ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1032.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1032/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v Brně, Kotlářská č. 931/53, IČO 44569858, proti žalované S a S Most, spol. s r.o. se sídlem v Mostě, Tř. Budovatelů č. 2957, IČO 47781602, zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 125/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2009 č.j. 10 Co 78/2008-175, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 2.10.2007 č.j. 9 C 125/2005-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že úpadce je vlastníkem "pozemků parc. č. 3101/3, parc. č. 4102, parc. č. 4103, parc. č. 4126/6, parc. č. 4496/34, parc. č. 4496/39, parc. č. 4496/40, parc. č. 4496/41, parc. č. 4496/42, parc. č. 4496/43, parc. č. 4496/44, parc. č. 4496/46, parc. č. 4496/473, parc. č. 4496/47, parc. č. 4496/48, parc. č. 4496/229, budovy čp. 2957 na pozemku parc. č. 4102 a budovy bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. 4496/34, vše zapsané na LV č. 4396 pro k.ú. a obec Most u Katastrálního úřadu v Mostě". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková prodala úpadcův podnik obchodní společnosti HUDSON a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka, a.s., v likvidaci) smlouvou ze dne 9.7.2002, která byla uzavřena "za okolností, jež nasvědčují spáchání trestného činu a jsou předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení", a o které bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 určeno, že je neplatná. Poté, co "formálně převzala vlastnické právo k podniku", začala obchodní společnost HUDSON a.s. prodávat části podniku a žalovaná předmětné nemovitosti vydražila ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 16.12.2002; po "rozprodání" i dalších částí podniku úpadce vstoupila do likvidace. Žalobce dovozuje, že žalovaná nabyla nemovitosti "od nevlastníka", že obchodní společnost HUDSON a.s. nemohla být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby, že jednání dne 16.12.2002, které "jevilo znaky veřejné dražby, nemohlo být veřejnou dražbou" ve smyslu ustanovení §17 odst.2 zákona o veřejných dražbách a ani "nebylo způsobilé vést k převodu nebo přechodu práv k předmětným nemovitostem" a že vlastníkem nemovitostí je tedy i nadále úpadce.
Žalovaná namítala, že předmětné nemovitosti nabyla jako vydražitelka ve veřejné dobrovolné dražbě, která byla dne 16.12.2002 na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka a.s. provedena dražebníkem IKAMA REAL CZ s.r.o., že zaplatila cenu dosaženou vydražením ve výši 12.100.000,- Kč a že platnost dražby nebyla ve smyslu ustanovení §24 zákona o veřejných dražbách "soudně napadena". Úpadce proto nemůže být jejich vlastníkem.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 2.10.2007 č.j. 9 C 125/2005-138 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13.957,40 Kč. Z výsledků dokazování nejprve dovodil, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s., je neplatná a že předmětné nemovitosti žalovaná nabyla ve veřejné dobrovolné dražbě, která se konala dne 16.12.2002 na návrh společnosti HUDSON a.s., a posléze uzavřel, že nabytí ve veřejné dobrovolné dražbě je "nabytím originárním, kterým se přerušuje vazba mezi nabyvatelem a původním vlastníkem", a to i v případě, že je dražba navržena osobou odlišnou od vlastníka, a že osoba, jejíž věc byla takto převedena, není aktivně legitimována k podání žaloby o neplatnost dražby a ani jiné žaloby v řízení, v níž by jako předběžná byla posuzována otázka platnosti dražby. Protože vydražitel, který zaplatil nejvyšší podání, nenabude vlastnictví, jen jestliže neplatnost dražby vyslovil soud, a protože platnost pak nelze posuzovat jako otázku předběžnou, není žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. 10 Co 78/2008-175 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v "tom správném znění, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 3101/3, 4102, 4103, 4126/6, 4496/34, 4496/39, 4496/40, 4496/41, 4496/42, 4496/43, 4496/44, 4496/46, 4496/473, 4496/47, 4496/48, 4496/229, budovy č.p. 2957 na pozemku parc. č. 4102, objektu bez č.p./č.e. - občanská vybavenost na pozemku parc. č. 4496/34, vše zapsané na LV č. 4396 pro k.ú. a obec Most u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most", a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.573,34 Kč k rukám advokáta JUDr. Daniela Voláka. Po doplnění dokazování dovodil, že žalobcem tvrzená skutečnost o tom, že veřejná dobrovolná dražba předmětných pozemků byla dne 16.12.2002 provedena na návrh osoby, která k němu nebyla oprávněna, je důvodem neplatnosti dražby. Vzhledem k tomu, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, že neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, a že určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemůže být žaloba důvodná už proto, že žalobce a ani úpadce nebyli "ve vztahu k této dražbě" žádnou z osob vyjmenovaných v ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách a že tedy nemají v projednávané věci aktivní věcnou legitimaci. Názor žalobce, že veřejná dobrovolná dražba ze dne 16.12.2002 je "nicotná", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že zákon o veřejných dražbách a ani občanský zákoník, kterým se "vztahy upravené zákonem o veřejných dražbách řídí, pokud není stanoveno jinak", neobsahují "úpravu nicotnosti právních úkonů" a že "důsledkem vad právních úkonů je jejich absolutní či relativní neplatnost".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že "jednání dražebníka konané dne 16.12.2002 označované jako veřejná dražba" se konalo na návrh společnosti HUDSON a.s., která se nikdy nestala vlastníkem předmětných nemovitostí, a že proto nelze "tomuto veřejnému jednání přiznat statut veřejné dobrovolné dražby", neboť "šlo o právní úkon nicotný, trpící vadou takové intenzity, že k němu nemůže být vůbec přihlíženo". Z tohoto důvodu ani příklep udělený žalované nebyl příklepem ve smyslu ustanovení §23 odst. 9 zákona o veřejných dražbách "s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny". Žalobce uzavírá, že žalovaná nikdy nenabyla vlastnictví k předmětným nemovitostem, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatná a že je proto vlastníkem nemovitostí úpadce. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, příp. zamítl. Uvedla, že rozsudky soudů obou stupňů považuje za správné a že dovolání žalobce není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu vychází z judikatury soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje a ani, jak vyplývá z ustanovení §241a odst.2 a §242 odst.3 o.s.ř., přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že (dřívější) správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková uzavřela dne 9.7.2002 s obchodní společností HUDSON a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka, a.s., v likvidaci - dále též jen "nabyvatelem") - s odvoláním na "usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 K 58/2001-2111 o udělení souhlasu k prodeji mimo dražbu" a na zápis z jednání věřitelského výboru úpadce - smlouvu o prodeji podniku úpadce za kupní cenu ve výši 11.500.000,- Kč a že součástí tohoto podniku byly též předmětné nemovitosti. Nabyvatel poté navrhl prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě; o této dražbě vydal dražebník IKAMA REAL CZ s.r.o. dne 6.11.2002 dražební vyhlášku, kterou vyhlásil konání dražby na 16.12.2002 a její zahájení na 11.00 hod s tím, že nejnižší podání činí 12.000.000,- Kč. Podle protokolu o provedené dražbě ze dne 16.12.2002 byly předmětné nemovitosti vydraženy žalovanou za cenu dosaženou vydražením ve výši 12.100.000,- Kč. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 bylo určeno, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatná, a to v řízení, které bylo zahájeno dne 10.9.2003 žalobou podanou žalobcem proti nabyvateli.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné posouzení toho, jaké má právní následky skutečnost, že navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby v ní vydražených nemovitostí je osoba, která není jejich vlastníkem a ani jí zákon nepřiznává při veřejné dobrovolné dražbě postavení vlastníka. Vzhledem k tomu, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí věci odvolacím soudem významné (určující), představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky poté přezkoumal ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. napadený rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 16.12.2002 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§2 písm. e) část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§17 odst.1 a 5 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména §20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§27 zákona o veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. §7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné ustanovení §36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné ze znění ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní skutečností, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení §132 odst.1 občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby spojeno nabytí vlastnictví nebo jiné práva (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, které bylo uveřejněno pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení §2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou; i kdyby nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. V občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu) nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení §17 odst.4 zákona o veřejných dražbách.
V projednávané věci žalovaná vybudovala svoji procesní obranu proti žalobě na tvrzení, že se stala vlastníkem předmětných nemovitostí jako vydražitelka ve veřejné dobrovolné dražbě, která byla dne 16.12.2002 provedena na návrh obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka a.s. dražebníkem IKAMA REAL CZ s.r.o. Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle kterého v žalobě tvrzené okolnosti mohou mít právní význam jen z hlediska neplatnosti této veřejné dobrovolné dražby a podle kterého žalobce není ve smyslu ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách aktivně věcně legitimován domáhat se určení neplatnosti této dražby, se nezabýval tím, zda žalovaná prokázala, že jednání dražebníka ze dne 16.12.2002 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné, a proti i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky také toto rozhodnutí (ve znění opravného usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu