ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.487.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 487/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce B. V. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského č. 13 , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o náhradu škody, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. listopadu 2000, č. j. 11 C 63/98-146, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2001, č. j. 30 Co 100/2001-224, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 302/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2011, č. j. 32 Co 78/2011-83, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2011, č. j. 32 Co 78/2011-83, jímž bylo potvrzeno usnesení v Mladé Boleslavi ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11 C 302/2009-42, ve výroku, kterým bylo zastaveno řízení „o návrhu na obnovu řízení podaném proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2000, č. j. 11 C 63/98-146, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, č. j. 30 Co 100/2001-224“, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)].
S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně vyložil ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. (vzhledem k tomu, že v dřívějším řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 318/2003 se jednalo o stejnou věc, neboť se týkala týchž osob a jednalo se i o tentýž nárok opírající se o tentýž právní důvod – o žalobu na obnovu řízení podanou podle ustanovení §228 o. s. ř. proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2000, č. j. 11 C 63/98-146, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, č. j. 30 Co 100/2001-224 - projednání této věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté) a že napadené usnesení odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů (ve vztahu k totožnosti věci srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, které bylo uveřejněno pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, který byl uveřejněn pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001), je dovolání žalobce v této části zjevně bezdůvodné.
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2011, č. j. 32 Co 78/2011-83, jímž bylo potvrzeno usnesení v Mladé Boleslavi ze dne 29. 9. 2010, č. j. 11 C 302/2009-42, ve výroku, kterým byla - postupem soudu podle ustanovení §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. - odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalobcem, je přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě žalobce žalobou pro zmatečnost (ze dne 31. 8. 2008, „doplněnou“ na výzvy soudu podáními ze dne 28. 1. 2009 a ze dne 29. 1. 2010) napadl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2000, č. j. 11 C 63/98-146, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2001, č. j. 30 Co 100/2001-224, a to ze zmatečnostních důvodů - jak výslovně uvedl - „§229 odst. 1 pís E + G“ o. s. ř.; důvody žaloby po skutkové stránce dostatečně nekonkretizoval ani k nim neoznačil žádné důkazy.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska zákonem požadovaných náležitostí žaloby pro zmatečnost (srov. §232 o. s. ř.) a postupu soudu v případě, že žaloba pro zmatečnost trpí vadami, pro něž není možno v řízení pokračovat (srov. §43 odst. 2 větu první o. s. ř), vychází z ustálené judikatury soudů (srov. například obdobně - ve vztahu k důvodu žaloby na obnovu řízení - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009), je dovolání žalobce i v této části zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu