ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1166.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1166/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně A. Š. , zastoupené JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Sartoriova č. 60/12, proti žalovanému Ing. T. K. , jako správci konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany se sídlem v Říčanech, Pujmanové č. 1775, IČO 00472719, zastoupenému JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická č. 4, o vyloučení věci ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podaných žalobkyní proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.1.2005 č.j. 30 Cm 252/2000-11, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 189/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2009 č.j. 11 Cmo 141/2009-69, takto:
Usnesení vrchního soudu se (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a výroků, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou, kterou podala dne 6.10.2000 u býv. Krajského obchodního soudu v Praze, domáhala vůči žalovanému vyloučení ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany se sídlem v Říčanech, Pujmanové č. 1775, IČO 00472719, "bytové jednotky č. 1472/11 včetně podílu 595/41020 na pozemku parcelní číslo 2172, 2173, 2174, 2175 a podílu na společných prostorech 595/41020, na adrese Bezručova 1472, Říčany, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. 4365 okres Praha - východ, obec Říčany, katastrální území Říčany u Prahy". Žalobu odůvodnila zejména tím, že uvedená bytová jednotka byla zapsána do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce, ačkoliv jejím vlastníkem je žalobkyně, a že k podání "vylučovací žaloby" byla vyzvána konkursním soudem.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. července 2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2005 č.j. 30 Cm 252/2000-11, kterou bylo řízení zahájené uvedenou žalobou zastaveno, a rozhodl, že "žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení"; toto usnesení, které bylo žalobkyni doručeno dnem 25.8.2005 (na základě předchozího uložení u držitele poštovní licence, protože adresátka nebyla na adrese Říčany, Bezručova č. 1472 zastižena), nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 25.8.2005. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §111 odst. 3 o.s.ř., neboť řízení bylo přerušeno "na shodný návrh účastníků dle ustanovení §110 o.s.ř." usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2003 č.j. 30 Cm 252/2000-7, "které nabylo právní moci dne 30.12.2003", a ve lhůtě jednoho roku nebyl žádným účastníkem podán návrh na pokračování řízení, když návrh žalovaného ze dne 2.2.2004 byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.2.2004 č.j. 30 Cm 252/2000-10 zamítnut pro předčasnost.
Proti oběma těmto usnesením podala žalobkyně u Městského soudu v Praze dne 10.10.2005 žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení. Namítala v nich, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení podle ustanovení §111 odst. 3 o.s.ř., když jí usnesení o přerušení řízení nebylo doručeno, nenabylo právní moci a "lhůta jednoho roku tak nikdy nezačala běžet". Žalobkyně rovněž neznala důsledky přerušení řízení provedeného podle ustanovení §110 o.s.ř., neboť o nich nebyla poučena, a vycházela z přesvědčení, že řízení je přerušeno až do doby, než-li bude v související věci rozhodnuto o dovolání Nejvyšším soudem a o ústavní stížnosti Ústavním soudem, přičemž "i z procesního postupu soudu bylo zřejmé", že důvodem přerušení je právě uvedená okolnost odpovídající obsahově důvodu přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Protože v uvedených souvisejících řízeních rozhodnuto nebylo, nepodala návrh na pokračování v řízení. Nesprávným postupem soudu jí tak byla "odňata možnost jednat před soudem".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.11.2008 č.j. 46 Cm 189/2005-33 žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.625,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Vlčka, CSc. Dospěl k závěru, že oba účastníci navrhli přerušení původního řízení o vyloučení bytové jednotky ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce podle ustanovení §110 o.s.ř. a že usnesení městského soudu o přerušení řízení bylo žalobkyni doručeno předáním "jiné osobě v domě (§46 odst. 2 o.s.ř. v tehdy platném znění) a adresát byl o tom písemně vyrozuměn". O tom, že řízení bylo přerušeno, žalobkyně věděla, když ani v odvolání proti následnému usnesení o zastavení řízení "žalobkyně neargumentovala zásadní námitkou, že jí usnesení o přerušení řízení nebylo vůbec doručeno", a když navrhovala, aby odvolací soud rozhodl tak, že "přerušené řízení trvá". Ve vztahu k napadeným usnesením nejsou dány ani žalobkyní uplatněné důvody zmatečnosti ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř., ani důvody obnovy řízení, neboť zde nejsou žádné "skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které by žalobkyně bez své viny nemohla použít v řízení před soudy obou stupňů (§228 odst. 1 o.s.ř.)".
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8.10.2009 č.j. 11 Cmo 141/2009-69 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že "se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5.ledna 2005 č.j. 30 Cm 252/2000-11" a že "žalovanému se náhrada nákladů řízení o žalobě na obnovu řízení nepřiznává", a zrušil usnesení soudu prvního stupně "ohledně nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost"; současně rozhodl, že "žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalobě na obnovu řízení". Ztotožnil se - vycházeje z jeho skutkových zjištění - se závěry soudu prvního stupně v tom, že žaloba na obnovu řízení "nemohla mít úspěch", a to již z toho důvodu, že jí jsou napadána usnesení soudu o zastavení řízení, která nejsou rozhodnutími ve věci samé. Žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. je však třeba vyhovět, i když jí nebyla napadena rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud vzal v úvahu, že účastníci "navrhli obsahově přerušení řízení do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti v obdobné právní věci týkající se téhož úpadce, což nasvědčuje zákonným předpokladům přerušení řízení podle §109 o.s.ř.", a že proto řízení nemělo být přerušeno podle ustanovení §110 o.s.ř., neboť "takový návrh ani nebyl učiněn ze strany žalovaného". Podle názoru odvolacího soudu je namístě "odchýlit od výslovného znění" ustanovení §229 odst.3 o.s.ř., podle něhož lze žalobou pro zmatečnost napadnout toliko rozhodnutí ve věci samé, neboť výsledek původního řízení "odporuje se zřetelem k jeho popsanému průběhu elementárním požadavkům na spravedlivý proces", soudy nesprávným postupem "nejen odňaly žalobkyni možnost před soudem jednat, ale současně ji velmi citelně poškodily v majetkové sféře, neboť se zřetelem ke lhůtám pro uplatnění nároku na vyloučení věci z konkursní podstaty již nemůže svůj nárok uplatnit znovu" a žalobkyně tak byla "poškozena v právu vlastnit majetek a v předmětu svého vlastnictví uspokojovat potřebu bydlení, jež patří mezi základní lidské potřeby". Protože soudy rozhodly o zastavení řízení podle ustanovení §111 odst.3 o.s.ř. nesprávně, je zrušení žalobou pro zmatečnost napadených rozhodnutí v souladu s "účelem žaloby pro zmatečnost, jakož i v souladu s principem spravedlnosti, jimiž Ústavní soud v nálezu III. ÚS 258/03 podmínil možnost odchýlení se od doslovného znění zákona".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, podal žalovaný dovolání. Namítá, že z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. lze žalobu pro zmatečnost podat toliko proti rozhodnutí soudu ve věci samé a že v projednávané věci žalobou napadená usnesení jsou "svou povahou jednoduchá procesní rozhodnutí", pro něž nelze přípustnost žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. dovozovat ani jeho "rozšiřujícím výkladem" Postup odvolacího soudu nepředstavuje "odchýlení se od zákona" v jeho doslovném znění, ale "popření, destrukci obsahu a smyslu daného zákonného ustanovení". Odchýlit se od doslovného znění zákona lze tam, "kde to formulace normy výkladem umožňuje", v projednávaném případě však "odchýlení" vyjadřuje ve vztahu k ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. jeho "popření, resp. volbu jeho opaku". Žalobkyně navíc o přerušení řízení podle ustanovení §110 o.s.ř. věděla, a to i z odůvodnění usnesení, jímž byl zamítnut následný návrh žalovaného na pokračování v takto přerušeném řízení pro předčasnost, neboť toto usnesení "obsahuje srozumitelné a jednoznačné poučení". Žalovaný proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání žalobce jako nedůvodné. Zdůraznila, že usnesení o přerušení řízení jí nebylo doručeno a že nikdy nebyla informována o důsledcích nepodání návrhu na pokračování v řízení, přerušeného podle ustanovení §110 o.s.ř. Celý postup soudu naopak utvrzoval žalobkyni v přesvědčení, že důvodem přerušení je "vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu v související věci" a že do takového rozhodnutí nebude v řízení pokračováno. Žalobkyně konzistentně odkazovala na očekávání rozhodnutí Nejvyššího soudu a následně Ústavního soudu v uvedené související věci, což je ostatně zřejmé i z jejího odvolání proti usnesení o zastavení řízení, v němž "v podstatě vyslovuje podiv nad tím, že v řízení se má pokračovat přesto, že důvody, proč bylo přerušeno řízení, stále trvají a navrhuje, aby přerušení řízení trvalo do rozhodnutí NS ČR i ÚS ČR". Žalobou pro zmatečnost napadenými rozhodnutími v podstatě "ztrácí právo, aby bylo ve spravedlivém procesu rozhodnuto ve věci samé", nemůže "z důvodů uplynutí lhůt dle konkursního zákona opětovně podat excindační žalobu a nemá jinou možnost, jak se proti napadeným rozhodnutím, nemajícím dle žalovaného charakter rozhodnutí ve věci samé, bránit". Důsledek je stejný, "jako by rozhodnutími ve věci samé byla její excindační žaloba zamítnuta". Přerušení řízení podle §110 o.s.ř. mělo za následek odepření žalobkyni práva na spravedlivý proces, nebyly pro něj splněny zákonné podmínky a bylo učiněno "v rozporu se zákonným účelem". Důsledkem uvedených vad řízení je citelný zásah do majetkové sféry žalobkyně a jedné ze základních potřeb - bydlení. Odvolací soud zohlednil "přesah ústavní konformity nad ryze formalistickou aplikací zákonného ustanovení" a "při uplatnění pouze jedné z interpretačních variant" zvolil takovou interpretaci, která "zajišťuje v dané věci ústavně chráněný účel" a která "z pohledu principu proporcionality nabyla opodstatněně přednost před jinými variantami interpretace a aplikace předmětného zákonného ustanovení".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné zjištěno (správnost těchto skutkových zjištění dovolatel nezpochybňuje), že žalobkyně podala dne 6.10.2000 proti žalovanému u býv. Krajského obchodního soudu v Praze žalobu o vyloučení "bytové jednotky č. 1472/11 včetně podílu 595/41020 na pozemku parcelní číslo 2172, 2173, 2174, 2175 a podílu na společných prostorech 595/41020, na adrese Bezručova 1472, Říčany, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. 4365, okres Praha - východ, obec Říčany, katastrální území Říčany u Prahy", ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce Bytového družstva Kavčí skála Říčany; po dni 1.1.2001, k němuž byly krajské obchodní soudy zrušeny, bylo řízení nadále vedeno u Městského soudu v Praze. V průběhu řízení Městský soud v Praze přípisem ze dne 23.9.2003 vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda navrhují "přerušení řízení za podmínek §110 o.s.ř. v souvislosti s podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 560/2001-64 u Ústavního soudu v Brně nebo zda má soud nařídit jednání ve věci". Žalovaný dopisem ze dne 6.10.2003 sdělil, že "souhlasí s případným přerušením řízení podle ustanovení §110 o.s.ř., bude-li návrh žalobcem učiněn, a to do rozhodnutí Ústavního soudu, pro přerušení řízení podle §109 o.s.ř. však neshledává důvody". Žalobkyně v dopise ze dne 10.11.2003 uvedla, že navrhuje "přerušení řízení za podmínek §110 o.s.ř. v souvislosti s podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 560/2001-67 u Ústavního soudu v Brně". Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 5.12.2003 č.j. 30 Cm 252/2000-7 o přerušení řízení "v souladu s §110 o.s.ř.", a to k návrhu účastníků "z důvodu hospodárnosti řízení (v souvislosti s podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně v obdobné věci)"; odůvodnění usnesení obsahuje rovněž poučení podle ustanovení §111 odst. 3 o.s.ř. o tom, že "soud pokračuje v řízení na návrh účastníků po uplynutí tří měsíců" a že, "není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví". Usnesení bylo účastníkům doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence nikoliv do vlastních rukou adresátů; žalobkyni bylo doručeno tak, že v místě doručení je převzala třetí osoba. Žalovaný podal dne 4.2.2004 návrh na pokračování řízení, který byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.2.2004 č.j. 30 Cm 252/2000-10 zamítnut s odůvodněním, že byl podán předčasně "ve lhůtě kratší tří měsíců (§111 odst. 3 o.s.ř.)"; usnesení bylo žalované doručeno dne 1.3.2004, kdy jej osobně převzala. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.1.2005 č.j. 30 Cm 252/2000-11 rozhodl o zastavení řízení. Proti němu podala žalobkyně včasné odvolání, jež odůvodnila tak, že "nemohla navrhnout pokračování (řízení), protože důvod, pro který bylo přerušeno řízení (ústavní stížnost a dovolání), ještě nebylo u Nejvyššího soudu ani Ústavního soudu v mé věci projednáváno a ukončeno", a navrhla, aby odvolací soud "v rámci úspornosti řízení" rozhodl, že "přerušené řízení trvá až do doby, než se rozhodne v dané věci u ÚS či NS sp. zn. 29 Odo 560/2001-67". Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13.7.2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 usnesení městského soudu potvrdil.
Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řádu mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými (zásadními) vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem (trpí zmatečností), popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům. Neslouží k nápravě všech vad řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale pouze tzv. vad zmatečnostních, tedy vad řízení zásadní povahy, jež jsou současně právní úpravou výslovně prohlášeny za důvod pro podání zmatečnostní žaloby jako mimořádného opravného prostředku. Žalobu pro zmatečnost tedy je možné podat jen proti rozhodnutím a pouze z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o.s.ř. Důvod žaloby (důvod zmatečnosti) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. §232 odst. 2 o.s.ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem zmatečnosti) je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě.
Podle §229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
V projednávané věci žalobkyně v žalobě pro zmatečnost uplatnila zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že nesprávným postupem soudu bylo s přerušením řízení nakládáno, jako by šlo o přerušení podle ustanovení §110 o.s.ř. (tzv. klid řízení) [podle právní úpravy účinné od 1.10.2008 jde o ustanovení §110 odst.1 o.s.ř.], ačkoliv se obsahově jednalo o přerušení podle §109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. (tedy do skončení souvisejícího řízení, v němž byla řešena otázka, jež mohla mít význam pro rozhodnutí soudu). Žalobkyně současně vycházela z toho, že jde právě o takové přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení, a že proto neměla důvodu navrhovat jeho pokračování ve lhůtě jednoho roku od přerušení. Tím, že nenavrhla pokračování v řízení a že soudy posuzovaly přerušení řízení posuzovaly právě v režimu ustanovení §110 o.s.ř., došlo k tomu, že podle názorů soudů byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §111 odst. 3 věty poslední o.s.ř., již jen z důvodu uplynutí lhůty jednoho roku od přerušení řízení. Zastavením řízení soudy žalobkyni "nevratně" (pro uplynutí lhůt) znemožnily domoci se vyloučení věci z konkursní podstaty úpadce, což přestavuje "odnětí možnosti jednat před soudem".
Žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. však lze podat jen proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu nebo jeho pravomocnému usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé; proti rozhodnutím soudu prvního stupně a proti jiným (ostatním) rozhodnutím odvolacího soudu není přípustná. Uvedený závěr je třeba učinit nejen z jazykového výkladu uvedené právní normy, ale především z výkladu systematického, logického a teleologického. Připuštění mimořádného opravného prostředku v podobě žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. (odnětí možnosti jednat před soudem) má totiž své opodstatnění jen vůči takovým pravomocným rozhodnutím, jež autoritativně osvědčují, zakládají, mění či ruší práva a povinnosti účastníků řízení, která byla vlastním předmětem vedeného soudního řízení, a tedy, protože mají dopad do jejich hmotněprávní sféry, jsou rozhodnutími ve věci samé. V právní úpravě občanského soudního řízení není žádný racionální důvod "postihovat" odnětí účastníku možnosti jednat před soudem v případě, že takové řízení neskončilo rozhodnutím ve věci samé se shora vymezenými účinky neboť taková (jiná) rozhodnutí do hmotněprávní sféry účastníků dopad nemají a uvedený zmatečnostní důvod, i kdyby byl naplněn, tak ve vztahu k nim ztrácí svůj význam. Pro takový závěr svědčí obecný princip, podle kterého přípustnost mimořádných opravných prostředků, směřujících proti pravomocným rozhodnutím soudů, by (s ohledem na princip právní jistoty a ochranu v dobré víře nabytých práv) měla být vykládána spíše restriktivně.
Rozhodnutím soudu ve věci samé je takové rozhodnutí, jímž je rozhodnuto právě o předmětu, pro něž se řízení vede. Ve sporném řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za rozhodnutí ve věci samé pokládáno "věcné" rozhodnutí o nároku uplatněném žalobou (srov. §79 odst. 1 o.s.ř.), o němž bylo příslušné řízení vedeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Klíčovým pro závěr o správnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu je tedy právní posouzení toho, zda v projednávané věci má usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 povahu rozhodnutí ve věci samé.
Obecně platí, jak správně odvolací soud uzavřel, že usnesení soudu o zastavení řízení není (byť jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí) rozhodnutím soudu ve věci samé, neboť se jím nerozhoduje o nároku uplatněném žalobou (o předmětu řízení), a nezakládá se jím proto ani překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 o.s.ř.).
V posuzovaném případě není při uvedeném závěru významné, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 bylo, jak shora uvedeno, rozhodnuto o zastavení řízení o vyloučení věci (bytové jednotky) ze soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce, v důsledku čehož nastoupila (bez věcného rozhodnutí o uplatněném nároku) nevyvratitelná domněnka, že bytová jednotka byla sepsána do konkursní podstaty oprávněně (srov. §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
I když tím mohlo být žalobkyni "trvale a definitivně" znemožněno domoci se vyloučení věci z konkursní podstaty, nic to nemění na právní povaze usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.7.2005 č.j. 8 Cmo 58/2005-17 jako rozhodnutí nikoliv ve věci samé. Stejná situace by totiž nastala, kdyby řízení bylo zastaveno například z důvodu nedostatku některé podmínky řízení podle ustanovení §104 odst. 1 či 2 o.s.ř. nebo v důsledku zpětvzetí žaloby podle ustanovení §96 odst. 1, 2 o.s.ř., aniž by proti zastavení řízení z těchto důvodů mohlo být úspěšně dovozováno, že by tím byla ve smyslu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. "odňata možnost jednat před soudem".
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost, zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu