ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1290.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1290/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně V. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 63/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2006, č. j. 17 Co 164, 165/2006-112, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud provedl vypořádání společného jmění manželů – účastníků řízení, na němž se po rozvodu jejich manželství, k němuž došlo k 23. 6. 2001, nedohodli.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. prosince 2005, č. j. 47 C 63/2004-88, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2006, č. j. 47 C 63/2004-98, vypořádal společné jmění účastníků po té, co o movitých věcech uzavřeli účastníci mimosoudní dohodu, tak, že ze společného jmění do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal částku ve výši 56 531,20 Kč jako zůstatek stavebního spoření u Modré pyramidy, stavební spořitelny. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal majetková práva k členskému podílu v bytovém družstvu Správní bytové družstvo N. d. ve výši 1 310 000,- Kč. Společné závazky účastníků soud vypořádal tak, že výlučně žalovanému přikázal nedoplatek půjčky ve výši 318 000,- Kč od Z. a J. P., kterou je těmto povinen uhradit. Konečně soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 424 297,- Kč. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů vůči státu.
Soud prvního stupně při vypořádání majetkových práv k členskému podílu k družstevnímu bytu č. 12 v domě čp. 1368 v P. 4, Chalupkova 8, jejichž výše zůstala mezi účastníky sporná, přihlédl k tomu, že se žalovaný stal po rozvodu manželství výlučným členem družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 25. 6. 2002, č. j. 30 C 159/2001-14, kterým byl schválen smír mezi účastníky. Ze znaleckého posudku a výpovědi soudního znalce Ing. arch. M. Č., kterého ustanovil k ocenění hodnoty členského podílu v bytovém družstvu soud zjistil, že znalec ocenil majetková práva vážící se k uvedenému družstevnímu bytu ke dni rozvodu manželství účastníků, tj. k 15. 7. 2002, částkou 1 310 000,- Kč. S námitkou žalobkyně, že ocenění není správné a je nižší o částku 400 000,- Kč oproti ocenění, které si nechala vypracovat sama znalkyní Ing. I. Ch., se soud vypořádal tak, že poukázal na skutečnost, že posudek předložený žalobkyní je vypracován podle stavu k datu 10. 1. 2005, nikoliv k datu rozvodu manželství a je zkreslený později provedenými úpravami v bytě, dále zhodnotil jako správnou jinou metodiku výpočtu použitou soudem ustanoveným znalcem a přihlédl k tomu, že ceny bytů v dané lokalitě klesají a dále k tomu, že ceny, za které nabízejí byty jednotlivé realitní kanceláře, nemusí být cenami, za které jsou byty posléze prodány a je v nich započtena i provize pro zprostředkovatele. Soud z výše uvedených důvodů zamítl návrh žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku. Při vypořádání společného jmění manželů soud postupoval podle §143, §149 a §150 občanského zákoníku („ObčZ“) a zohlednil i nedoplatek investičního úvěru ve výši 13 560,78 Kč, který zaplatil žalovaný po rozvodu manželství, vnos žalovaného do manželství ve výši 36 607,- Kč a půjčku ve výši 318 000,- Kč od rodičů žalovaného na pořízení družstevního bytu.
Městský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 5. září 2006, č. j. 17 Co 164, 165/2006-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 424 297,- Kč tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 442 651,- Kč, a jinak rozsudek potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, že správně vycházel ze znaleckého posudku soudního znalce přibraného k posouzení odborné otázky tržní ceny členského podílu k družstevnímu bytu. Uvedl, že ve znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce neshledal takové nedostatky, které by mohly vést k nařízení revizního posudku, když znalec v posudku zjistil administrativní cenu bytu v osobním vlastnictví podle příslušné vyhlášky, věcnou hodnotu bytu zjištěnou nákladovým způsobem a tržní cenu členského podílu zjištěnou porovnávacím způsobem ke dni rozvodu manželství a přihlédl i k tomu, že byt je v panelovém domě bez rekonstruovaného bytového jádra. Posudek předložený žalobkyní nemohl vyvrátit věcnou správnost posudku znalce přibraného soudem. Posudek neobsahuje zjištění administrativní ceny ani ceny podle příslušné vyhlášky, není dostatečně podložen, protože znalkyně provedla pouze porovnání tří bytů, které neměly stejnou velikost, stejné vybavení a stejný technický stav, byly postaveny později, než posuzovaný byt, měly zděné bytové jádro a především se jednalo o byty v osobním vlastnictví a nikoliv o byty družstevní. Odvolací soud shledal, že se soud prvního stupně při výpočtu výše částky, kterou uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů, dopustil chyby, když uvažoval, že se žalovanému musí dostat celého jeho vnosu do manželství ve výši 36 607,- Kč, ačkoliv správně bylo třeba od povinnosti k vyplacení podílu odečíst pouze polovinu této částky, protože druhá polovina se mu dostává v hodnotě bytu. V tomto směru odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost se opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej právně vyložil. V dané věci nesprávně použil §127 odst. 2 OSŘ, když nepřipustil revizní znalecký posudek za situace, kdy v průběhu řízení byl proveden znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem a dále byl proveden důkaz podle §129 OSŘ znaleckým posudkem, který si nechala vypracovat žalobkyně mimo řízení a oba posudky se ve svých závěrech zásadně liší. Žalobkyně poukazuje na soudní praxi, kdy soudy i v takových případech nařizují revizní znalecký posudek. Soud se mohl pokusit odstranit nesrovnalosti i tak, že mohl ustanovit znalcem i toho, kdo vypracoval posudek na žádost účastníka a v řízení ho jako znalce vyslechnout k obsahu posudku. Postup soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (Rc 45/1984), podle které je nezbytné vždy odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků. Poukazuje na skutečnost, že soudem ustanovený znalec v jednom ze svých výpočtů připouští vyšší cenu. Dále žalobkyně upozorňuje na posudek znalkyně Ing. Ch., která shledala ve znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce závažné nedostatky jako například nezohlednění lodžie 7 m2, nevhodné použití koeficientu úpravy ceny, dále upozornila na to, že ve výpočtu porovnávací metody nebyly použity skutečně realizované prodeje srovnatelných bytů, zpochybnila závěr znalce, že ceny panelových bytů stagnují a nelze srovnávat kupní cenu u oceňovaného majetku z roku 2000 a administrativní cenu nezohledňovat. Žalobkyně poukazuje na velký rozdíl v ceně mezi oběma znaleckými posudky. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O otázku zásadního právního významu nejde, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn.
22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
V dané věci dovolatelka zpochybňuje určení hodnoty členského podílu v bytovém družstvu; zjištění této hodnoty představuje skutkové zjištění, jehož případnou nesprávnost by bylo možno napadnout jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 OSŘ, který v tomto řízení nelze uplatnit. Neobstojí ani odkaz na §127 odst. 2 OSŘ ve spojení s R 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§127 odst. 2 OSŘ). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – posudkem jiného znalce, vypracovaným mimo řízení.
V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (viz R 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu §127 OSŘ, nýbrž o důkaz listinou podle §129 OSŘ;
v takovém případě nejde o rozpor ve znaleckých posudcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1186). V dané věci tak nešlo (na rozdíl od věci uvedené v R 45/1984)
o rozpor ve dvou znaleckých posudcích, a soudy se nesouladem obou uvedených důkazů (tj. znaleckého posudku a listiny) věnovaly a vysvětlily, proč i nadále považovaly za správný znalecký posudek vypracovaný ustanoveným znalcem. Postupovaly tak zcela v souladu s R 45/1984. Pokud dovolání odkazuje na zmíněný judikát, opomíjí, že v něm šlo o rozpor posudků vypracovaných soudem ustanovenými znalci a také přehlíží, že v dané věci soudy jednaly zcela v duchu tohoto judikátu, když se rozporem v důkazech řádně zabývaly. Také proto napadené rozhodnutí nemůže být v rozporu s R 45/1984; jde tedy o otázku hodnocení důkazů, přičemž úvahy soudů nejsou zjevně nepřiměřené. Není tu tak nic, co by z napadeného rozsudku činilo zásadní rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu