ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1599.99.1
sp. zn. 22 Cdo 1599/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobců: A/ J. K. a B/ M. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému B. T., o odstranění závadného stavu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 114/90, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 1998, čj. 24 Co 302/98-209, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 1998, čj. 24 Co 302/98-209, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. ledna 1998, čj.10 C 114/90-170, uložil žalovanému povinnost „odstranit stavbu jímky umístěnou pod garáží na pozemku přilehlému k nemovitosti čp. 31 v M. K. a dále provést takové úpravy, které odvedou povrchové vody z prostranství před garáží na pozemku u nemovitosti čp. 31 směrem od nemovitosti čp. 40, a to vše do jednoho měsíce ode dne právní moci rozsudku\". Žalobu zamítl v části, v níž se žalobci dožadovali, „aby žalovanému uložil povinnost nainstalovat plech na svou zeď na hranici mezi nemovitostmi čp. 31 a čp. 40\". Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalovaného nechala na pozemku sousedícím s nemovitostí žalobců postavit koncem 80. let 20. století garáž, ve které vybudovala jímku na odpadní vodu. Kromě toho byl terén před garáží vybetonován, opatřen rošty a upraven tak, že povrchové vody stékaly směrem k nemovitosti žalobců. Okresní soud dospěl na základě znaleckých posudků k závěru, že k podmáčení nemovitosti žalobců dochází, a to v příčinné souvislosti s vypouštěním odpadní vody do jímky a se stékáním povrchové vody od garáže žalovaných směrem k nemovitosti žalobců. Uzavřel, že jde o situaci předvídanou v §417 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ\"), podle něhož má ohrožený právo, jde-li o vážné ohrožení, domáhat se uložení provedení vhodného a přiměřeného opatření k odvrácení hrozící škody.
Odvolací soud shora označeným rozsudkem připustil zpětvzetí žaloby na uložení povinnosti žalovanému odstranit stavbu jímky umístěnou pod garáží na pozemku přilehlém k nemovitosti čp. 31 v M. K., rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení zastavil. Změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo provést takové úpravy, které odvedou povrchové vody z prostranství před garáží na pozemku u nemovitosti čp. 31 směrem od nemovitosti čp. 40, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Dále rozhodl o povinnosti nahradit náklady řízení.
Žalobci vzali zpět žalobu na uložení povinnosti odstranit stavbu předmětné jímky, neboť žalovaný učinil opatření k napojení své nemovitosti na obecní kanalizaci. Odvolací soud pak doplnil dokazování zejména místním ohledáním a vyšel ze zjištění, učiněného při místním ohledání, že známky vlhkosti na nemovitostech žalobců po odstranění jímky jsou nepatrné. Jedná se o pozůstatky dřívějšího vlhnutí zdiva způsobeného odpadní vodou v předmětné jímce. Pokud jde o stopy po vlhkosti ve zvýšeném přízemí, není vyloučeno, že k vlhnutí dochází v důsledku toho, že domek žalobců je umístěn v mírném svahu pod ulicí. Uzavřel, že se nejedná o případ, který odůvodňuje postup podle §417 odst. 2 ObčZ, přičemž v případě dalších eventuálních sporů přichází v úvahu postup podle §127 odst. 1 ObčZ. Odvolací soud též poznamenal, že žalobní návrh (petit) je neurčitý a proto obtížně vykonatelný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238 odst. l písm. a) občanského soudního řádu ve znění do novely č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\"). Z jeho obsahu plyne, že uplatňují dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. b) OSŘ. Shodují se se závěrem odvolacího soudu, že žalobní petit, týkající se uložení povinnosti provedení úprav k odvedení povrchové vody směrem od jejich nemovitosti, je do jisté míry neurčitý a proto obtížně vykonatelný. Namítají však, že tato skutečnost nemohla vést k zamítnutí žaloby, neboť soud je měl poučit, resp. vyzvat k tomu, aby neurčitý petit vhodně upravili nebo změnili. Dále vyslovují výhrady proti závěru odvolacího soudu, že na daný případ nelze vztahovat ustanovení §417 ObčZ, který soud dovozuje ze svých nepodložených názorů odborně technického rázu. Ke stanovení rozsahu a příčin vlhkosti zdiva jejich nemovitosti, nemá soud odborné znalosti. Dodávají, že nejen že místní ohledání odvolací soud neprovedl v době dešťů, a jeho úvahy o tom, že známky vlhkosti na zdivu jsou „nepatrné\" a „jde o pozůstatky dřívějšího vlhnutí z dřívějšího období\" jsou bez jakéhokoliv opodstatnění, neboť žádný doplňující znalecký posudek, který by tento ryze odborně technický závěr potvrdil, vypracován nebyl. Totéž se týká závěrů odvolacího soudu ve vztahu k vlhkému zdivu ve zvýšeném přízemí s odkazem na skutečnost, že dům je umístěn ve svahu pod ulicí. Podle dovolatelů lze svědecky prokázat, že se v tomto prostoru vlhkost projevila až po provedení stavebních úprav právní předchůdkyní žalovaného. Namítají, že i petit případné žaloby podané podle §127 odst. l ObčZ by musel být v žalobním návrhu formulován tak, jak bylo učiněno v daném řízení, byť konkrétněji. Nesouhlasí ani s výrokem o nákladech řízení, a vzhledem k chování žalovaného, který v důsledku podání žaloby přestal užívat ke shromažďování odpadní vody jímku pod garáží, by jim měla být přiznána alespoň část náhrady nákladů řízení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud provedl řízení o dovolání podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb.), a po zjištění, že dovolání je podáno osobami k tomu oprávněnými, je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání důvodným.
Podle §417 odst. 2 ObčZ jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
Podle §127 odst. 1 OSŘ závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Již v žalobě opírali žalobci uplatněný nárok výslovně o §417 odst. 2 ObčZ, přičemž této právní kvalifikaci odpovídalo i jejich skutkové tvrzení, že jim v důsledku podmáčení nemovitosti hrozí závažná škoda. V dané věci byl i žalobní petit formulován v souladu s ustanovením §417 odst. 2 ObčZ; pokud mělo přicházet v úvahu posouzení žaloby jako negatorní (§126 odst. 1 ObčZ), musel by být petit žaloby formulován tak, že žalobce je povinen zdržet se přesně vymezeného rušení, nikoliv něco konat. Tato problematika byla opakovaně řešena v publikované judikatuře (viz R 3/1971, R 65/1972, R 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost provést určité opatření (nikoliv zdržet se určitého rušení), neboť žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle §417 odst. 2 ObčZ, nikoliv o vlastnickou žalobu podle §126 odst. 1 ObčZ.
Podmínkou pro aplikaci §417 odst. 2 ObčZ je vážné ohrožení žalobce anebo jeho majetku; není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody, postačí, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti.
V dané věci tedy žalobci jednoznačně uplatnili nárok na provedení opatření k zamezení vzniku škody podle §417 odst. 2 ObčZ. Soud prvního stupně provedl ve věci mimo jiné i znalecké dokazování, a na jeho základě dospěl k závěru, že k vlhnutí nemovitosti žalobců dochází jednak v souvislosti s existencí jímky, jednak v souvislosti s úpravou plochy před garáží žalovaných. V dlouhodobém působení vody na dům žalobců, způsobeném existencí jímky a uvedenými úpravami spatřoval vážné ohrožení domu žalobců. Odvolací soud důkazy znaleckými posudky neprovedl, pouze na základě místního ohledání konstatoval, že na nemovitosti žalovaných jsou „známky\", resp. „stopy\" vlhkosti, konstatoval však, že se jedná o pozůstatky dřívějšího vlhnutí a že nelze vyloučit, že jde o důsledek umístění domu žalobců. Odvolací soud, který, jak vyplývá z §127 odst. 1 OSŘ, sám není oprávněn posuzovat skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, tak sám učinil odborný závěr o příčinách, rozsahu i možných důsledcích vlhnutí domu žalobců. Pokud soud sám posoudí skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně těchto skutečností provedl znalecké dokazování, jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
K námitkám dovolatele ohledně formulace žalobního návrhu se poznamenává, že důvodem zamítnutí nebyla formulace petitu; odvolací soud se jen zmínil o tom, že petit považuje za neurčitý a obtížně vykonatelný (nikoliv nevykonatelný). Měl-li soud zato, že žalobě nelze vyhovět z věcných důvodů, a jen z věcných důvodů žalobu zamítl, bylo by nadbytečné uvažovat o tom, zda skutečnost, že o formulaci petitu žalobce nepoučil, byla ve shodě s §43 odst. 1 a §5 OSŘ.
Pokud jde o námitky dovolatelů ohledně nákladů řízení, vychází dovolací soud z toho, že dovolání do rozhodnutí (jeho části) týkajícího se náhrady nákladů řízení není přípustné (§238a OSŘ), ledaže by šlo o důvod zmatečnosti podle §237 OSŘ, a proto se námitkami dovolatelů nezabýval. Ti je však mohou uplatnit v dalším řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (§243b odst. 1 OSŘ, věta za středníkem) a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2 OSŘ). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá OSŘ). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (243d odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. dubna 2001
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová