ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3396.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3396/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. Č. , zastoupené JUDr. Lubomírem Švábem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. č. 2/2, proti žalovanému Městu Varnsdorf se sídlem městského úřadu ve Varnsdorfu, nám. E. Beneše č. 470, o 1.022.360,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 41/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. července 2014, č. j. 11 Co 401/2014-30, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 22. 3. 2012, aby jí žalovaný zaplatil z titulu nároku na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru částku 1.022.360,- Kč spolu s úrokem z prodlení. Spolu s žalobou požádala o osvobození od placení soudního poplatku, neboť „je v pracovní neschopnosti a pobírá jen nemocenské dávky, které jsou jediným zdrojem k zajištění jejich potřeb“.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 21. 10. 2013, č. j. 25 C 41/2012-25, návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zamítl. Dovodil, že z předloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalobkyně vyplývá, že žalobkyně má průměrný měsíční příjem 13.611,- Kč, nemá žádné měsíční závazky, na nákladech domácnosti se podílí i její manžel, který má nemalý příjem (za poslední zdaňovací období 1.573.096,- Kč), a spolu s manželem vlastní rodinný dům s pozemkem, který může učinit předmětem prodeje, a že nelze učinit závěr, že by jí nepřiznání osvobození od soudních poplatků znemožnilo uplatnit své právo u soudu. Žalobkyně je tedy schopna zaplatit soudní poplatek jakož i nést další výdaje spojené s řízením.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 7. 2014, č. j. 11 Co 401/2014-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že důvody pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků nejsou dány. Dovodil, že osvobození od soudních poplatků zcela nepřipadá v úvahu, neboť nejde o žádný výjimečný případ a existenci zvlášť závažných důvodů, a poměry žalobkyně neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně má pravidelný příjem (částečný invalidní důchod, nemocenské dávky), nemá žádné dluhy, dcera žalobkyně je již zletilá (28 let) a žalobkyně nedoložila, že je na ni závislá, a nelze souhlasit s žalobkyní v tom, že předmětná věc je pouze její osobní záležitostí a nelze na manželovi požadovat, aby se na této záležitosti podílel, neboť celkové majetkové poměry účastníka nelze upínat pouze ve vztahu k účastníkovi, jenž se domáhá osvobození, nýbrž i k poměrům v jeho rodině, tedy i k příjmům manžela. V daném případě je měsíční příjem manžela žalobkyně tak vysoký, že několikrát převyšuje částku rovnající se soudnímu poplatku. Celkové majetkové poměry žalobkyně nejsou tedy takové, aby jí znemožňovaly uplatnit své právo u soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že osobní a majetkové poměry žalobkyně nenaplňují zákonem vyžadované podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti a to ani částečně, s odkazem na celkové majetkové poměry v rodině žalobkyně, zejména na příjem manžela. Namítla, že „nebyly zkoumány a hodnoceny poměry za rok 2012 a 2013, že v těchto obdobích činil čistý roční příjem jejího manžela 88.276,- Kč, resp. 101.523,- Kč a jejím jediným příjmem byl částečný invalidní důchod ve výši 4.646,- Kč“. Domnívá se, že „při hodnocení jejich poměrů odvolací soud přecenil příjem manžela, nevzal dostatečně v úvahu objektivně známé náklady přímo související se standardním užíváním domu (10.000,- Kč měsíčně) a že předmět sporu je její osobní záležitostí a nelze proto spravedlivě požadovat, aby se manžel podílel na nákladech se soudním řízením spojených“. „Žalobkyně není schopna plnit svou poplatkovou povinnost a v případě uložení povinnosti k zaplacení soudního poplatku 51.120,- Kč a dalších nákladů řízení by jí bylo zcela znemožněno domáhat se soudní cestou jejích odůvodněných práv.“ Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl. Ztotožnil se se závěrem odvolacího soudu a uvedl, že žalobkyně se za celé období více než pětiletého soudního sporu ani nepokusila zařadit do práce u jiného zaměstnavatele a své jednání odůvodňovala vysokými příjmy manžela, které jí nenutily pracovat. Po pravomocném skončení pracovněprávního sporu, po výzvě žalovaného, nastoupila žalobkyně dne 1. 3. 2012 do práce, ale již 8. 3. 2012 byla v pracovní neschopnosti, která trvala celý rok, a posléze ke dni 23. 3. 2013 požádala o ukončení pracovního poměru dohodou, a její pracovní poměr tak skončil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (výkladu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.), která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovoláním napadený výrok usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není opodstatněné.
Otázku, zda žalobkyni lze přiznat osvobození od soudních poplatků, je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků spolu s žalobou, podanou u soudu dne 22. 3. 2012 - posoudit podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 30. 6. 2012 (dále jen "občanský soudní řád"); o žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků je třeba vždy rozhodnout podle právní úpravy, která byla účinná v době, kdy byla žádost podána u soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Ú častníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013).
V projednávané věci žalobkyně nesouhlasila s tím, že odvolací soud (i soud prvního stupně) při rozhodování o osvobození žalobkyně od soudních poplatků zohlednil při posuzování jejích celkových majetkových poměrů také příjem jejího manžela a namítla, že „předmět sporu, je její osobní záležitostí a nelze proto spravedlivě požadovat, aby se její manžel podílel na nákladech se soudním řízením spojených“.
Podle soudní judikatury při rozhodování o osvobození od soudních poplatků – jak uvedeno výše – soud přihlíží (mimo jiné) k celkovým majetkovým poměrům žadatele. Takové (celkové) majetkové poměry přitom nelze – jak správně dovodil odvolací soud – zkoumat (pouze) ve vztahu k účastníku, jenž se domáhá osvobození od soudních poplatků, ale i s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině, např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky), žijí-li ve společné domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Správně proto soudy v projednávané věci přihlédly též k tomu, jaké byly v době rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků příjmy manžela žalobkyně.
Důvodná není ani námitka žalobkyně, že odvolacím soudem „nebyly zkoumány a tedy hodnoceny poměry za rok 2012 a 2013, že v těchto obdobích činil čistý roční příjem jejího manžela 88.276,- Kč, resp. 101.523,- Kč“, neboť soud zkoumá poměry žadatele v době podání žádosti.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu