ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5512.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5512/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Liborem Hlavsou, advokátem se sídlem v Plzni, Klatovská třída č. 73/7a, proti žalované Obci Milíře, se sídlem obecního úřadu v Milířích č. 140, IČO 005 73 639, zastoupené Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 60/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2015, č. j. 61 Co 66/2015-358, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Bernáška, advokáta se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.4.2015 č.j. 61 Co 66/2015-358 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce možnosti posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8.8.2012 v tomto řízení, ve kterém je předmětem řízení okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9.8.2012, srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 5/68 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1969, pod č. 40, k otázce obsazení soudu a rozvrhu práce soudu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.5.2009 sp. zn. 21 Cdo 1542/2008, obdobně pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014 sp. zn. 21 Cdo 2048/2013, k otázce procesního postupu soudce jako důvodu vyloučení soudce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2000 pod č. 33) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatelka zpochybňuje také skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že pracovní poměr žalobkyně skončil okamžitým zrušením dne 8.8.2012, namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a polemizuje s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování platnosti právního úkonu – okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 8.8.2012 - přihlížel a jak tato hlediska hodnotil; kromě toho vytýká odvolacímu soudu, že „se nijak nevypořádal s důkazy, které mu byly předloženy žalobkyní“), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Je třeba též připomenout, že podstatou dovolacího řízení není sestavení inventáře všech možných i údajných pochybení odvolacího soudu a soudu prvního stupně a jejích řešení (žalobkyně kupříkladu vznáší jako otázku zásadního právního významu, zda soudce při vyhotovování písemného rozhodnutí smí použít diktafonu), včetně údajných pochybení, k nimž mělo dojít po vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem (jak to žalobkyně v dovolání také uplatňuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu