ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2646.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2646/2016-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) L. Š. a b) N. Š. , obou zastoupených JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí č. 121/8, proti žalovanému UNIMEX – INVEST, s. r. o. se sídlem v Ostravě – Porubě, Svojsíkova č. 1596/2, IČO 25872117, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 8 Co 444/2014-330, takto:
I. Dovolání žalovaného do části výroku usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, ve výroku o zamítnutí žaloby „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“, se odmítá .
II. Usnesení krajského soudu se (s výjimkou části výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, ve výroku o zamítnutí žaloby „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, určil, že „výpověď nájmu ze dne 12. 3. 2008, kterou žalovaný vypověděl žalobcům nájem bytu č. 3 o čtyřech pokojích, jedné kuchyni a příslušenství umístěného ve 4. nadzemním podlaží domu v katastrálním území M., obci O., části obce M. na ulici T.“, je neplatná, a rozhodl, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení společně a nerozdílně částku 9.925,- Kč k rukám právního zástupce žalobců JUDr. Josefa Jurase“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.998,- Kč k rukám „jejich zástupce“; rozsudek podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dne 15. 3. 2010. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 07. 2012, č. j. 26 Cdo 1022/2012-132, který podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dne 14. 9. 2012, zamítnuto a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, podal žalovaný dne 5. 8. 2013 (podáním ze dne 5. 8. 2013) žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když tvrdí, že v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nastala situace, kdy žalovaný jako právnická osoba nemohl v řízení před soudem vystupovat proto, že zde nebyla osoba oprávněná za něho jednat a soud mu neustanovil opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 občanského soudního řádu, a žalobu na obnovu řízení z obou důvodů uvedených v ustanovení §228 odst. 1 občanského soudního řádu s odůvodněním, že žalovaný se dozvěděl, že „žalobce Š. měl v přítomnosti několika osob uvést, že předmětný byt, k němuž byla dána výpověď a posuzovala se následně její platnost, sám nepotřebuje a že není dána jeho potřeba byt využívat“, že „současně se měl žalobce Š. vyjádřit tak, že předpokládal, že byty v domě žalovaného budou nájemcům postupně rozprodány, k čemuž žalovaný nepřistoupil“, a že tedy „úmyslem Š. bylo byt levněji získat a následně byt prodat“. Na výzvu soudu k doplnění žaloby na obnovu řízení žalovaný uvedl, že o skutečnostech, ve kterých spatřuje důvod obnovy, se dozvěděl dne 20. 5. 2013, kdy bylo Gabriele Nejedlíkové (právní zástupkyni žalovaného) doručeno podání žalobců ze dne 26. 11. 2012 v jiném řízení, vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 C 252/2011, v němž žalobci uvedli, že předmětný byt nepotřebují a není dána jejich potřeba byt využívat. Ve vztahu k důvodům žaloby pro zmatečnost dále uvedl, že soudy se žalovaným jednaly za situace, kdy neměl v době od 25. 4. 2008 do měsíce května 2013 statutární orgán (jednatele), neboť jednatel žalovaného P. N. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2009, č. j. F 40767/2009-78/C 2376, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2010, vymazán z funkce jednatele, a to z důvodu, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2007, č. j. 1 T 158/2006-657, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, byl uznán vinným pro trestný čin vydírání, že však v uvedené trestní věci byla následně povolena obnova řízení a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 13. 1. 2012, č. j. 1 T 158/2006-1004, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, byl P. N. obžaloby zproštěn. Podle údajů, které vyplývají z úplného výpisu z obchodního rejstříku, P. N. je zapsán jako jednatel společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., se dnem vzniku funkce 8. 1. 2001, což ale bylo zapsáno soudem až dne 3. 5. 2013 s tím, že v historii zápisů u statutárního orgánu je uvedeno, že jeho funkce zanikla dne 25. 4. 2008, což bylo soudem zapsáno dne 28. 5. 2010. Pochybení a nesprávnost soudů nelze „zprocesnit“ konstatováním, že žalovaný byl zastoupen advokátem, zejména za situace, kdy plná moc musela být udělena v období po 25. 4. 2008, tj. osobou, která již nebyla jednatelem, takže nemohlo jít o řádné zastoupení. Lhůty k podání obou žalob považuje žalovaný za zachované; ve vztahu k žalobě pro zmatečnost došlo k odpadnutí překážky, pro kterou nemohl před soudem jednat a vystupovat, dne 3. 5. 2013 (kdy došlo znovu k zápisu jednatele do obchodního rejstříku), poslední den tříměsíční lhůty byla sobota 3. 8. 2013, takže žaloba pro zmatečnost doručená soudu dne 5. 8. 2013 byla podána včas; ve vztahu k žalobě na obnovu řízení rovněž začala tříměsíční lhůta běžet až dnem 3. 5. 2013, neboť teprve od tohoto dne mohl žalovaný důvod obnovy řízení uplatnit.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99 (výrok I.), a žalobu „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“ (výrok II.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení 10.890,- Kč k rukám „právního zástupce žalobců“ (výrok III.). Zjistil, že P. N. je v obchodním rejstříku zapsán od 8. 1. 2001 jako jednatel žalovaného s tím, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 24. 9. 2007, č. j. 1 T 158/2006-657, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání a že rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 T 158/2006-1004, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, byl P. N. obžaloby zproštěn; dne 21. 4. 2008 udělil žalovaný (P. N. jako jednatel) generální plnou moc advokátce Mgr. Gabriele Nejedlíkové, avšak nikoli v původním řízení (napadeném žalobami pro zmatečnost a na obnovu řízení), ale v jiném řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 156 C 252/2011, v němž mají účastníci opačné procesní postavení. Žalobu pro zmatečnost zamítl z toho důvodu, že byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty (objektivní lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost byla podle ustanovení §234 odst. 2 ve spojení s ustanovením §235 odst. 2 o. s. ř. zachována). Vycházel přitom z toho, že za dobu od právní moci trestního rozsudku odsuzujícího jednatele žalovaného P. N., tj. od 25. 4. 2008, do právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. do 21. 2. 2012, žalovaný neměl jednatele, že však zápis do obchodního rejstříku (jak jmenování jednatele, tak ukončení výkonu funkce jednatele) má jen deklaratorní povahu. Proto dovodil, že jednatel žalovaného P. N. byl od 21. 2. 2012 oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem (§21 odst. 1 o. s. ř.), i když o tom nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku. Překážka, pro kterou nemohl žalovaný před soudem vystupovat, odpadla dnem 21. 2. 2012, a „od 28. 8. 2012“, tedy „po právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o dovolání jednatele žalovaného“, počala běžet tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby pro zmatečnost; byla-li žaloba pro zmatečnost podána až dne 5. 8. 2013, je opožděná. Skutečnost, zda byl žalovaný v původním řízení řádně zastoupen (když nemohl v řízení vystupovat pro absenci jednatele) na základě generální plné moci obsažené v jiném spise tamního soudu udělené ještě před datem 25. 4. 2008 (dne 21. 4. 2008), považoval s ohledem na nedodržení subjektivní lhůty za irelevantní; přesto pro úplnost uzavřel, že „z existence generální plné moci, byť obsažené v jiném soudním spise, ve spojení s tím, že Mgr. Nejedlíková i v tomto řízení zastupovala žalovaného, lze dovodit, že žalovaný byl v tomto řízení řádně zastoupen, pročež není uplatněná zmatečnostní vada dána“. Žalobu na obnovu řízení zamítl proto, že „nebyly dány důvody uvedené v ustanovení §228 o. s. ř..“; skutečnosti uvedené v podání žalovaného z 26. 11. 2012 ani důkazy o těchto skutečnostech nepovažoval za „nové“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2015, č. j. 8 Co 444/2014-330, usnesení okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku (o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízen) potvrdil, v odstavci III. výroku (jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně) je změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 9.801,- Kč k rukám jejich zástupce, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 6.534,- Kč k rukám jejich zástupce. Po zopakování důkazu sdělením obsahu úplného výpisu žalovaného z obchodního rejstříku, z něhož zjistil, že statutární orgán žalovaného – jednatel P. N., který je zapsán ode dne 8. 1. 2001 - byl vymazán z obchodního rejstříku dne 28. 5. 2010 a opětovně byl jako jednatel žalovaného zapsán dne 3. 5. 2013, a to s dnem vzniku funkce ke dni 8. 1. 2001, a vycházeje dále ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost byla podána po uplynutí zákonem stanovené tříměsíční subjektivní lhůty. Sice shodně se soudem prvního stupně dovodil, že zápis do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní charakter, že od právní moci trestního rozsudku, tj. od 25. 4. 2008, do právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. do 21. 2. 2012, nesplňoval jednatel žalovaného podmínky pro výkon své funkce a že žalovaný tak neměl osobu oprávněnou za něho jednat, zdůraznil však (s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu - rozsudek, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007), že je třeba vycházet z principu materiální publicity zápisů do obchodního rejstříku a že překážka, po kterou nemohl žalovaný samostatně jednat před soudem, odpadla až dnem zápisu jednatele žalovaného do obchodního rejstříku, tj. dnem 3. 5. 2013. Od tohoto dne podle názoru odvolacího soudu začala běžet tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby pro zmatečnost, která tak uběhla dne 3. 8. 2013; proto na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žaloba pro zmatečnost (doručená soudu dne 5. 8. 2013) byla podána včas. Odvolací soud však zároveň dospěl k závěru, že zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dán, a že tedy žaloba pro zmatečnost byla soudem prvního stupně správně zamítnuta (i když z jiného důvodu). Ze skutečnosti, že podle výpisu z obchodního rejstříku byl jednatel žalovaného vymazán z obchodního rejstříku až dne 28. 5. 2010, odvolací soud dovodil, že „do tohoto dne mohly třetí osoby, včetně soudů , v rámci principu materiální publicity obchodního rejstříku vycházet ze zápisu z obchodního rejstříku týkajícího se jednatele žalovaného“. Proto uzavřel, že za situace, kdy žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu byla podána u soudu dne 16. 5. 2008, plná moc udělená žalovaným Mgr. Nejedlíkové byla udělena dne „20. 10. 2008“, řízení před okresním soudem skončilo rozsudkem ze dne 30. 4. 2009 a tento nabyl právní moci dne 15. 3. 2010, tj. před datem 28. 5. 2010, kdy došlo k výmazu jednatele žalovaného z obchodního rejstříku“, soudy (v původním řízení) vycházely „z důvěry v zápis v obchodním rejstříku“. Protože žalovaný v původním řízení aktivně vystupoval, hájil svá práva v rámci přípustných procesních postupů, nemůže nyní namítat, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídal skutečnosti; souhlasil s námitkou žalovaného, že generální plná moc udělená Mgr. Nejedlíkové založená v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 156 C 252/2011 „nemůže být sama o sobě dokladem zplnomocnění této zástupkyně v řízení vedeném pod jinou spisovou značkou“, avšak s tou poznámkou, že „z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že žalovaný s právní zástupkyní Mgr. Nejedlíkovou v té době nadále aktivně spolupracoval“, o čemž „svědčí i skutečnost, že ji ještě v dubnu 2010 udělil plnou moc k podání dovolání v řízení, které je nyní napadeno žalobou pro zmatečnost“. Odvolací soud souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně týkajícím se zamítnutí žaloby na obnovu řízení; žalovaným v odvolání tvrzené nové skutečnosti a navržené nové důkazy v podobě svědecké výpovědi, považoval za tzv. nepřípustné novoty podle ustanovení §205a o. s. ř., ke kterým nelze v rámci neúplné apelace přihlédnout.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu („proti všem výrokům napadeného usnesení“) podal žalovaný dovolání. Namítá, že „v této právní věci došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení odvolacím soudem“, přičemž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005, a na nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02. Dovozuje, že tím, že odvolací soud „z podstatné části, téměř zcela, změnil právní posouzení věci“, že zaměřil skutkové hodnocení věci s důrazem na odlišné skutečnosti, jelikož odůvodňoval zcela jiné právní názory“, způsobil, že „došlo k porušení zásad civilního procesu“. Odvolací soud sice dal účastníkům možnost navrhovat důkazy, ovšem bez toho, že by předem stranám zpřístupnil odlišný pohled na věc, takže žalovaný po celou dobu netušil, jak odvolací soud o věci uvažuje; tím se stalo rozhodnutí tzv. překvapivé a tedy i nezákonné. Dále poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2013, č. j. 71 Co 332/2013-260 (vydaný v jiné věci, avšak týkající se stejných účastníků), z jehož odůvodnění vyplývá, že žalovaný neměl v době od 25. 4. 2008 do 3. 5. 2013 ustanoveného jednatele a že tu nebyl ani nikdo jiný, kdo by za něho mohl jednat v řízení před soudem, přičemž krajský soud dovodil, že „pokud okresní soud tuto skutečnost přehlédl a věc projednal a rozhodl, aniž ustanovil žalovanému opatrovníka dle §29 odst. 2 o. s. ř., zatížil své rozhodnutí zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil princip publicity zápisu v obchodním rejstříku z pohledu soudů jednajících ve věci. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)
- dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, za jakých podmínek je naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v případě, že právnická osoba nemá osobu, která by byla oprávněna za ni jednat, a že proto právnická osoba jako účastník občanského soudního řízení nemůže před soudem vystupovat, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného zčásti není přípustné a zčásti je opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Žalovaný v dovolání – mimo jiné - uvádí, že „je zaměřeno proti všem výrokům napadeného rozhodnutí“, tedy že dovolání podává i proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ze dne 31. 1. 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, ve výroku II., kterým byla zamítnuta jeho „žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“. Ve vztahu k tomuto výroku však dovolání neobsahuje žádné údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, z nichž mimo jiné vyplývá, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn), a navíc postrádá i vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného do části výroku usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, ve výroku o zamítnutí žaloby „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, je třeba i v současné době projednat a rozhodnout o ní - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bod 6 zákona č. 404/2012 Sb.
- podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „OSŘ“); uvedené znění občanského soudního řádu platí i pro posouzení otázky jednání za právnickou osobu ve smyslu ustanovení §21 OSŘ.
V posuzované věci žalovaný spatřuje naplnění zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) OSŘ v tom, že „v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu nastala situace, kdy žalovaný jako právnická osoba nemohl v řízení před soudem vystupovat proto, že zde nebyla osoba oprávněná za něho jednat (jednatel) a soud mu neustanovil opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 občanského soudního řádu“.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) OSŘ žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 OSŘ) a nebyl řádně zastoupen.
K žalobě pro zmatečnost je z důvodu uvedeného v §229 odst. 1 písm. c) OSŘ zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení, který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 OSŘ) a nebyl v něm řádně zastoupen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, které bylo uveřejněno pod č. 9/2004 v časopise Soudní judikatura).
Vyjde-li v řízení najevo, že právnická osoba nemůže jako účastník řízení před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni (ve smyslu ustanovení §21 OSŘ) jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni (ve smyslu ustanovení §21 OSŘ) jednat, soud ustanoví takové právnické osobě opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení (§29 odst. 2 OSŘ). Ustanovený opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§31 odst. 1 OSŘ); byl-li opatrovníkem ustanoven advokát, má stejné právní postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§31 odst. 2 OSŘ).
Jestliže právnická osoba nemůže před soudem vystupovat jako účastník řízení (proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat), vyplývá z toho mimo jiné, že taková právnická osoba nemůže za řízení činit procesní úkony (podle §41 a násl. OSŘ) a že jí nemohou být (účinně) doručovány písemnosti, neboť tu není nikdo, kdo by mohl za právnickou osobu provádět procesní úkony nebo kdo by mohl za právnickou osobu přijímat doručované písemnosti. Jakmile to vyjde najevo, soud ustanoví této právnické osobě opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 OSŘ. Nepřistoupí-li soud k ustanovení opatrovníka (což je možné pouze tehdy, není-li tu nebezpečí z prodlení), řízení přeruší až do té doby, dokud právnická osoba (opět) nebude schopna v řízení vystupovat před soudem jako účastník řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2190/2011).
Za právnickou osobu jedná před soudem její statutární orgán (tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen) nebo její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně (§21 odst. 1 OSŘ); to neplatí, stanoví-li občanský soudní řád nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby (§21 odst. 2 OSŘ).
V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1. 1. 2001 (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení §21 OSŘ, nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo uveřejněno pod č. 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů (§133 odst. 1 věta první zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 – dále též jen „obchodní zákoník“); jednatele jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob (§133 odst. 3 obchodního zákoníku). Jmenování jednatele do funkce, jakož i ukončení výkonu jeho funkce se zapisují do obchodního rejstříku [srov. §35 písm. f) obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013]; zápis má jen eklaratorní povahu.
Zápisy do obchodního rejstříku spočívají na principu publicity, který působí ve formálním a materiálním smyslu. Formálním principem publicity se vyjadřuje, že obchodní rejstřík je přístupný každému a že každý má právo do něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy. Princip materiální publicity (vyjádřený v ustanoveních §29 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku) znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Jinak řečeno, skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám. Rozhodující je tedy důvěra v aktuální stav zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007).
V projednávané věci bylo v řízení před soudy z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného zjištěno, že statutární orgán společnosti UNIMEX – INVEST, s. r. o. (žalovaného), P. N. byl zapsán jako jednatel ke dni vzniku společnosti 8. 1. 2001, že jeho funkce zanikla dnem 25. 4. 2008, že z obchodního rejstříku byl vymazán dne 28. 5. 2010 a opětovně byl jako jednatel žalovaného zapsán dne 3. 5. 2013, a to s dnem vzniku funkce 8. 1. 2001. P. N. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 24. 9. 2007, č. j. 1 T 158/2006-657, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání a rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 T 158/2006-1004, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, byl obžaloby zproštěn. Řízení v původní věci o neplatnost výpovědi nájmu bytu bylo zahájeno podáním žaloby u Okresního soudu v Ostravě (jako soudu prvního stupně) dnem 16. 5. 2008 a skončilo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a který podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dne 15. 3. 2010. Dovolání žalovaného (datované dnem 6. 4. 2010 a sepsané advokátkou Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou) proti rozsudku krajského soudu bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 07. 2012, č. j. 26 Cdo 1022/2012-132, který podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dne 14. 9. 2012, zamítnuto. Žalovaného v původním řízení o neplatnost výpovědi nájmu bytu před soudem zastupovala (činila za něho veškeré procesní úkony, přijímala rozhodnutí a podávala opravné prostředky) – jak vyplývá z obsahu spisu - advokátka Mgr. Gabriela Nejedlíková, a to v řízení před okresním a krajským soudem na základě plné moci ze dne 13. 7. 2008, a v dovolacím řízení na základě plné moci ze dne 2. 4. 2010; obě plné moci za žalovaného podepsal P. N. (u plné moci ze dne 13. 7. 2008 s dovětkem „jednatel“).
Z uvedeného vyplývá, že v době od 25. 4. 2008 do 21. 12. 2012 nesplňoval jednatel žalovaného P. N. podmínky pro výkon své funkce (podmínku bezúhonnosti) a že tu nebyl ani nikdo jiný, kdo by za něj mohl jednat v řízení před soudem.
V případě, že tu nebyla osoba oprávněná jednat za žalovaného, který je právnickou osobou, bylo povinností soudu v původním řízení - bez ohledu na to, zda za právnickou osobu případně učinil někdo procesní úkon neoprávněně - ustanovit účastníku řízení opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 OSŘ; k ustanovení opatrovníka měl soud přistoupit, i když takové opatření nebylo navrhováno (ostatně, účastník, který je právnickou osobou, sám sobě ustanovení opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 OSŘ ani navrhnout nemůže, není-li tu nikdo, kdo by byl oprávněn za něho jednat).
P. N. nebyl v původním řízení oprávněn za žalovaného udělit (podepsat) plnou moc advokátce Mgr. Gabriele Nejedlíkové k zastupování v řízení před soudem, a to ani dne 13. 7. 2008 (pro řízení před soudem prvního stupně a pro odvolací řízení), ani dne 2. 4. 2010 (pro dovolací řízení). Generální plnou moc advokátce Mgr. Gabriele Nejedlíkové, kterou jí měl udělit P. N. jako jednatel žalovaného dne 21. 4. 2008, avšak nikoli k zastupování v původním řízení (napadeném žalobami pro zmatečnost a na obnovu řízení), ale v jiném řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 156 C 252/2011, nebylo možno – jak správně dovodil odvolací soud – rovněž použít.
Odvolací soud dospěl v projednávané věci k závěru, že „za situace, kdy jednatel žalovaného byl vymazán z obchodního rejstříku až dne 28. 5. 2010, do tohoto dne mohly třetí osoby, včetně soudů, v rámci principu materiální publicity obchodního rejstříku vycházet ze zápisu z obchodního rejstříku týkajícího se jednatele žalovaného“; dovodil, že soudy (v původním řízení) vycházely „z důvěry v zápis v obchodním rejstříku“. Přehlédl však, že princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu právnické osoby do obchodního rejstříku neplatí ve vztahu k posouzení otázky, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem.
Z ustanovení §21 OSŘ a ani ze zvláštních právních předpisů nevyplývá, že by princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku platil (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) pro vymezení toho, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem. Jednatel společnosti s ručením omezeným je tedy oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem [§21 odst. 1 písm. a) OSŘ], i když o tom (dosud) nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku (a – případně - jako jednatel téže společnosti s ručením omezeným je dosud zapsán někdo jiný); došlo-li však k ukončení výkonu funkce jednatele, nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když (zatím) nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku (srov. již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007).
Vzhledem k tomu, že žalovaný v době původního řízení o neplatnost výpovědi nájmu bytu nemohl vystupovat před soudem proto, že tu nebyla osoba oprávněná za něj jednat (jednatel), a že soudy neustanovily žalovanému opatrovníka podle ustanovení §29 odst. 2 OSŘ (žalovaný nebyl řádně zastoupen), bylo řízení před soudy postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami žalovaného, je z již uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky je (s výjimkou části výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, ve výroku o zamítnutí žaloby „na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008“) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu