ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4144.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4144/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce S. E. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce č. 1549, proti žalovaným 1) PACTUM, s.r.o. se sídlem v Praze 4, Bělčická č. 3184/24, IČO 65412095, 2) JUDr. J. V. , jako správkyni konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci se sídlem ve Zruči nad Sázavou, Okružní č. 600, IČO 00013587, oběma zastoupeným JUDr. Zorou Švabíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Novoborská č. 374/29, 3) Podnikatelské Komunální a.s. se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží č. 28/235, IČO 61860204 a 4) 1. REALITY VIDCARE s.r.o. se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 21/576, IČO 27769062, zastoupenému Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova č. 1141/2, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 12/2009, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2010 č.j. 20 Co 33/2010-100, takto:
Dovolání žalovaných 1) a 2) proti výrokům rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba proti žalovanému 3), a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 3), se odmítá ; v ostatních výrocích se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Kutné Hoře dne 12.1.2009 proti žalovaným 1), 2) a 3) domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná "veřejná dobrovolná dražba uskutečněná dražebníkem PACTUM, s.r.o., IČO 65412095, se sídlem Praha 10, 28. pluku 1055/18 dne 14.10.2008 na Obecním úřadu ve Zruči nad Sázavou, jíž mělo dojít k vydražení pozemku označeného jako stavební parcela parc.č. 1828, pozemku označeného jako pozemková parcela parc.č. 1829, oba v katastrálním území Zruč nad Sázavou, a budovy s číslem popisným 594 postavené na pozemku označeném jako stavební parcela parc.č. 1828 v katastrálním území Zruč nad Sázavou, část obce Zruč nad Sázavou, obec Zruč nad Sázavou". Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že byl účastníkem uvedené veřejné dobrovolné dražby, kdy žalovaný 1) byl dražebníkem, žalovaný 2) byl navrhovatelem dražby a žalovaný 3) byl zapsán v době konání dražby ohledně nemovitostí, jež měly být jejím předmětem, v katastru nemovitostí jako jejich vlastník. Dražba byla provedena na základě dražební vyhlášky ze dne 26.8.2008, která k vykazuje vady spočívající v tom, že v ní není stanovena určitým způsobem lhůta, v níž dojde k předání předmětu dražby vydražiteli, výše odměny dražebníka vybírané od vydražitele nebo způsob jejího určení, její splatnost, či ujednání, že dražba bude provedena pro vydražitele bezúplatně, a v popisu předmětu dražby je uvedeno, že předmětem dražby nejsou vyjmenovaná "zařízení", která mají být ve vlastnictví nájemce předmětu dražby; popis předmětu dražby je proto neurčitě vymezen "z hlediska neurčitých formulací u věcí movitých". V protokolu o provedení dražby pak nejsou uvedeny údaje o vydražiteli a není ani vydražitelem podepsán či uveden důvod, proč k podpisu nedošlo.
Okresní soud v Kutné Hoře - poté, co usnesením ze dne 14.4.2009 č.j. 5 C 12/2009-60 připustil ve smyslu ustanovení §92 odst.1 o.s.ř., aby do řízení přistoupil žalovaný 4), jenž byl vydražitelem předmětu dražby - rozsudkem ze dne 7.10.2009 č.j. 5 C 12/2009-75 určil, že "veřejná dobrovolná dražba uskutečněná dražebníkem žalovaným 1) PACTUM, s.r.o., se sídlem Praha 10, 28. pluku 1055/18, IČO 65412095, dne 14.10.2008 na Městském úřadu ve Zruči nad Sázavou, v jíž mělo dojít k vydražení pozemku označeného jako stavební parcela parc.č. 1828 a pozemku označeného jako pozemková parcela parc.č. 1829, oba v katastrálním území Zruč nad Sázavou a budovy s čp. 594 postavené na pozemku označeném jako stavební parcela parc.č. 1828 v katastrálním území Zruč nad Sázavou, část obce Zruč nad Sázavou, obec Zruč nad Sázavou - je neplatná", a rozhodl, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24.220,- Kč k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Zimy a že "ve vztahu k žalovanému 4) se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení". Z výsledků dokazování dovodil, že v dražební vyhlášce nebyly podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli uvedeny v souladu s ustanovením §20 odst. 1 písm. j) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když byly z hlediska časového okamžiku uvedeny obecným odkazem na jiná ustanovení zákona, upravující okamžik přechodu vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele. Podmínky odevzdání předmětu dražby totiž musí být v dražební vyhlášce uvedeny "konkrétně s přihlédnutím na každý specifický případ", v předmětné vyhlášce však "nejsou konkretizovány podmínky odevzdání předmětu dražby", není zde uveden "žádný termín nebo lhůta, do kdy dojde k předání předmětu dražby, ani to nelze konkrétněji z odst. VIII. dražební vyhlášky dovodit". Žalobcem namítané neuvedení výše odměny vybírané od vydražitele nebo způsobu jejího určení, její splatnosti či ujednání o tom, že dražba bude provedena pro vydražitele bezúplatně, v dražební vyhlášce není podle názoru soudu prvního stupně v rozporu se zákonem, když "z dražební vyhlášky ze dne 26.8.2008 vyplývá, že předmětem dražby byly toliko nemovitosti", a uvedený zákonný požadavek se týká toliko případů dražeb movitých věcí, neboť jen v takových případech může být odměna dražebníkem (vůbec) vybírána od vydražitele. Žalobce byl účastníkem napadené veřejné dobrovolné dražby, a proto je aktivně legitimován k podání žaloby ta byla podána ve stanovené prekluzívní lhůtě 3 měsíců od jejího konání. To, že návrh na přistoupení vydražitele do řízení (který se řízení z hlediska věcné legitimace jako nerozlučný procesní společník musí účastnit) byl ze strany žalobce podán až po jejím uplynutí, zde není právně významné; přistoupením tohoto účastníka do řízení "tento nedostatek při podání žaloby byl zhojen". Naléhavý právní zájem soud prvního stupně nezkoumal, neboť "je dán přímo ze zákona".
K odvolání žalovaných 1), 2) a 3) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.3.2010 č.j. 20 Co 33/2010-100 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) zamítl; "v dalším" jej potvrdil a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.284,- Kč k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Zimy a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4) se žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Poté, co dovodil, že otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není třeba se zabývat, neboť podání žaloby má oporu v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a že žaloba byla podána včas, i když "nikoliv i proti vydražiteli", avšak tento "nedostatek pasivní legitimace byl přistoupením žalovaného 4) zhojen", dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že nebylo povinností dražebníka uvést v dražební vyhlášce výši odměny vybírané od vydražitele nebo způsob jejího určení, její splatnost či ujednání o tom, že dražba bude provedena pro vydražitele bezúplatně, když od vydražitele je dražebník oprávněn vybírat odměnu toliko v případě dražeb movitých věcí a v projednávané věci přitom byla předmětem dražby nemovitost. Při zjištění, že v dražební vyhlášce bylo v popisu předmětu dražby uvedeno, že předmětem dražby nejsou vyjmenované součásti budovy (např. elektroinstalace, podhledový strop, osvětlení, umyvadla, bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže, ohřívače vody, pákové baterie), jež dražbou nepřejdou na vydražitele, přičemž jde o součást nemovitosti ve smyslu ustanovení 120 odst. 1 občanského zákoníku, však uzavřel, že popis předmětu dražby v dražební vyhlášce je v rozporu se zákonem. Z hlediska podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli uvedených v dražební vyhlášce odvolací soud dovodil, že - jestliže je v ní uvedeno, že "jde-li o nemovitost, předává předmět dražby vydražiteli za účasti dražebníka bývalý vlastník, v katastru nemovitostí byl jako vlastník nemovitostí zapsán žalovaný 3), nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci a navrhovatelem dražby byla žalovaná 2) jako správkyně konkursní podstaty tohoto úpadce - nelze z dražební vyhlášky dovodit, "kdo bude u předání nemovitosti vystupovat jako bývalý vlastník nemovitosti"; podmínky předání předmětu dražby vymezené v dražební vyhlášce jsou proto neurčité, byť v dražební vyhlášce "nemusí být uveden přesný termín, kdy bude nemovitost předána vydražiteli", neboť "podmínky předání předmětu dražby však musí být v dražební vyhlášce uvedeny určitě a srozumitelně tak, aby každému dražiteli bylo zřejmé, s kým bude po provedené dražbě jednat". S ohledem na to, že "předmět dražby byl vymezen v dražební vyhlášce v rozporu se zákonem, a podmínky předání předmětu dražby byly vymezeny neurčitě", nebyly splněny podmínky ustanovení §20 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení není věcně pasivně legitimován, když není ani navrhovatelem dražby, vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby, je-li odlišný od navrhovatele dražby, dražebníkem či vydražitelem a nemá ani postavení osoby uvedené v ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). To, že byl v katastru nemovitostí veden jako vlastník předmětu dražby, nezakládá žalovanému 3) věcnou legitimaci v řízení, neboť předmět dražby byl sepsán žalovanou 2) do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci a zpeněžen cestou veřejné dobrovolné dražby.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) dovolání. Namítají nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že věci, uvedené v dražební vyhlášce jako "movité věci a zařízení", které nejsou předmětem veřejné dobrovolné dražby, mají být součástí dražených nemovitostí. Podle odvolatelů jde o samostatné věci, jejichž vlastník byl odlišný od vlastníka dražených nemovitostí. Samostatnými movitými věcmi jsou i "zařízení", jako rozvody elektro vedené v lištách, akumulační kamna, kamerový systém, venkovní světelné reklamy s přívody elektřiny vedenými v lištách, která si "nájemce na své náklady se souhlasem vlastníka nainstaloval pro účely provozování své specifické podnikatelské činnosti". Uvedené věci "nepatří k nemovitosti natolik neodmyslitelně, že by nebylo možné je považovat za věci odlišné". Mohou být od budovy fakticky odděleny, aniž by se tím budova znehodnotila. Nic nebrání vlastníku či jinému uživateli, aby mohl užívat původní elektro rozvody ve zdech, příp. centrální vytápění v budově. Kdyby však uvedená zařízení byla součástí budovy, přešla by jako její součást jejím vydražením na vydražitele "automaticky", bez ohledu na obsah dražební vyhlášky. Část dražební vyhlášky, která by tak "pojednávala o jednotlivých součástech budovy odchylně od zákona", je podle názoru odvolatelů "právně bezvýznamná a nemá žádný účinek". Vydražitel se stává vlastníkem předmětu dražby, včetně jeho součástí. Odvolatelé rovněž nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož jsou podmínky předání předmětu dražby vydražiteli v dražební vyhlášce vymezeny neurčitě co do označení, kým bude předmět dražby vydražiteli předán. Pod pojmem "bývalý vlastník" užitým v dražební vyhlášce nutno chápat, v souladu s ustanovením §17 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), správce konkursní podstaty jako osobu s dispozičním oprávněním k majetku sepsanému do konkursní podstaty úpadce. Z dražební vyhlášky proto lze dovodit, "kdo bude u předání nemovitosti vystupovat jako bývalý vlastník nemovitosti"; v tomto směru proto dražební vyhláška není neurčitá. Žalovaní 1) a 2) dovozují přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
V řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby jsou pasivně věcně legitimováni - nejsou-li žalobci - její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit [srov. §17 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst.2 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Byla-li věc sepsána do konkursní podstaty úpadce a je-li navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby správce konkursní podstaty (za účelem zpeněžení předmětu dražby z konkursní podstaty), není vlastník v řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby pasivně věcně legitimován, ledaže by byl předmět dražby účinně ještě před provedením dražby vyloučen z konkursní podstaty.
Výrokem rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3), dovolatelům [žalovaným 1) a 2)] nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejich právech, neboť žalovaný 3) jako vlastník předmětu dražby, která byla sepsána do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci a která byla dána do dražby žalovanou 2), není v projednávaném sporu pasivně věcně legitimován a netvoří s ostatními žalovanými nerozlučné společenství ve smyslu ustanovení §91 odst.2 o.s.ř. Žalovaní 1) a 2) nemají (nemohou mít) ve vztahu k měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 3) žádný skutečný zájem, aby byla zrušena. K podání dovolání tedy nejsou oprávněni (subjektivně legitimováni), a proto Nejvyšší soud ČR jejich dovolání proti uvedeným výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaní 1) a 2) subjektivně přípustným dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ze dne 14.10.2008 ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2) a 4) potvrzen. Dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku odvolacího soudu zde tedy může být přípustné, jen jestliže jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právních otázek, kdy jsou splněny náležitosti dražební vyhlášky u veřejné dobrovolné dražby spočívající v uvedení "podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli" a "označení a popisu předmětu dražby a jeho příslušenství". Protože uvedené právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaných 1) a 2) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k době konání veřejné dražby dne 14.10.2008 - posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., 56/2006 Sb., 315/2006 Sb., 110/2007 Sb. a 296/2007 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "zákon o veřejných dražbách").
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §17 odst. 5 a 6, §19, 20, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
Konání veřejné dobrovolné dražby dražebník vyhlásí dražební vyhláškou, v níž mimo jiné uvede označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu, a je-li předmětem dražby kulturní památka, i tuto skutečnost [srov. §20 odst. 1 písm. d)/ zákona o veřejných dražbách], a podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli [srov. §20 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných dražbách].
Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství je podstatnou náležitostí dražební vyhlášky proto, že má přímý vliv na řádný průběh následné dražby, na úspěšné vydražení jejího předmětu a na cenu dosaženou vydražením (tedy na dosažení cíle veřejné dražby); proto musí být obsaženo v dražební vyhlášce a je třeba na jeho formální stránku klást zvýšený důraz. Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství musí být provedeno způsobem, nevzbuzujícím z hlediska určitosti a srozumitelnosti pochybnosti u kteréhokoliv účastníka dražby o tom, co má být předmětem dražby.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nezpochybňují), že v dražební vyhlášce byl předmět dražby označen jako "soubor věcí nemovitých, včetně součástí a příslušenství" - budova čp. 594 na parcele č. 1828 a pozemky parc.č. 1828 a 1829, to vše v k.ú., části obce a obci Zruč nad Sázavou. Současně je v dražební vyhlášce uvedeno, že věci movité nejsou předmětem dražby a že "předmětem dražby dále nejsou uvedená zařízení (jsou ve vlastnictví nájemce)", kdy tato "zařízení" jsou v dražební vyhlášce taxativně vyčtena a představují např. rozvody elektro (v lištách), podhledový strop, osvětlení, umyvadla, bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže, ohřívače vody, pákové baterie.
Je správný závěr odvolacího soudu, že (nejméně některá) uvedená "zařízení" představují součást dražené budovy.
Podle ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
Součástí věci je - jak vyplývá z citovaného ustanovení - vše, co k ní podle její povahy fyzicky a funkčně náleží a co od ní nemůže být odděleno, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila; neoddělitelností se tu rozumí nemožnost separace jak fyzická (technická), tak i funkční.
Právní institut součásti věci vyjadřuje skutečnost, že předmětem právních vztahů jsou rovněž hmotné předměty, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Okolnost, zda jde o samostatnou věc nebo o součást věci hlavní, závisí na jejich vzájemné sounáležitosti a na míře jejich oddělitelnosti. Zatímco první z uvedených hledisek je chápáno spíše subjektivně, neboť "to, co k věci podle její povahy náleží", se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci, míra sounáležitosti se posuzuje podle povahy té věci, která je považována za věc podstatnější (určující) a tedy ve vztahu více věcí za věc hlavní, a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém (technickém) a funkčním. Od vlastností věci hlavní se pak odvíjí závěr, zda jiná relativně samostatná věc k ní "patří" natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Požadavek ustanovení §120 odst.1 občanského zákoníku "nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila", samozřejmě nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Pojem "odděleno" zahrnuje řadu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes zásahy, které neničí podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením přitom nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné; znehodnocením se tu rozumí každý stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec (srov. například názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 25 Cdo 770/98, který byl uveřejněn v časopisu Právní rozhledy č. 10/2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2001 sp. zn. 20 Cdo 2369/1999, který byl uveřejněn pod č. 22 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
Při shora uvedených východiscích pak nutno dospět k závěru, že "zařízení" jako "rozvody elektro (v lištách), podhledový strop, osvětlení, umyvadla, bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže, ohřívače vody, pákové baterie" jsou natolik funkčně spjata s budovou, v níž jsou umístěna, že jejich oddělení by pro tuto věc hlavní představovalo jak znehodnocení peněžní (hodnota budovy by se vlivem zhoršení její funkčnosti snížila), tak funkční (prostory v budově by nemohly svému účelu sloužit tak kvalitně, jak tomu je s jejich využitím), a představují tak, jak správně uzavřel odvolací soud, její součást ve smyslu ustanovení §120 odst. 1 občanského zákoníku. Okolnost, že tato "zařízení" byla vybudována v budově nákladem jiného subjektu, než-li vlastníka, je při uvedeném právním posouzení právně nevýznamná.
To, že v dražební vyhlášce u veřejné dražby dobrovolné je součást dražené věci uvedena jako "zařízení", které není předmětem dražby, ještě samo o sobě nevede k závěru, že by takový předmět dražby byl označen v dražební vyhlášce vnitřně rozporně, a tedy neurčitě a nesrozumitelně, a že proto působí neplatnost veřejné dobrovolné dražby.
Veřejná dobrovolná dražba je dražbou prováděnou na návrh vlastníka předmětu dražby nebo osoby, které pro účely této dražby zákon přiznává postavení vlastníka (srov. §17 odst. 1 a odst. 4 zákona o veřejných dražbách). Vlastník předmětu dražby, v rámci výkonu svých vlastnických oprávnění (srov. §123 občanského zákoníku), je od předmětu dražby oprávněn oddělit i jeho součást a navrhnout dražit předmět dražby bez některé takové součásti. Tomu pak samozřejmě musí odpovídat i popis předmětu dražby v dražební vyhlášce. Jestliže v okamžiku nabytí vlastnictví k předmětu dražby vydražitelem (srov. §30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) bude faktický stav předmětu dražby od jeho popisu v dražební vyhlášce odlišný (avšak stále půjde o totožný předmět), může to, bude-li tím vydražitel poškozen, zakládat odpovědnost navrhovatele dražby za vady předmětu dražby, nebo odpovědnost dražebníka za škodu (srov. §63 odst. 1 a 4 zákona o veřejných dražbách a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2010 sp.zn. 21 Cdo 534/2009). Z hlediska popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce je významné, zda z ní bylo (mohlo být) všem potencionálním účastníkům veřejné dobrovolné dražby zřejmé, co má být jejím předmětem, tedy jaká "věc, podnik nebo jeho část nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu a převoditelné majetkové právo" (srov. §17 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) jako způsobilý předmět právních vztahů.
V projednávané věci je jako předmět dražby v dražební vyhlášce označována budova, tedy věc v právním slova smyslu a způsobilý předmět dražby (srov. §119 odst. 1, 2 a §120 odst. 2 občanského zákoníku, §17 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). To, že je současně popisována bez určitých svých (vyjmenovaných) součástí, neurčitost vymezení (popisu) předmětu dražby nezakládá, neboť stále jde o budovu jako jedinou věc. Proto nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že takové označení předmětu dražby, jako podstatné náležitosti dražební vyhlášky, je v rozporu s požadavky zákona [§20 odst. 1 písm. d/ zákona o veřejných dražbách], neboť by snad mělo působit nejistotu, co vlastně má být předmětem dražby, a tím mařit dosažení jejího cíle (jejího zdárného průběhu). Naopak, je třeba uzavřít, že zákonná podmínka uvedená v ustanovení §20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách v podobě (řádného) označení a popisu předmětu dražby a jeho příslušenství v dražební vyhlášce byla, co do označení a popisu uvedené budovy, naplněna; důvod neplatnosti veřejné dražby dobrovolné v uvedeném směru dle §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách proto nemůže být dán.
Uvedení podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli v dražební vyhlášce [§20 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných dražbách] v sobě zahrnuje uvedení takových okolností a na takové minimální kvalitativní úrovni, které účastníku dražby (potenciálnímu vydražiteli) umožní získat odpovídající představu, jakým způsobem se (z "technického hlediska") uchopí držby předmětu dražby v případě, že se stane vydražitelem. Tomuto požadavku odpovídá nejméně uvedení subjektu, na který se vydražitel má obrátit s požadavkem, aby mu držbu předmětu dražby předal, příp. místa, kde tak může učinit (s tím, že jinak jde o místo sídla - u právnické osoby, místa podnikání, příp. bydliště - u fyzické osoby, takového subjektu), a dále (u nemovitostí, podniku nebo jeho organizační složky) i uvedení toho, jakým způsobem vydražitel osvědčí svou totožnost a to, že je vydražitelem (srov. §32 odst. 1, 2 zákona o veřejných dražbách). Uvedení časového okamžiku není nezbytné, neboť nejpozději je vydražitel oprávněn chopit se držby s nabytím vlastnictví k předmětu dražby (držba je projevem a složkou vlastnického práva), tedy v okamžiku definovaném ustanovením §30 zákona o veřejných dražbách; ustanovení §32 odst. 1, 2 zákona o veřejných dražbách pak výslovně stanoví, že k předání předmětu dražby dojde "bez zbytečného odkladu" (u nemovitostí, podniku nebo jeho organizační složky po předložení potvrzení o vlastnictví a doložení totožnosti vydražitele).
Současně je třeba vzít v úvahu, že uvedená náležitost dražební vyhlášky má pouze "technicistní, logistický" charakter; v tomto směru nejde o tak podstatnou náležitost dražební vyhlášky, jejíž porušení by mělo obecně mít přímý vliv na řádný průběh následné dražby. Proto porušení této zákonné podmínky zásadně nepůsobí neplatnost následné veřejné dobrovolné dražby. Vydražitel totiž má vždy možnost nejpozději v okamžiku, kdy se stane vlastníkem předmětu dražby, požádat o odevzdání předmětu dražby dražebníka či jinou osobu, která předmět držby drží, příp. si tuto držbu na tom, kdo do ní bude neoprávněně zasahovat, vynutit obecnými prostředky ochrany vlastnického práva (zejména vindikační žalobou dle §126 odst. 1 občanského zákoníku).
V projednávané věci navíc bylo v tomto směru zjištěno, že čl. VIII. dražební vyhlášky stanoví: "jestliže nabyl vydražitel vlastnictví k předmětu dražby, dle §29 a §30 zák.č. 26/2000 Sb., je dražebník povinen předat vydražiteli předmět dražby a listiny, které osvědčují vlastnictví a jsou nezbytně nutné k nakládání s předmětem dražby nebo osvědčují jiná práva vydražitele vůči předmětu dražby. Jde-li o nemovitost, předává předmět dražby vydražiteli za účasti dražebníka bývalý vlastník. O předání předmětu dražby bude sepsán protokol Předání předmětu dražby, který podepíše dražebník, bývalý vlastník a vydražitel". Z dražební vyhlášky je také zřejmé, že nemovitosti, které byly předmětem dražby, jsou sepsány v konkursní postatě úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci, a je v ní výslovně uvedeno, že navrhovatelem dražby je správce konkursní podstaty uvedeného úpadce, který "je oprávněn zpeněžit předmět dražby na základě ustanovení §14 a §27 zákona o konkursu a vyrovnání" s tím, že své oprávnění dokládá (v dražební vyhlášce konkrétně označeným) usnesením soudu o prohlášení konkursu na majetek uvedeného úpadce a (označeným) rozsudkem, "kterým bylo potvrzeno, že předmět dražby náleží do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci", a výpisem z obchodního rejstříku úpadce.
Z výše uvedeného plyne, že každému účastníku dražby a následnému vydražiteli muselo být z dražební vyhlášky bez dalšího zjevné, že "bývalým vlastníkem" je osoba, která v době veřejné dobrovolné dražby fakticky vykonává oprávnění vlastníka předmětu dražby (neboť jen taková osoba je oprávněna držbu předmětu dražby následně předat). Touto osobou byla v době dražby žalovaná 2) jako správce konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci, v jehož konkursní podstatě byly nemovitosti (předmět dražby) sepsány a jako součást této konkursní podstaty byly zpeněžovány [srov. též §14 odst. 1 písm. a) a §27 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Pojem "bývalý vlastník" užívá ostatně výslovně též zákon o veřejných dražbách v ustanovení §32 odst. 2 upravujícím předání předmětu dražby, je-li jím nemovitost. Současně pro poměry dané věci však bylo zřejmé, že tento pojem, který obsahovala i dražební vyhláška, nutno vyložit ve vazbě na §17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, a rozumět pod ním právě správce konkursní podstaty, který byl též navrhovatele předmětné veřejné dobrovolné dražby. Neplatnost napadené veřejné dobrovolné dražby ani z tohoto důvodu není dána.
Protože rozsudek odvolacího v potvrzujícím výroku není správný, Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu