ECLI:CZ:NS:2002:21.ND.36.2002.1
sp. zn. 21 Nd 36/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci složitelky C. K. D. a.s., v řízení o úschově, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 4/2002, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Nejvyšší soud České republiky neurčuje, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 Sd 4/2002.
Odůvodnění:
Složitelka podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 návrh na přijetí částky 44,- Kč do úschovy za účelem splnění peněžitého závazku, který má podle ustanovení §214 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“) vůči příjemci M. S. Návrh odůvodnila tím, že závazek nelze splnit, neboť příjemce řádně nabídnuté plnění nepřijal a ocitl se tak v prodlení, a proto jsou podle jejího názoru dány jak hmotněprávní podmínky (§214 odst. 4 obch. zák.), tak i podmínky procesní (§185a a násl. o.s.ř.) pro „vzetí peněz do soudní úschovy“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15.1.2002 č.j. 18 Sd 4/2002-4 podle ustanovení §105 odst. 1 o.s.ř. vyslovil svou místní nepříslušnost pro toto řízení a současně rozhodl, že „po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dle §11 odst. 3 o.s.ř.“. V odůvodnění uvedl, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, avšak chybějí podmínky místní příslušnosti.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§7 odst. 1 o.s.ř.). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§7 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení §88 písm. l) o.s.ř. je k řízení o úschovách příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení (jde o tzv. příslušnost výlučnou).
Vzhledem k obchodněprávní povaze vztahu mezi složitelkou a příjemcem je podle ustanovení §337 odst. 1 obch. zák. místem plnění peněžitého závazku sídlo, místo podnikání, popř. bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo obchodní zákoník jinak. Podle obsahu spisu se poslední známé bydliště příjemce (věřitele ve smyslu citovaného ustanovení), které uvádí složitelka v návrhu na zahájení řízení, nachází na území Slovenské republiky; zároveň se z ničeho nepodává, že by příjemce měl své sídlo, místo podnikání či své bydliště na území České republiky.
Podle ustanovení §2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 234/1992 Sb. a č. 264/1992 Sb. (dále též jen „zákon č. 97/1963 Sb.“ nebo „ZMPS“), se ustanovení ZMPS použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která Českou republiku váže ve vztahu ke Slovenské republice, je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, podepsaná dne 29. října 1992 a uveřejněná pod č. 209/1993 Sb. Tato smlouva obsahuje ujednání o pravomoci soudů pouze v článcích I., II. a III. Závěrečného protokolu, který je její součástí; v žádném z těchto článků však není upravena pravomoc soudů smluvních stran pro řízení o úschovách a tato otázka není řešena ani ve vícestranných mezinárodních smlouvách, jimiž jsou oba státy vázány. Zákon č. 97/1963 Sb., který rovněž neobsahuje výslovné ustanovení o pravomoci soudů České republiky pro řízení o úschovách, zakládá ve svém ustanovení §37 odst. 1 (pod nadpisem „Pravomoc ve věcech majetkových“) pravomoc soudů České republiky v majetkových sporech, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost, a umožňuje také, aby byla pravomoc těchto soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran.
Předpokladem existence pravomoci soudů České republiky v této věci je tedy především jejich příslušnost; ta by ovšem byla ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 ZMPS dána, jen pokud by místo plnění peněžitého závazku bylo na území České republiky. Ve zkoumaném případě však tomu tak není (srov. §337 odst. 1 obch. zák.) a tato skutečnost - ve spojení s tím, že zároveň nelze dovodit, že by mezi složitelkou a příjemcem byla uzavřena písemná úmluva zakládající pravomoc ve smyslu ustanovení §37 odst. 2 věty prvé ZMPS - vede Nejvyšší soud České republiky k závěru, že věc do pravomoci soudů České republiky nepatří.
Nejvyšší soud České republiky tak nemohl určit místně příslušný soud (§11 odst. 3 o.s.ř.), neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí - není dána pravomoc soudů České republiky pro toto řízení. Závěr o nedostatku pravomoci českých soudů (jakožto podmínky řízení, za níž může soud rozhodnout ve věci samé ve smyslu ustanovení §103 o.s.ř.) je přitom závazný i pro Obvodní soud pro Prahu 5, který -vycházeje z opačného právního názoru - věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o určení místní příslušnosti předložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu