ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1153.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 1153/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Centrum služeb pro silniční dopravu, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, IČO: 70898219, zastoupené JUDr. Jiřím Pitronem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Nádražní 2775/145, proti žalovanému Pavlu Filipčíkovi s. r. o. se sídlem v Chebu, Vrázova 2469/1, IČO: 263713375, o zaplacení 1.300,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 123/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. srpna 2013, sp. zn. 11 Co 386/2013-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.300,- Kč, neboť ve dnech 13. května 2010 na silnici č. 2/21029 a 22. července 2010 na silnici č. 1/6, provedla vážení nákladního automobilu a zjistila, že vozidlo je přetíženo a za obě přetížení odpovídá žalovaný.
Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. dubna 2013, č. j. 16 C 123/2013-12, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena pro částku 700,- Kč Krajskému úřadu Karlovarského kraje jako silničnímu správnímu úřadu ve věcech silnic I. třídy, a pro částku 600,- Kč Městskému úřadu v Chebu, jako silničnímu správnímu úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy (výrok III.).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 14. srpna 2013, sp. zn. 11 Co 386/2013-19, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. a III. potvrdil, ve výroku III. ve správném znění, že po právní moci usnesení bude věc ohledně částky 650,- Kč postoupena Krajskému úřadu Karlovarského kraje jako silničnímu správnímu úřadu ve věcech silnic I. třídy, a ohledně částky 650,- Kč bude věc postoupena Městskému úřadu v Chebu, jako silničnímu správnímu úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Tvrdí, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, a že se Nejvyšší soud problematikou kontrolního vážení nákladních automobilů dosud nezabýval. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a „oběma soudům uložil o věci znovu jednat rozhodnout.“
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. srpna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelky podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože v dané věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ohledně částky 1.300,- Kč, je třeba při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout k tomu, že se jedná o částku nepřevyšující zákonem vymezenou hranici 50.000,- Kč a proti ní není dovolání přípustné (§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu