ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1815.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 1815/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. M., zastoupeného advokátem, proti povinné T., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátkou, pro 24.613,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitosti povinné, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 1992/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2003 č.j. 10 Co 53/2003-45, takto:
Usnesení krajského soudu, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. března 2001 č.j. 91 E 1992/99-24 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. března 2004 č.j. 91 E 1992/99-59 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Oprávněný se návrhem, podaným u Okresního soudu v Ostravě dne 10.11.1999 domáhal, aby byl podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 sp. zn. 5 Ro 1919/97 nařízen k uspokojení jeho pohledávky ve výši 24.613,30 Kč s 18% úrokem od 29.6.1994 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z částky 24.613, 30 Kč od 29.6.1994 do zaplacení, z částky 68.378,- Kč od 14.10.1994 do zaplacení, z částky 129.719,80 Kč od 4.11.1994 do zaplacení, z částky 65.959,50 Kč od 28.11.1994 do zaplacení, z částky 44.343,20 Kč od 20.12.1994 do zaplacení, z částky 77.380,80 Kč od 13.1.1995 do zaplacení, z částky 16.542,20 Kč od 13.1.1995 do zaplacení, z částky 43.772,40 Kč od 1.2.1995 do zaplacení, z částky 9.623,50 Kč od 1.2.1995 do zaplacení, z částky 48.469,40 Kč od 10.5.1995 do zaplacení, z částky 9.920,10 Kč od 21.6.1995 do zaplacení, z částky 52.045,20 Kč od 21.6.1995 do zaplacení, z částky 124.974,40 Kč od 12.7.1995 do zaplacení a z částky 133.285,70 Kč od 6.3.1995 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení ve výši 988,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné \"zapsaných v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu v O., na listu vlastnictví č. 1488 pro městský obvod M. O. a P., k.ú. P., a to ostatní stav. objektu čp. 348 na pozemku parc. č. st. 272/3 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 272/3 zastavěná plocha, ost. stav objektu čp. 311 na pozemku parc. č. st. 330/2 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 330/2 zastavěná plocha, ost. stav objektu čp. 312 na pozemku parc. č. st. 330/3 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 330/3 zastavěná plocha, občanské vybavenosti na pozemku parc. č. st. 330/12 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 330/12 zastavěná plocha, průmyslovém objektu na pozemku parc. č. st. 330/22 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 330/22 zastavěná plocha, občanské vybavenosti na pozemku parc. č. st. 330/43 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 330/43 zastavěná plocha, průmyslovém objektu na pozemku parc. č. st. 1598 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 1598 zastavěná plocha, průmyslovém objektu na pozemku parc. č. st. 1601 zastavěná plocha, pozemku parc. č. st. 1601 zastavěná plocha, a na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu v O., na listu vlastnictví č. 810 pro městský obvod M. H., k.ú. M. H., a to pozemku parc. č. 717/4 ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku parc. č. 717/6 ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku parc. č. 732/10 ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku parc. č. 733/18 ostatní plocha, jiná plocha, pozemku parc. č. 733/21 ostatní plocha, manipulační plocha\". Návrh zdůvodnil zejména tím, že ve prospěch vymáhané pohledávky, která mu byla přiznána vykonatelným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 sp. zn. 5 Ro 1919/97 proti dlužníku \"O., V. a spol. s.r.o.\", bylo zřízeno pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 sp. zn. 91 E 1883/98 a pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 sp. zn. 91 E 49/99 k uvedeným nemovitostem soudcovské zástavní právo. Tyto nemovitosti dlužník převedl kupní smlouvou na povinnou a \"nyní je stav\" takový, že vlastníkem nemovitostí se stala bez zaplacení ceny povinná, že na dlužníku \"byly ponechány dluhy\" a že se oprávněný nemůže jinak domoci své pohledávky.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 22.6.2000 č.j. 91 E 1992/99-7 návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o výkon rozhodnutí. Dospěl k závěru, že podle rozhodnutí navrženého k výkonu (platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 sp. zn. 5 Ro 1919/97) je k plnění zavázán \"subjekt O., V. a spol., s.r.o.\" a že oprávněný neprokázal, že by \"závazek z tohoto rozhodnutí\" přešel na povinnou.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28.12.2000 č.j. 8 Co 1072/2000-20 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se \"nevypořádal s tvrzením oprávněného\", že k výkonu navržené rozhodnutí (platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 sp. zn. 5 Ro 1919/97) \"byl zajištěn soudcovským zástavním právem\" že dlužník zastavené nemovitosti převedl na povinnou a že \"podle mínění oprávněného lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno zástavní právo, i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti\", tedy proti povinné. Usnesení soudu prvního stupně proto muselo být podle ustanovení §221 odst.1 písm.c) o.s.ř. zrušeno a věc mu podle ustanovení
§221 odst.2 o.s.ř. musela být vrácena k dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě poté usnesením ze dne 13.3.2001 č.j. 91 E 1992/99-24 znovu návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o výkon rozhodnutí. Soud prvního stupně zjistil, že povinná podala dne 25.8.1998 u Katastrálního úřadu v O. \"návrh na vklad k uvedeným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 3.9.1997, kterou měla zakoupit uvedené nemovitosti\". Vzhledem k tomu, že návrh na vklad byl podán dříve, než \"byl podán návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, což bylo dne 24.11.1998, resp. než byla Katastrálnímu úřadu doručena obě zmíněná usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, když ta byla jako pravomocná doručena až (dle posledního z obou usnesení) dne 23.4.1999\", nemohlo soudcovské zástavní právo k předmětným nemovitostem \"platně vzniknout, a proto nelze na jeho základě vést exekuci prodejem movitých věcí ani proti uvedené společnosti T. ani žádnému pozdějšímu nabyvateli\".
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.8.2003 č.j. 10 Co 53/2003-45 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud odmítl názor soudu prvního stupně o tom, že by k předmětným nemovitostem nemohlo platně vzniknout soudcovské zástavní právo, neboť předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení, změny ve vlastnictví nemovitosti, které nastanou po zahájení řízení, nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech významné a, převede-li povinný nemovitost smluvně na jiného a vzniknou-li na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu jeho právní účinky před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, je předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, splněn tehdy, dojde-li k zápisu vkladu vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí až po zahájení řízení o výkon rozhodnutí. Protože společnost O., V. a spol. s.r.o. uzavřela s povinnou smlouvu o převodu nemovitostí dne 3.9.1997 a protože Katastrální úřad v O. rozhodl o vkladu vlastnického práva, k němuž došlo \"s právními účinky ke dni 25.8.1997\", až \"po podání návrhu oprávněného, tedy po dni 24.11.1998\", nelze dovodit \"neplatnost vzniku soudcovského zástavního práva k nemovitostem, neboť soud při nařízení výkonu rozhodnutí proti O., V. a spol. s.r.o. vycházel z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí\". Odvolací soud současně dospěl k závěru, že povinnou nelze považovat ve smyslu ustanovení §338d odst.2 o.s.ř. za pozdějšího vlastníka nemovitosti. Takovým pozdějším vlastníkem by povinná mohla být jen tehdy, kdyby \"k uzavření kupní smlouvy a zápisu vlastnického práva došlo po dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva proti O., V. a spol. s.r.o.\". Povinná však nabyla vlastnické právo k nemovitostem \"s právními účinky vkladu ke dni 24.8.1998\", a proto ji nelze považovat \"za pozdějšího vlastníka nemovitosti\", když její vlastnické právo \"vzniklo před datem, jež je rozhodující pro vznik soudcovského zástavního práva\".
Okresní soud v Ostravě poté usnesením ze dne 3.3.2004 č.j. 91 E 1992/99-59 rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení 3.650,- Kč k rukám \"právní zástupkyně povinné\".
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29.8.2003 č.j. 10 Co 53/2003-45 podal oprávněný dovolání. Namítá, že ve prospěch vymáhané pohledávky bylo zřízeno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 sp. zn. 91 E 1883/98 soudcovské zástavní právo, jehož pořadí bylo stanoveno na den 24.11.1998, a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 sp. zn. 91 E 49/99 soudcovské zástavní právo, pro jehož pořadí je rozhodující den 8.1.1999. Povinná nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem \"nikoli údajným podpisem smlouvy 3.9.1997 nebo podáním návrhu na vklad 25.8.1998\", ale až zápisem vkladu, který byl proveden v listopadu 1999. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nemůže být zamítnut z důvodu \"retrospekce nabytí vlastnického práva povinnou\" a ustanovení §338d odst.2 o.s.ř. umožňuje, aby pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, byl veden výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně. Přípustnost dovolání oprávněný dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.c),
§238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí
[§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Oprávněný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne ze dne 13.3.2001 č.j. 91 E 1991/99-35 rozhodl stejně jako v usnesení ze dne 22.6.2000 č.j. 91 E 1991/99-5, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 23.1.2001 č.j. 42 Co 1026/2000-31 zrušeno (v obou případech návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl). Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Oprávněný se v projednávané věci domáhal nařízení výkonu platebního rozkazu býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 č.j. 5 Ro 1919/97-7 s tím, že pro vymáhanou pohledávku bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 č.j. 91 E 1883/98-13 ve znění usnesení ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 1883/98-25 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 49/99-18 zřízeno soudcovské zástavní právo k nemovitostem, jejichž prodej cestou výkonu rozhodnutí oprávněný navrhoval, a že výkon rozhodnutí lze nařídit proti povinné, která sice není osobou zavázanou z rozhodnutí navrženého k výkonu, avšak je v současné době vlastníkem nemovitostí, zatížených tímto zástavním právem.
Za této situace řešil odvolací soud mimo jiné právní otázku, zda pro vymáhanou pohledávku lze nařídit výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí zatížených soudcovským zástavním právem zřízeným ve prospěch vymáhané pohledávky proti povinné \"jako pozdějšímu vlastníku nemovitostí, který je nabyl smluvně\". Vzhledem k tomu, že výklad této právní otázky se dosud v judikatuře soudů neustálil, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci soudy při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vycházely z toho, že na návrh oprávněného byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 č.j. 91 E 1883/98-13 ve znění usnesení ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 1883/98-25 a pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 49/99-18 nařízen ve prospěch jeho pohledávky, která mu byla přiznána vykonatelným platebním rozkazem býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.9.1998 č.j. 5 Ro 1919/97-7 proti dlužníku \"O., V. a spol., s.r.o.\", výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech dlužníka a že pořadí těchto zástavních práv se řídí dny 24.11.1998 a 8.1.1999.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 č.j. 91 E 1883/98-13 ve znění usnesení ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 1883/98-25 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 49/99-18 byl nejen na návrh oprávněného nařízen výkon rozhodnutí, ale především jím bylo ve prospěch jeho pohledávky zřízeno zástavní právo (srov. §151b odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000), které se zapisovalo \"do evidence nemovitostí podle zvláštních předpisů\" (srov. §338a odst.1 větu druhou občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), tj. od 1.1.1993 do Katastru nemovitostí ČR.
Zástavní právo působilo vůči nabyvateli, který převzal smluvně věc, na níž vázlo zástavní právo, jestliže při uzavření smlouvy o zástavním právu věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídal takto do výše ceny nabyté věci (srov. §151d občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000). Zástavní věřitel se mohl podle právní úpravy účinné od 1.9.1998 do 31.12.2000 domáhat u soudu prodeje nemovité zástavy, a to jen proti tomu, vůči němuž působilo zástavní právo (zástavnímu dlužníku). Šlo-li však o pohledávku, pro níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo na nemovitostech, ustanovení §338a odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 umožňovalo vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti.
Soudcovské zástavní právo k nemovitostem zřízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 č.j. 91 E 1883/98-13 ve znění usnesení ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 1883/98-25 a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 49/99-18 podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 neztratilo uvedený účinek ani po 1.1.2001, kdy bylo řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech nově upraveno v ustanoveních §338b až §338e o.s.ř. a kdy podle ustanovení §338d odst.2 o.s.ř. pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 1. část věty za středníkem zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); znamená to, že pro pohledávku oprávněného zajištěnou uvedeným soudcovským zástavním právem lze i po 1.1.2001 vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti rovněž proti takovému pozdějšímu vlastníku, který zatíženou nemovitost nabyl jinak než smluvně.
Podle právní úpravy zástavního práva účinné od 1.1.2001 a zčásti změněné s účinností od 1.1.2002 má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky zajištěné zástavním právem, jež nebyla včas splněna, z výtěžku zpeněžení zástavy; totéž právo má i v případě, že pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (srov. §165 odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 367/2000 Sb. a §165 odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 317/2001 Sb.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165 odst.2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 367/2000 Sb. a §165a odst.1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 317/2001 Sb.). Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy (§200y a násl o.s.ř.), které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení §251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst.1 o.s.ř.).
Uvedené platí i tehdy, byla-li pohledávka zástavního věřitele zajištěna zástavním právem na nemovitostech, zřízeným usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (soudcovským zástavním právem). Domáhá-li se zástavní věřitel v zájmu uspokojení své pohledávky zajištěné soudcovským zástavním právem zpeněžení zástavy soudním prodejem zástavy, nemusí podávat žalobu o nařízení prodeje zástavy (a je tedy oprávněn podat přímo návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy), jestliže pro zajištěnou pohledávku lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně (§338d odst.1 o.s.ř.), popřípadě proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti, bylo-li - jako tomu je v projednávané věci - soudcovské zástavní právo zřízeno v době do 31.12.2000.
Soudcovské zástavní právo na nemovitostech vzniká - jako zástavní právo, jež se podle zákona zřizuje rozhodnutím státního orgánu (soudu) - na základě pravomocného usnesení soudu, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí jeho zřízením, a záznam tohoto zástavního práva (jeho zápis záznamem) do Katastru nemovitostí má jen deklaratorní povahu. Zástavní právo k nemovitostem platně vznikne - vzhledem k tomu, že se zřizuje pravomocným rozhodnutím soudu - i tehdy, jestliže usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí není věcně správné.
Odvolací soud správně uvedl, že předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, soud posuzuje podle stavu, jaký tu byl v den zahájení řízení, tj. v den podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí u soudu, že změny ve vlastnictví nemovitosti, které nastanou po zahájení řízení, nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech významné a že, převede-li povinný nemovitost smluvně na jiného a vzniklou-li na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu jeho právní účinky v době před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, je předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech spočívající v tom, aby bylo doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, splněn tehdy, dojde-li k zápisu vkladu vlastnického práva pro nabyvatele do katastru nemovitostí až po zahájení řízení o výkon rozhodnutí (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.11.2000 sp. zn. 21 Cdo 182/2000, které bylo uveřejněno pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001); vyplývá z toho, že soudcovské zástavní právo může být platně zřízeno, ačkoliv povinný ve skutečnosti není (nemusí být) vlastníkem zatížených nemovitostí, neboť skutečné vlastnické vztahy se - s ohledem na to, že soud vychází při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí jen z listin a neprovádí dokazování - nezjišťují. I když bylo o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech rozhodnuto v souladu se zákonem, neznamená to, že by třetí osoby (ti, kdo nebyli účastníky řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva) se nemohly proti takovému následku účinně bránit. Má-li třetí osoba k nemovitosti, na níž bylo zřízeno pravomocným usnesením soudu soudcovské zástavní právo, vlastnické nebo jiné právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, může se žalobou podle části třetí občanského soudního řádu domáhat vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí (§267 odst.1 o.s.ř.); bude-li žalobě pravomocně vyhověno a dojde-li z tohoto důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst.1 písm.f) o.s.ř., soudcovské zástavní právo od počátku zanikne (srov. §338e odst.2 o.s.ř.) a nastane tedy stejný právní stav, jako kdyby na nemovitosti soudcovské zástavní právo nikdy nebylo zřízeno.
Vzhledem k tomu, že soudcovské zástavní právo na nemovitostech vznikne na základě pravomocného rozhodnutí soudu i tehdy, jestliže usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí není věcně správné, a že způsobilou obranou třetích osob proti soudcovskému zástavnímu právu je žaloba na vyloučení zatížených nemovitostí z výkonu rozhodnutí, nelze považovat - jak se mylně domnívá odvolací soud - za pozdějšího vlastníka (nabyvatele) zřízením soudcovského zástavního práva dotčených nemovitostí jen toho, kdo je nabyl po dni, kterým se řídí pořadí soudcovského zástavního práva, ale každého, kdo se stal vlastníkem nemovitostí po povinném, vůči němuž soud pravomocně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva (a vůči němu tedy soud při nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva vycházel z toho, že jeho vlastnické právo k nemovitostem bylo osvědčeno nebo - podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 - prokázáno).
V projednávané věci odvolací soud vycházel z toho, že pořadí soudcovského zástavního práva zřízeného usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.12.1998 č.j. 91 E 1883/98-13 ve znění usnesení ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 1883/98-25 se řídí dnem 24.11.1998, že pořadí soudcovského zástavního práva zřízeného usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1999 č.j. 91 E 49/99-18 se řídí dnem 8.1.1999 a že povinná se stala vlastníkem tímto zástavním právem dotčených nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 3.9.1997 s právními účinky vkladu ke dni 25.8.1998. I když právní účinky vkladu vlastnického práva pro povinnou nastaly v době před zahájením řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, stala se vlastníkem dotčených nemovitostí po povinném, u nějž soud při nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva vycházel z toho, že jeho vlastnické právo k nemovitostem bylo osvědčeno (prokázáno), a je tedy třeba ji považovat za pozdějšího vlastníka (nabyvatele) nemovitostí, jejichž prodeje se nyní oprávněný domáhá. Závěr odvolacího soudu, podle kterého povinnou nelze považovat za pozdějšího vlastníka (nabyvatele) nemovitostí, tedy není správný.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.3.2001 č.j. 91 E 1992/99-24, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a akcesorické usnesení ze dne 3.3.2004 č.j. 91 E 1992/99-59 a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu