ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.515.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 515/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v exekuční věci oprávněného iph-profil s.r.o. se sídlem Kaplice, Míru č. 748, IČ 61538957, proti povinnému Casta a.s. se sídlem v Písku, Pražská č. 467, IČ 25170058, zastoupenému JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4 - Hrnčíře, K Safině č. 669, pro 4.573.337,10 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2007, č. j. 6 Co 950/2007-443, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 85/2007, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2008, č. j. 11 Cmo 90/2008-134, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008, č. j. 11 Cmo 90/2008-134, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2008, č. j. 11 C 85/2007-83, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že byla zamítnuta), není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzovaném případě povinný žalobou pro zmatečnost napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2007, č. j. 6 Co 950/2007- 443, jímž bylo podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto odvolání soudního exekutora, „pokud směřovalo do výroku v odstavci I., o zastavení exekučního řízení, a do výroku v odstavci II., o nákladech řízení mezi účastníky“, a odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. 12. 2006, č. j. 3 Nc 1345/2003-344 (kterým bylo rozhodnuto, že se „podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. k návrhu povinného zastavuje exekuční řízení na majetek povinného zcela, když povinný splnil svůj závazek uhradit dluh a i náklady exekuce“, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení“ a že „soudnímu exekutorovi se náhrada nákladů nepřiznává, neboť povinný uhradil i tyto náklady“), usnesení okresního soudu ve výroku III. změněno tak, že povinný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Chovancovi na náhradě nákladů exekuce 988.641,- Kč a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení; žalobu pro zmatečnost povinný podal – jak v ní výslovně uvedl - „dle ustanovení §229 odst. 3 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu“ a z pohledu těchto zmatečnostních důvodů také soudy věc posuzovaly.
Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005].
V souladu s ustálenou judikaturou je i závěr odvolacího soudu, že odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 29. 12. 2006, č. j. 3 Nc 1345/2003-344, bylo odmítnuto důvodně [§218 písm. b) o. s. ř.], neboť k podání odvolání proti tomuto usnesení nebyl povinný - za stavu, kdy výslovně navrhl zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a soud mu vyhověl - subjektivně legitimován (srov. například odvolacím soudem zmiňované rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 1960, sp. zn. 11 Co 102/60, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62, ročník 1960, nebo – obdobně ve vztahu k subjektivní přípustnosti dovolání - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, ročník 1998). Povinný přehlíží, že se o oprávnění podat odvolání proti citovanému usnesení okresního soudu (o subjektivní legitimaci) připravil sám tím, že svůj původní návrh ze dne 29. 9. 2003 na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) a b) o. s. ř. změnil tak, že - jak vyplývá z písemného podání ze dne 3. 11. 2006, v němž mimo jiné uvedl, že „za dané situace, kdy celá výše oprávněným v exekuci požadované částky byla složena na účet exekutora, je exekuce nepřípustná, a proto tedy není třeba vyčkávat do rozhodnutí o splnění již oprávněným“ (správně povinným) „navržených důvodů pro zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) a písm. b) o. s. ř.“ - navrhuje zastavení exekuce pouze podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a takto formulovanému návrhu bylo zcela vyhověno.
Odvolací soud tedy správně dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu není postiženo ani zmatečností podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Všechny další námitky uplatněné povinným v dovolání (a v dalších doplňujících podáních) již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatele s usnesením napadeným zmatečnostní žalobou, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu