ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1656.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1656/2019-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti žalovanému ENGIE Services a. s. se sídlem v Praze 4 – Kamýku, Lhotecká č. 793/3, IČO 26121603, zastoupenému JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 47/73, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 39/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2019 č. j. 62 Co 346/2018-201, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dany Kořínkové, Ph.D., LL.M., advokátky se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 47/73.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019 č. j. 62 Co 346/2018-201 byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (nevymezuje žádnou právní otázku, na které by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu), ale podstatou jeho dovolání je nesouhlas se skutkovým zjištěním soudů, že „se dopustil jednání, které mu žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýká“, tedy že dal pokyn ke zřízení „černého fondu“, na němž soudy založily svůj právní závěr, že v projednávané věci byl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce; dále nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (vytýká-li, že soudy důkazy hodnotily „mimo zákonné kautely ustanovení §132 o. s. ř.“, že „nedostatečně diferencovaly mezi postavením a jednáním jednotlivých aktérů, kteří se na realizaci zpeněžení odpadu podíleli“, a že pro „přijetí spolehlivého záměru o pokynu žalobce zřídit černý fond“ výpovědi svědků nejsou „jednotné a přesvědčivé“), a předestírá vlastní skutkové závěry (že jeho pokyn ve vztahu k zajištění likvidace odpadu i údajný pokyn pokladní G. „nebyl objektivně způsobilý vyvolat u zaměstnavatele závěr o nekalém jednání v rovině spekulace, že dal pokyn ke zřízení černého fondu pro provozovnu zaměstnavatele v Jičíně“, že jeho pokyn „byl natolik transparentní, že vzbuzuje zásadní pochybnost, že by sledoval přisuzovaný cíl – utržené peníze použít jako černý fond“, a že „při plnění povinností selhali pracovníci, do jejichž náplně práce předmětná agenda spadala“)]; takové námitky, z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., nemohou založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, přímo ve vztahu k ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, který byl publikován pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012, v němž byl přijat – mimo jiné – právní názor, že výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek a že k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci; jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (k tomu srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1405/2012); zároveň je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení §301 písm. d) zákoníku práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu (újmu), ať už majetkovou, nebo morální (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011); k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu