí není zaručeno nezávislé a nestranné rozhodování věci u Okresního soudu v Nymburce z důvodu předpojatosti tamních soudců a zaměstnanců vůči povinné. Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nejvyšší soud již rozhodl, že důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které mohou být důvodem k vyloučení soudce (např. usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, nebo usnesení ze dne 19. října 2011, sp. zn. 4 Nd 244/2011). Návrhu na delegaci vhodnou, která je zdůvodněna vztahem soudce k účastníkům nebo k projednávané věci, nemůže být proto vyhověno. Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné další skutečnosti pro závěr, že by přikázáním věci k Okresnímu soudu v Pardubicích bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Nymburce.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Pardubicích nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 4. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu