ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.128.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 128/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po F. P., zemřelém dne 10. listopadu 1999, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, Územního pracoviště Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 36, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 35 D 1431/1999, o dovolání I. P., zastoupené JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. srpna 2013, č. j. 9 Co 1173/2012-778, takto:
Dovolání I. P. se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání I. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.8.2013, č.j. 9 Co 1173/2012-778, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele F. P. a I. P. srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.3.2011, sp. zn. 31 Cdo 1038/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2011, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Závěr odvolacího soudu, že soudní komisař postupuje podle §175l o.s.ř. jen tehdy, jestliže společné jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví) zaniklo smrtí zůstavitele nebo jeho prohlášením za mrtvého, je správný.
Ostatní námitky dovolatelky (zejména, že „z podnikání zůstavitele neměla vůbec žádný prospěch“, že „se musela starat o děti a domácnost“, že „byla odkázána pouze na svůj soukromý příjem“, že „bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo na základě skutečnosti, kterou nemohla ovlivnit“, že „nemá dosud právní jistotu, kdo je vlastníkem nemovitosti, ve které po tak dlouhou dobu žije“) nejsou samostatně ani ve svém souhrnu způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu, na němž napadené usnesení odvolacího soudu spočívá (totiž, že bezpodílové spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky zaniklo prohlášením konkurzu na majetek zůstavitele, a že soud prvního stupně neměl o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozhodovat).
Dovolání I. P. navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014], a v dovolacím řízení proto nelze - také z tohoto důvodu - pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání I. P. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§243b a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu