ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2612.99.1
Cdo 2612/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Obecního úřadu S., proti povinné Č. T., a. s., pro 3,618.160,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu povinného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 496/98, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 1999, č. j. 18 Co 73/99-19, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Obvodní soudu pro Prahu 3 usnesením ze dne 2. 7. 1998, č. j. 23 E 496/98-6, nařídil podle platebního výměru Obecního úřadu S. č. 01/04/98 ze dne 21. dubna 1998 k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 3,618.160,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 64.450,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním uplatněné pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu K. b., a.s., „pob. P.\".
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 1999, č. j. 18 Co 73/99-19, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 14.450,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl k závěru, že zákon o obcích nepřiznává obecnímu úřadu jako orgánu obce způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést odpovědnost z těchto vztahů vyplývající a že tedy jde o orgán obce bez vlastní právní subjektivity. Nedostatek právní subjektivity zakládá takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu oprávněný namítá, že ustanovení §14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, do samostatné působnosti obce svěřuje pouze stanovení druhu místních poplatků a jejich sazby, případně splatnost úlevy a osvobození od poplatků. Ostatní správa poplatků, tj. vyměření a vymáhání poplatků, patří ale do přenesené působnosti obce podle zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Tuto působnost je nutné dodržovat s ohledem na zajištění správné funkční příslušnosti k řízení o poplatcích a k vydávání rozhodnutí, která na tato řízení navazují. V oblasti přenesené působnosti nepřísluší podle ustanovení §36 odst. 3 a §44 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodovat ani obecnímu zastupitelstvu ani obecní radě. Obecní úřad jako „správce daně\" ve smyslu §1 odst. 3 zákona č. 337/1990 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, je proto nositelem práv a povinností správce daně a tedy i subjektem soudního řízení, který má procesní způsobilost být účastníkem řízení podle §19 o.s.ř. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě se výkonu platebního výměru č. 01/04/98 vydaného dne 21. 4. 1998 Obecním úřadem S. domáhá Obecní úřad S. Se závěrem odvolacího soudu, že nedostatek právní subjektivity oprávněného v této věci zakládá takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost (§1 odst. 2 věta druhá zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů).
Podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen „správce daně\"), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně (§1 odst. 3 stejného zákona).
Oprávnění vybírat místní poplatky, mimo jiné i poplatky za užívání veřejného prostranství, bylo obcím svěřeno zákonem č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích ve znění zákonů č. 184/1991 Sb., č. 338/1992 Sb., č. 48/1994 Sb., č. 305/1997 Sb. a č. 149/1998 Sb. (dále jen „zákon\"). Správu těchto poplatků vykonává obec, která je ve svém územním obvodu zavedla (§14 zákona).
Podle ustanovení §13 zákona o řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak. Přitom toto ustanovení výslovně odkazuje na zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Znamená to, že ustanovení §14 zákona pouze stanoví, že správu poplatků, které obec zavedla (§15 zákona) vykonává (na rozdíl od správy jiných poplatků) obec, aniž však toto ustanovení zároveň určuje, který konkrétní orgán obce bude fakticky úkony správy poplatků, zavedených obcí podle zákona, vykonávat.
Z citovaných ustanovení dále vyplývá, že pro řízení ve věcech poplatků platí zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ten v ustanovení §1 odstavce třetího počítá s tím, že i orgány obcí mohou vykonávat správu daní a tedy být „správcem daně\".
Podle ustanovení §58 odst. 3 písm. b) zákona č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti přenesené působnosti obce vykonává státní správu, s výjimkou věcí, které patří do působnosti komise nebo zvláštního orgánu, obecní úřad.
Protože ve věcech správy místních poplatků se jedná o výkon státní správy v oblasti přenesené působnosti obce, je orgánem obce, který je považován za správce daně, právě obecní úřad. Lze tedy uzavřít, že vymáhá-li obecní úřad některý z místních poplatků, jež byly obcí vyměřeny, má postavení správce daně ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších přepisů, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení §19 věty za středníkem o.s.ř. Je proto oprávněn také podat návrh na soudní výkon takového rozhodnutí.
Jestliže odvolací soud svůj závěr o nedostatku způsobilosti oprávněného být účastníkem řízení dovodil pouze ze skutečnosti, že obecní úřad je orgánem obce bez vlastní subjektivity, přehlédl, že způsobilost být účastníkem řízení má také ten, komu ji zákon přiznává (§19 věta za středníkem o.s.ř.); jeho právní posouzení věci je nesprávné (§243b odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. srpna 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková