ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4212.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4212/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci projednání dědictví po JUDr. A. S., zemřelém dne, za účasti 1) A. P ., zastoupené advokátem, a 2) K. S ., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 D 97/2006, o dovolání A. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2009, č.j. 7 Co 945/2007-1301, takto:
I. Dovolání A. P. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání A. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.6.2009, č. j. 7 Co 945/2007-1301, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.3.2007, č.j. 54 D 97/2006-1155, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud při posouzení otázky, zda je A. P. účastnicí řízení o dědictví po JUDr. A. S. jako právní nástupkyně JUDr. J. S., postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009, sp. zn. 21 Cdo 4952/2007).
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009, sp. zn. 21 Cdo 4952/2007, kterým bylo v posuzovaném případě zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. května 2007, č.j. 7 Co 945/2007-1190, je přesto na místě zopakovat, že při projednání dědictví se vždy vychází z právních předpisů účinných v době smrti zůstavitele (srov. zejm. §873 obč.zák.). I v současné době se proto v řízení o dědictví po A. S., zemřelém dne, postupuje podle ustanovení Obecného zákoníku občanského (dále též jen „o.z.o.“), vyhlášeného císařským patentem ze dne 1.6.1811 č. 946 Sb. z. s., který byl pro území Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších předpisů; v řízení před soudem prvního stupně pak i podle císařského patentu ze dne 9.8.1854 č. 208 ř.z. (nesporného patentu), popřípadě (v otázkách tímto patentem neupravených) podle zákona č. 100/1931 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného. Dovolání je třeba v tomto případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“). V řízení o dědictví (tj. v nesporném řízení), vedeném podle těchto právních předpisů, není na místě, aby soud sám rozhodl o dědickém právu po zemřelém dědici zůstavitele; závěr o dědickém právu má v takovém případě učinit soud v řízení o dědictví po dědici zůstavitele (k tomu srov. zejm. ustanovení §25 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1931 Sb. upravujícího postup soudu při řešení tzv. „předurčujících otázek“, závisí-li rozhodnutí nesporného soudce na předchozím zjištění práva nebo právního poměru). V posuzovaném případě však ani nebylo potřebné, aby otázka právního nástupnictví po dědici zůstavitele Dr. J. S. byla nově řešena, bylo-li logicky na místě vycházet z pravomocného rozhodnutí o dědickém právu po Dr. J. S. vydaného v Rakouské republice (v Rakouské republice bylo dědictví po JUDr. A. S. projednáno Okresním soudem v Murau pod sp. zn. A 29/50 a rozhodnutím tohoto soudu ze dne 29.11.1951 bylo celé toto dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici JUDr. J. S.; dědictví po Dr. J. S. bylo projednáno Okresním soudem v Judenburgu pod sp. zn. A 251/65 a rozhodnutím tohoto soudu ze dne 27.7.1967 bylo celé toto dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici K. S., a to podle závěti Dr. J. S. ze dne 24.11.1960 a jejího dodatku ze dne 4.6.1965). Vhodné je také připomenout, že i Ústavní soud ČR opakovaně ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že „k přechodu vlastnického práva u majetku hlubocké větve S. na zemi Českou došlo ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb. dnem 13.8.1947“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2008, sp.zn. II. ÚS 2491/08), snad s výjimkou tzv. S. hrobky v katastrálním území D. u T. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 7.1.2009, sp.zn. I. ÚS 2477/08).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. P. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu