ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1299.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1299/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců: A) J. T. a B) L. T., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) Ž. B., a. s., a 2) P. f. České republiky, zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti smlouvy a o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 70/96, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 12 Co 814/98-204, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 12 Co 814/98-204, se ve výrocích pod bodem I., III. a IV. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. května 1998, č. j. 23 C 70/96-154, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že podílovými spoluvlastníky každý z jedné poloviny pozemku parc. č. 293 o výměře 1 312 m2 role, zapsaného u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 968 pro obec a okres O., kat. úz. H., který je evidenčně součástí pozemku parc. č. 296 orná půda o výměře 13 476 m2, zapsaného na LV č. 460 pro obec a okres O., kat. úz. H., jsou žalobci. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že kupní smlouva uzavřená 10. 12. 1980 mezi Střední dráhou se sídlem v O. a majiteli pozemků ohledně pozemků v obci O., v kat. úz. H., zapsaných u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 460 pod parc. č. 296 o výměře 13 476 m2, je neplatná. Pod bodem III. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že darovací smlouva uzavřená 13. 7. 1993 mezi J. V. jako dárcem a žalobci jako obdarovanými ohledně pozemků parc. č. 293 role a parc. č. 294 role, zapsaných u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 968 pro kat. úz. H., je platná. Pod bodem IV. rozhodl o návrhu na nařízení předběžného opatření a pod body V. až VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně shledal pasivní legitimaci na straně obou žalovaných a naléhavý právní zájem na požadovaném určení na straně žalobců. Především se zabýval otázkou platnosti kupní smlouvy z 10. 12. 1980, kterou měl J. V. prodat právnímu předchůdci žalovaného 1) pozemek parc. č. 293, zapsaný v pozemkové knize ve vložce č. 688, nyní sloučený do nové parc. č. 296, a dospěl k závěru, že je platná. Vlastnické právo k předmětným pozemkům žalobci nevydrželi, i když sami od uzavření darovací smlouvy byli v dobré víře, neboť v dobré víře nemohl být jejich právní předchůdce J. V., který předmětné pozemky prodal již v roce 1980.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 12 Co 814/98-204, pod bodem I. výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části vyjma výroků pod bodem IV. a VII. tak, že darovací smlouva uzavřená 13. 7. 1993 mezi dárcem J. V. a žalobci jako obdarovanými, pokud jí byl darován pozemek parc. č. 293 role o výměře 1 201 m2, tehdy zapsaný u Katastrálního úřadu v O. na LV č. 968 pro obec O. a kat. úz. H., je platná a žalobci jsou podle ní podílovými spoluvlastníky tohoto pozemku, každý v rozsahu jedné poloviny. Pod bodem II. výroku ve zbytku žalobu zamítl a pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení lze dovodit „pouze v případě požadavku na určení platnosti darovací smlouvy a určení vlastnického práva k části parc. č. 293, neboť ve zbývající části prvý a druhý žalobní návrh představuje prejudiciální otázku pro třetí uplatněný nárok“. Platnost kupní smlouvy z 10. 12. 1980 posoudil odlišně od soudu prvního stupně. Podle odvolacího soudu tato smlouva nesplňuje požadavky §37 a §46 ObčZ z hlediska určitosti a formy, neboť v souvislém textu smlouvy není vymezen konkrétně ve vztahu k jednotlivým vlastníkům nemovitostí předmět převodu, ale jen kupní cena, a v podstatě není specifikován ani prodávající. Souvislý text smlouvy odkazuje na připojený seznam, v němž jsou uvedena jména vlastníků a výměry nemovitostí, způsob nabytí a kupní ceny, který je podepsán. Nedostatek formálních předpokladů platnosti spatřoval v tom, že smlouva obsahuje několik volných listů a že jména vlastníků a převáděné nemovitosti jsou obsažené až v seznamu. V případě J. V. je také zpochybněna určitost předmětu převodu, neboť podle seznamu měl J. V. převést pozemek parc. č. 293 o výměře 1 861 m2, i když bylo prokázáno, že již v roce 1973 z tohoto pozemku prodal částici „c“ o výměře 111 m2. Odvolací soud proto považoval označenou kupní smlouvu za neplatnou. V důsledku toho J. V. byl v době uzavření darovací smlouvy 13. 7. 1973 vlastníkem části pozemku parc. č. 293 a pozemku parc. č. 294 a mohl je proto v rozsahu svého vlastnictví žalobcům darovat. Protože J. V. další neregistrovanou smlouvou z 27. 10. 1973 prodal z pozemku parc. č. 293 částici „c“ o výměře 111 m2, lze darovací smlouvu považovat za platnou ve vztahu k pozemku parc. č. 293 v části o výměře 1 201 m2. Protože parc. č. 293 jako taková v katastru nemovitostí již není vedena a LV č. 968 neexistuje, odvolací soud při rozhodování v zájmu vyřešení duplicitního zápisu v katastru nemovitostí uznal za platný dar v rozsahu 1201 m2 z parc. č. 293 dříve zapsané na LV č. 968. Pokud jde o určení platnosti darovací smlouvy ohledně pozemku parc. č. 294, odvolací soud v tomto rozsahu neshledal dostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vzhledem k nedostatku věcné pasivní legitimace z důvodu, že pozemek je ve vlastnictví a. s. M. se sídlem v P., která nebyla účastníkem řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku pod bodem I. výroku, podal žalovaný 1) dovolání výslovně z důvodu nesprávného právního posouzení věci a podle jeho obsahu také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ]. Především vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů provedených odvolacím soudem. Za vykonstruovaný považuje závěr, že J. V. podepisoval 10. 12. 1980 jen evidenční stav svých nemovitostí bez záměru uzavřít kupní smlouvu. Z obsahu spisů právního předchůdce žalovaného 1) o jednáních vedených o prodeji předmětných nemovitostí i ze samotné kupní smlouvy, která je J. V. takto podepsána, vyplývá, že nelze přisvědčit tvrzení žalobců, že J. V. nevěděl, že podepisuje kupní smlouvu. O platnosti kupní smlouvy svědčí i přípisy svědkyně H., jimiž právního předchůdce žalovaného 1) žádala o vydání věci, a to pozemku parc. č. 303 v kat. úz. H., který taktéž byl předmětem označené kupní smlouvy. Žalovaný 1) je toho názoru, že právní úkon J. V., tj. podpis kupní smlouvy, byl učiněn svobodně a vážně a že označená kupní smlouva je srozumitelným právním úkonem. Ve spise je doložena kupní smlouva s potvrzenou přílohou, v níž u J. V. je v kolonce „vykupovaná plocha m2“ uvedena výměra 1 201 m2, což vyplývá i z geometrického plánu, na který se odvolává kupní smlouva. Podle žalovaného 1) kupní smlouva by měla být „posuzována v souladu se zvyklostmi“, jaké zde byly v době uzavření smlouvy, nikoli „se zvyklostmi při zpracování kupních smluv na převody nemovitostí v současné době“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci a žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v dovoláním napadené části podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatel nenamítá některou z vad řízení uvedených v §237 odst. 1 OSŘ, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z těchto vad došlo.
Podle §242 odst. 3 věta druhá OSŘ, pokud je dovolání přípustné, přihlédne dovolací soud i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle §152 odst. 2 OSŘ rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. To znamená, že rozsudkem musí být rozhodnuto o celém předmětu řízení tak, jak byl vymezen žalobním petitem nebo usnesením o zahájení řízení bez návrhu. Soud je tedy vázán žalobním petitem, musí žalobní petit svým rozhodnutím vyčerpat a nemůže jej překročit, vyjma případů uvedených v §153 odst. 2 OSŘ. To platí i pro rozsudky o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle §80 písm. c) OSŘ, mající deklaratorní povahu.
Formulace výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. neodpovídá soudem prvního stupně připuštěnému změněnému žalobnímu petitu v prvním a třetím odstavci, vymezeném žalobci podáním ze 14. 4. 1998, o němž také soud prvního stupně rozhodl. Tím, že odvolací soud nepřevzal do výroku svého rozsudku žalobní petit, nevyčerpal jej a vymezoval předmět sporu určitou, žalobci neuváděnou výměrou, zatížil řízení jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. b) OSŘ].
Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem pro rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po stránce právní a které oporu v provedeném dokazování nemá, neboť výsledky dokazování takové skutkové zjištění neumožňují.
Odvolací soud při posuzování otázky platnosti kupní smlouvy z 10. 12. 1980 z hlediska její určitosti vycházel mimo jiné ze skutkového zjištění, že „seznam odkazuje u J. V. na převáděnou výměru p. č. 293 1861 m2“, kterou považoval za nesprávnou. Toto skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování. V seznamu připojeném ke kupní smlouvě z 10. 12. 1980 u položky č. 6, týkající se prodávajícího J. V., se uvádí výměra 1201 m2. Z obsahu spisu také nevyplývá, že by sporná smlouva obsahovala několik volných listů. V tomto směru je proto dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ rovněž dán.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že kupní smlouva z 10. 12. 1980 z hlediska své určitosti a formy nesplňuje požadavky §37 a 46 odst. 2 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. (dále jen „ObčZ“), což dovozoval z toho, že označení prodávajících a převáděných nemovitostí včetně výměr je uvedeno až v seznamu, připojeném ke kupní smlouvě, čili nikoli na téže listině, a že až tento seznam je podepsán. S tímto právním závěrem nelze souhlasit.
Podle §37 ObčZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle §46 odst. 1 a 2 ObčZ písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.
Kupní smlouva z 10. 12. 1980 obsahuje všechny podstatné náležitosti, je určitá a srozumitelná, splňuje požadavek písemné formy a projevů vůle účastníků na téže listině. Označení prodávajících a označení převáděných pozemků parcelními čísly včetně katastrálního území a obce, v níž se nacházejí, výměry, čísla vložky pozemkové knihy nebo listu vlastnictví evidence nemovitostí, i označení nabývacích titulů s uvedením kupní ceny vztahující se k tomu kterému z prodávajících, je obsaženo v seznamu, jehož správnost potvrdili svými podpisy jednotliví prodávající a který podle obsahu kupní smlouvy je podstatnou a nedílnou součástí této smlouvy a tvoří tedy jedinou listinu, tj. vlastní písemnou kupní smlouvu z 10. 12. 1980. Stejně tak kupní smlouva odkazuje na konkrétní geometrický plán. Podpisy účastníků kupní smlouvy projevující jejich vůli se nacházejí na třetí a čtvrté straně kupní smlouvy (nikoli tedy jen na připojeném seznamu prodávajících) a byly učiněny prodávajícími 7. 8. 1980 a kupujícím 10. 12. 1980.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud otázku platnosti kupní smlouvy z 10. 12. 1980, od níž se pak odvíjí posouzení platnosti darovací smlouvy ze 13. 7. 1993, neposoudil po právní stránce správně.
S ohledem na uvedené dovolacímu soudu nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu