ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3066.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3066/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce JUDr. T. P., advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dušní č. 866/22, jako insolvenčního správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 7/300, IČO 00033243, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Jindřicha Plachty č. 3163/28, proti žalovanému Ing. V. S. , zastoupenému JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Prvního pluku č. 320/17, o 11.973,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 61/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 23 Co 2/2013-140, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. listopadu 2012 č. j. 42 C 61/2010-104 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24. 5. 2010 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 11.973,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež specifikoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný, který je od 19. 6. 2008 členem představenstva Pražského stavebního bytového družstva, na jehož majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2009 č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256 prohlášen konkurs, dne 1. 7. 2008 uzavřel s tímto bytovým družstvem pracovní smlouvu, podle níž měl v pracovním poměru sjednaném na dobu, po kterou bude žalovaný současně členem představenstva bytového družstva, vykonávat práci „technického manažera“ za sjednanou mzdu ve výši 10.000,- Kč měsíčně, že tato pracovní smlouva je absolutně neplatná, neboť náplň práce „technického manažera“ je totožná s obsahem funkce člena představenstva bytového družstva, a že proto žalovanému náležela výhradně odměna za výkon funkce člena představenstva bytového družstva ve výši 10.000,- Kč, schválená členům představenstva Pražského stavebního bytového družstva rozhodnutím členské schůze tohoto družstva konané ve dnech 8. a 9. 11. 2004 jako „základní měsíční plat“. Nad rámec této odměny však bylo žalovanému neoprávněně vyplaceno 3.287,- Kč za měsíc prosinec 2008, 3.000,- Kč za měsíc leden 2009, 2.686,- Kč za měsíc únor 2009 a 3.000,- Kč za měsíc březen 2009, tj. celkem 11.973,- Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena bez právního důvodu, protože její vyplacení „nebylo schváleno členskou schůzí Pražského stavebního bytového družstva“. Žalobce proto dopisem ze dne 3. 9. 2009 vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11.973,- Kč.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2010 č. j. Ncp 1749/2010-19 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 11. 2012 č. j. 42 C 61/2010-104 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.008,- Kč k rukám advokátky JUDr. Magdy Rothové. Dovodil, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalovaným a Pražským stavebním bytovým družstvem dne 1. 7. 2008 „je sjednána platně a obsahuje všechny podstatné náležitosti vyžadované §34 odst. 1 zákoníku práce“ a že při posuzování platnosti pracovní smlouvy nelze vycházet pouze z označení druhu práce v pracovní smlouvě („technický manažer“), ale je třeba zabývat se povahou činností, které žalovaný pro družstvo vykonával. Zjistil, že žalovaný vykonával činnosti „administrativní, dokumentační“ a činnosti „spojené s běžným chodem družstva“, které podle názoru soudu prvního stupně nespadají do výkonu funkce statutárního orgánu družstva a které spočívaly například v kontrole stavu objektů, účasti při „dohledu nad průběhem prací a přebírání hotového díla na Barrandově a Chodově“, zajišťování oplášťování komínů v Čenětické ulici, jízdách do Hornbachu, vyhledávání dokumentů v archivu družstva, přípravě smluv k převodům bytů v roce 2009, vyúčtování záloh za služby pro objekt Barrandov v roce 2007, předávání podkladů insolvenčnímu správci a v dalších činnostech, že dne 5. 11. 2003 rozhodla mimořádná členská schůze družstva o „odměňování práce členů představenstva“ tak, že „budou pobírat základní měsíční plat s výjimkou ředitele družstva a pohyblivou složku platu v maximální výši 300 %“, a že náhradní členská schůze konaná ve dnech 8. a 9. 11. 2004 usnesení mimořádné členské schůze ze dne 5. 3. 2003 „potvrdila“. Soud prvního stupně má za to, že členská schůze družstva rozhodovala o výši mzdy pro členy představenstva a že se nejednalo o odměnu za výkon funkce členů statutárního orgánu. Dospěl proto k závěru, že žalobcem uplatňovaná částka 11.973,- Kč byla žalovanému vyplacena „jako část mzdy nad rámec částky 10.000,- Kč na základě pracovněprávního vztahu“, že výše této částky „se pohybovala v mezích řádně schválených členskou schůzí“ družstva, a že se tedy nejednalo o plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2013 č. j. 23 Co 2/2013-140 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11.374,- Kč k rukám advokátky JUDr. Magdy Rothové, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.549,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Magdy Rothové. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že plnění, jehož se žalobce po žalovaném domáhá, bylo „řádně vyplaceno jako část mzdy nad rámec částky 10.000,- Kč na základě pracovněprávního vztahu, přičemž výše částky se pohybovala v mezích řádně schválených členskou schůzí družstva“, a uzavřel, že v odvolacím řízení „nevyšlo najevo nic, co by mohlo vést odvolací soud k odlišným závěrům než k těm, co učinil soud prvního stupně“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mzda, sjednaná v pracovní smlouvě uzavřené mezi žalovaným a Pražským stavebním bytovém družstvem dne 1. 7. 2008 „pevnou částkou“ ve výši 10.000,- Kč měsíčně, nemohla být „jednostranně navýšena“ rozhodnutím členské schůze družstva, a že proto bylo vyplacení částek přesahujících 10.000,- Kč měsíčně v rozporu s ujednáním o výši mzdy v pracovní smlouvě, která „nestanovila žádnou možnost vyplácení mimořádných odměn“. Zdůrazňuje, že členská schůze Pražského stavebního bytového družstva, která rozhodovala „nikoli o platu zaměstnanců ve smyslu zákoníku práce, nýbrž o odměnách členů statutárního orgánu ve smyslu obchodního zákoníku“, neměla „ani ze zákona, ani dle stanov PSBD žádnou pravomoc činit rozhodnutí týkající se pracovněprávních vztahů“ a že tuto „pravomoc“ mělo výlučně představenstvo družstva. Pracovní smlouvy uzavřené mezi Pražským stavebním bytovém družstvem a členy jeho představenstva jsou podle názoru dovolatele absolutně neplatné, neboť „obsahem závazku byl výkon týchž činností, ke kterým byli povinni z titulu výkonu funkcí členů statutárního orgánu“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žalobě vyhovuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že žalovaný, který byl ode dne 19. 6. 2008 členem představenstva Pražského stavebního bytového družstva, uzavřel dne 1. 7. 2008 s tímto družstvem pracovní smlouvu, v níž se zavázal vykonávat v pracovním poměru sjednaném na dobu, po kterou bude zároveň členem představenstva družstva, práci „technického manažera“ v rozsahu čtyřiceti hodin týdně za mzdu sjednanou ve výši 10.000,- Kč měsíčně. Usnesením členské schůze Pražského stavebního bytového družstva konané dne 8. a 9. 11. 2004 bylo „potvrzeno“ usnesení mimořádné členské schůze ze dne 5. 11. 2003, jímž bylo rozhodnuto, že členové představenstva družstva (s výjimkou ředitele družstva) budou pobírat „základní plat“, a jímž byla schválena „pohyblivá složka odměny členů představenstva v maximální výši 300 % základního platu“. Žalovanému bylo Pražským stavebním bytovým družstvem postupně vyplaceno 13.287,- Kč (za měsíc prosinec 2008), 13.000,- Kč (za měsíc leden 2009), 12.686,- Kč (za měsíc únor 2009) a 13.000,- Kč (za měsíc březen 2009). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2009 č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256 byl na majetek Pražského stavebního bytového družstva prohlášen konkurs. Žalobce dopisem ze dne 3. 9. 2009 vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého mu vyplacením mzdy za měsíce srpen 2008 až červen 2009 vzhledem k neplatnosti pracovní smlouvy, neboť náplní pracovního poměru byl výkon činnosti statutárního orgánu.
Za tohoto skutkového stavu závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky hmotného práva, zda peněžité plnění vyplacené žalovanému Pražským stavebním bytovým družstvem za měsíce prosinec 2008 až březen 2009, jehož vrácení se žalobce po žalovaném domáhá, je plněním z pracovněprávního vztahu. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Otázku, zda na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi Pražským stavebním bytovým družstvem a žalovaným byl mezi nimi založen pracovněprávní vztah, je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že uvedená pracovní smlouva byla uzavřena dne 1. 7. 2008 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb. a č. 126/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen „zák. práce“), a subsidiárně též (srov. nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb.) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 19. 10. 2008 (dále jen „obč. zák.“).
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti (družstva) není druhem práce ve smyslu ustanovení §34 odst. 1 písm. a) zák. práce a vznik, zánik ani obsah tohoto právního vztahu nejsou upraveny pracovněprávními předpisy; právní předpisy ani povaha obchodní společnosti (družstva) však nebrání tomu, aby fyzické osoby vykonávající funkci (člena) statutárního orgánu uskutečňovaly jiné činnosti pro tuto obchodní společnost (družstvo) na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, jakož i odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2004 sp. zn. 21 Cdo 737/2004, ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. 21 Cdo 894/2004, ze dne 4. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 29 Odo 801/2005, ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4028/2009 nebo ze dne 12. 1. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3104/2010).
Statutárním orgánem družstva je představenstvo, které řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou obchodním zákoníkem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu (§243 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2013 – dále jen „obch. zák.“). Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek předseda nebo místopředseda; je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva (§243 odst. 3 věty druhá a třetí obch. zák.). Představenstvo plní usnesení členské schůze a odpovídá jí za svou činnost (§243 odst. 3 věta první obch. zák.).
V posuzovaném případě měl žalovaný jako „technický manažer“ vykonávat na základě pracovní smlouvy uzavřené s Pražským stavebním bytovým družstvem dne 1. 7. 2008 činnosti, která spočívaly – jak bylo soudy zjištěno - například v kontrole stavu objektů, účasti při „dohledu nad průběhem prací a přebírání hotového díla na Barrandově a Chodově“, zajišťování opláštění komínů v Čenětické ulici, jízdách do Hornbachu, vyhledávání dokumentů v archivu družstva, přípravě smluv k převodům bytů v roce 2009, vyúčtování záloh za služby pro objekt Barrandov v roce 2007 nebo předávání podkladů insolvenčnímu správci. Tyto činnosti, které soud prvního stupně charakterizoval jako činnosti „administrativní“, „dokumentační“ a „spojené s běžným chodem družstva“, není možné oddělovat od řízení činnosti družstva a rozhodování o jeho záležitostech, v nichž spočívala podstata funkce člena představenstva Pražského stavebního bytového družstva, kterou žalovaný zároveň vykonával. Také těmito činnostmi, z nichž většina má povahu plnění jednorázových úkolů, se žalovaný podílel na organizování činnosti družstva a na rozhodování o jeho záležitostech. Jde-li o administrativní a jiné podobné úkony prováděné žalovaným, nelze přehlédnout, že bez takových činností se do určité míry neobejde žádná organizační a řídící činnost, a tedy ani výkon funkce člena představenstva družstva. Neoddělitelnost činností „technického manažera“, které měl žalovaný vykonávat na základě pracovní smlouvy, od výkonu funkce člena představenstva Pražského stavebního bytového družstva je zřejmá i z toho, že pracovní poměr byl sjednán pouze na dobu, po kterou bude žalovaný zároveň členem představenstva družstva.
Protože žalovaný měl na základě pracovní smlouvy uzavřené s Pražským stavebním bytovým družstvem dne 1. 7. 2008 jako zaměstnanec v pracovním poměru vykonávat činnost člena statutárního orgánu (představenstva) tohoto družstva, kterou v pracovním poměru vykonávat - jak vyplývá z výše uvedeného – nelze, je uvedená pracovní smlouva podle ustanovení §39 obč. zák. (srov. §18 zák. práce) neplatným právním úkonem, jehož neplatnosti se žalobce dovolal (§20 zák. práce), a mezi Pražským stavebním bytovým družstvem a žalovaným proto nemohl na základě ní vzniknout pracovněprávní vztah. Závěr odvolacího soudu, že plnění, jehož se žalobce po žalovaném domáhá, bylo žalovanému vyplaceno jako část mzdy na základě pracovněprávního vztahu, proto nemůže být správný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu