ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2884.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2884/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) F. V., B) A. V., C) R. U., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) M, B, zastoupené advokátem, 2) E. M., 3) H. K., oběma zastoupeným advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 12 C 165/91, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1999, čj. 14 Co 567/98-462, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1999, čj. 14 Co 567/98-462, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. června 1998, čj. 12 C 165/91-427, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále "soud prvního stupně") ze dne 30. června 1998, čj. 12 C 165/91-427, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 228/1 o výměře 980 m2 zapsanému na LV č. 352 pro kat. úz. K. u Katastrálního úřadu P. a k pozemku parc. č. 228/1 o výměře 1300 m2 zapsanému na LV č. 355 pro kat. úz. K. u Katastrálního úřadu P. s tím, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 228/1 budou žalobci F. V., A. V. a R. U. a výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 228/3 bude žalovaná E. M. Žalobcům bylo uloženo, aby v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/1 zaplatili žalované M. B. částku 836 948,- Kč. Žalované E. M. bylo uloženo, aby žalobcům v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/3 zaplatila částku 1 105 000,- Kč. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/2 v kat. úz. K. zapsanému na LV č. 352 u Katastrálního úřadu P. o výměře 538 m2 bylo žalobcům uloženo, aby žalované M. B. zaplatili částku 182 500,- Kč. V rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/4 v kat. úz. K. o výměře 1300 m2 zapsanému na LV č. 353 u Katastrálního úřadu P. bylo uloženo žalované H. K., aby žalovaným zaplatila částku 1 116 900,- Kč. Návrh, aby žalované E. M. bylo uloženo strpět proměření hranic pozemku parc. č. 228/3 v kat. úz. K. a žalované H. K. bylo uloženo strpět proměření hranic pozemku parc. č. 228/4 v kat. úz K., byl zamítnut. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Řízení v této věci bylo zahájeno na základě žaloby podané u soudu prvního stupně dne 23. dubna 1980 původní žalobkyní J. V., která zemřela dne 14. dubna 1991. Ta se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 139/2 kat. úz. K. s tím, aby tento pozemek byl přikázán do jejího vlastnictví. Označený pozemek vlastnila spolu se žalovanou 1) M. B., a to každá jednou polovinou. Žalovaná 1) vznesla vzájemný návrh, jímž se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k celé parc. č. 139 v kat. úz. K. s tím, aby vlastníkem dílů A /1/ a B /2/ se stala původní žalobkyně J. V. a vlastníkem dílů C /3/ a D /4/ žalovaná 1). Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 25. května 1982, čj. 3 C 112/80-46, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 1. června 1982, čj. 3 C 112/80-48, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům parc.č. 139/1 o výměře 930 m2, parc. č. 139/2 o výměře 637 m2, parc. č. 139/3 o výměře 1283 m2 a parc. č. 139/4 o výměře 1169 m2 v kat. úz. K. s tím, že výlučnou vlastnicí pozemků parc č. 139/1 a parc. č. 139/2 bude nadále žalobkyně a výlučnou vlastnicí pozemků parc. 139/3 a parc. č. 139/4 bude nadále žalovaná 1). Žalované 1) bylo uloženo, aby žalobkyni na úplné vyrovnání podílů zaplatila částku 1 662,- Kč a za porosty na pozemcích parc. č 139/3 a parc. č. 139/4 částku 2 107,- Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. září 1982, čj. 20 Co 342/82, 20 Co 408/82-6l, byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výrocích o přikázání pozemků parc. č. 139/1 a parc. č. 139/3 a vyplacení náhrady a věc byla v tomto rozsahu vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 27. května 1983, čj. 3 C 112/80-96, byl pozemek parc. č. 139/3 v kat. úz. K. přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyni, ohledně pozemku parc. č. 139/1 v kat. úz. K. byl nařízen prodej a žalobkyni bylo uloženo, aby žalované zaplatila částku 2 318,- Kč. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1983, čj. 20 Co 486/83-108, byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. května 1983 změněn tak, že pozemek parc. č. 139/1 kat. úz. K., nově č. 228/1, byl přikázán do výlučného vlastnictví žalované 1), které uložil zaplatit žalobkyni částku 600,60 Kč, jinak byl potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. září 1986, č. j. 3 Cz 49/86-117, bylo rozhodnuto, že rozsudky soudu prvního stupně ze dne 27. května 1983, čj. 3 C 112/80-96, a Městského soudu v Praze ze dne 15. září 1983, čj. 20 Co 486/83-108, byl porušen zákon, tyto rozsudky byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 1989, č.j. 12 C 302/86-184, byl pozemek parc. č. 228/1 v kat. úz. K. přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyni, pozemek parc. č. 228/3 v kaz. úz. K. do výlučného vlastnictví žalované 1), jíž bylo uloženo, aby na vyrovnání podílů žalobkyni zaplatila částku 1 260,- Kč. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 1989, čj. 9 Co 344/89-216, byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. dubna 1989 potvrzen ve výrocích o přikázání pozemků parc. č. 228/1 a parc. č. 228/3 a ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu na vyrovnání podílů byl změněn tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 3 948,- Kč. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 1991, čj.3 Cz 18/91-227, bylo rozhodnuto, že rozsudkem ze dne 18. dubna 1989, čj. 12 C 302/86-184, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 1989, čj. 9 Co 344/89-216, byl porušen zákon a oba tyto rozsudky byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po smrti původní žalobkyně se stali účastníky řízení - žalobci její dědicové F. V. - žalobce A), A. V. - žalobce B) a R. U. - žalobkyně C). Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. června 1996, čj. 12 C 165/91-339, bylo připuštěno rozšíření okruhu žalovaných o E. M. - žalovanou 2) a H. K. - žalovanou 3) s odůvodněním, že žalované jsou vlastnicemi dvou sporných pozemků a oba tyto pozemky je rovněž třeba proměřit. Žalovaná 3) nabyla vlastnictví k pozemku parc. č. 228/4 v kat. úz. K. do vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne 7. září 1988 a žalovaná 3) měla nabýt vlastnictví k pozemku parc. č. 228/3 v kat. úz. K. na základě darovací smlouvy ze dne 13. dubna 1990, obě od své matky žalované 1). Z rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 9, sp. zn. 2 Nsn-a 25/90, ze dne 3. května 1990 bylo soudem zjištěno, že Státní notářství pro Prahu 2 přijalo do úschovy částku 3 347,40 Kč od žalované 1) ve prospěch původní žalobkyně podle rozsudku soudu prvního stupně. Soud přikázal jednotlivé pozemky do vlastnictví účastníků podle jejich návrhů a pokud jde o vypořádání vycházel ze znaleckého posudku Ing. J. S. Zohlednil, že žalovaná 1) již zaplatila původní žalobkyni na vypořádání částku 600,- Kč složenkou a částku 3 347,40 Kč složením do notářské úschovy.
Proti uvedenému rozsudku podaly žalované odvolání a žalobci v průběhu odvolacího řízení změnili návrh na zahájení řízení tak, že se domáhali zrušení jednak podílového spoluvlastnictví po původní zemřelé žalobkyni a žalované 1) k pozemku parc. č. 228/1 o výměře 980 m2 zapsanému na LV č. 352 pro kat. úz. K. u Katastrálního úřadu P. a jednak podílového spoluvlastnictví po zemřelé původní žalobkyni a žalované 2) k pozemku parc. č. 228/3 o výměře 1300 m2 zapsanému na LV č. 355 pro kat. úz. K. u Katastrálního úřadu P. Dále uplatnili návrh na určení, že do dědictví po zemřelé žalobkyni náleží pozemek parc. č. 228/1 o výměře 980 m2 zapsaný na LV č. 352 pro kat. úz. K. a že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 228/3 o výměře 1300 m2 zapsaného na LV č. 355 pro kat. úz. K. bude žalovaná 2). Dále aby bylo určeno, že do pasiv dědictví po zemřelé žalobkyni náleží povinnost zaplatit žalované 1) v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/1 v kat. úz. K. částku 836 948,- Kč a k pozemku parc. č. 228/2 v kat. úz. K. částku 182 500,- Kč a že do aktiv dědictví patří pohledávka proti žalované 2) ve výši 1 105 000,- Kč z vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/3 v kat. úz. K. a dále pohledávka proti žalované 3) ve výši 1 116 900,- Kč z vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/4 v kat. úz. K. Změna návrhu byla odvolacím soudem připuštěna.
Rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 4. března 1999, čj. 14 Co 567/98-462, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že do dědictví po zemřelé původní žalobkyni náleží pozemek parc. č. 228/1 o výměře 980 m2 zapsaný na LV č. 352 pro kat. úz. K. u Katastrálního úřadu P., dále že do pasiv dědictví po původní žalobkyni náleží povinnost žalobců zaplatit žalované 1) v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/1 v kat. úz. K. částku 836 948 Kč a povinnost žalobců zaplatit žalované 1) v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/2 v kat. úz. K. částku 182 500,- Kč a dále, že do aktiv po původní žalobkyně náleží pohledávka žalobců proti žalované 2) ve výši 1 101 652,60 Kč z vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc.č. 228/3 v kat. úz. K. a pohledávka žalobců proti žalované 3) ve výši 1 116 900,- Kč z vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/4 v kat. úz. K. Pokud se žalobci domáhali zrušení podílového spoluvlastnictví mezi původní žalobkyni a žalovanou 1) k pozemku parc. č. 228/1 a mezi původní žalobkyni a žalovanou 2) k pozemku parc. č. 228/3, rozhodnutí, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 228/3 bude žalovaná 2) a zahrnutí částky 3 347,40 Kč do aktiv dědictví po původní žalobkyni proti žalované 2) z vypořádání k pozemku parc. č. 228/3, odvolací soud žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud přisvědčil námitce žalovaných, že žalované 2) a 3) nabyly pozemky do vlastnictví v dobré víře, ale dovodil, že obě jsou pasivně legitimovány jako právní nástupkyně žalované 1), neboť dosud není skončeno řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a obě vstoupily nejen do práv ale i povinností po své matce, přičemž žalobci právem uplatnili nejen hmotněprávní nástupnictví, ale i nástupnictví procesní. K námitce promlčení vznesené žalovanými, která se týkala částky určené k vyrovnání podílů, uvedl, že se nejedná o dva různé nároky, ale nárok jeden, kdy řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem tvoří jeden celek, jednotlivé výroky jsou na sobě závislé a jde o vypořádání mezi spoluvlastníky. Tuto námitku proto neshledal důvodnou. Dále poukázal na to, že vzhledem k právní moci výroku rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. května 1982 ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 1. června 1982 o zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. 228/1, 228/2, 228/3 a 228/4 a výroku o přikázání pozemků parc. č. 228/2 a parc. č. 228/4 původní žalobkyni a žalované 1) nebylo možno tuto otázku znovu řešit, ale bylo třeba právním nástupkyním žalované 1) uložit zaplatit do dědictví vyrovnávací podíl stejně tak jako právním nástupcům zemřelé původní žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované dovolání.
Žalovaná 1) v dovolání namítá, že pokud jde o pozemky parc. č. 228/2 a parc. č. 228/4, tyto nebyly dotčeny stížností pro porušení zákona a rozsudky ohledně nich nabyly již dříve právní moci, tudíž se o nich jednat nemůže a ani nemohlo. V době, kdy byla výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 228/3, převedla ho na dceru. Podle §243 odst. 3 o. s. ř. v tehdy platném znění stížnost pro porušení zákona se mohla dotknout pouze účastníků řízení, avšak právní poměry někoho jiného nemohly být novým rozhodnutím dotčeny. Z těchto důvodů nepřicházelo v úvahu žalovat na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/3, ale správně mělo dojít v novém řízení pouze ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/1 a jakékoliv nároky týkající se jiných parcel nemohly být tímto řízením dotčeny. Rozhodnutím odvolacího soudu přišla o spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/1 a její dcery na základě údajné singulární sukcese získaly pak pasivní legitimaci v tomto sporu. Skutečnost, že darovala svým dvěma dcerám, jakožto výlučná vlastnice pozemků parc. č. 228/3 a parc. č. 228/4, nemůže být považována v žádném případě za singulární sukcesi, neboť její dcery nepřebírají žádná práva a povinnosti ze zrušeného podílového spoluvlastnictví. Naopak o sukcesi jde na straně žalobců. Žalobci mohli proti vlastnici pozemku parc.č. 228/3 uplatnit pouze žalobu z bezdůvodného obohacení, a to pouze jenom do poloviny této nemovitosti a nejpozději do dvou let poté, co rozhodl Nejvyšší soud, a protože žaloba nebyla podána, jsou tyto nároky promlčeny. Rozhodnutí soudu ohledně určování aktiv a pasiv do dědictví je nesprávné a v žádném případě soud nemohl do dědictví zahrnout celou parc. č. 228/1, ale maximálně její polovinu. Podle jejího názoru nepřicházelo v úvahu ani připuštění změny návrhu. Odvolací soud se také nevypořádal s námitkou promlčení, kterou v průběhu řízení vznesla. Jestliže odvolací soud rozhodl pouze o určení finančních částek, které náleží do pasiv a aktiv dědictví po původní žalobkyni, pak jde o pohledávky, které podléhají tříleté promlčecí lhůtě, která jejich včasným neuplatněním uplynula . Odvolací soud se rovněž nevypořádal s tím, že zaplatila podle rozsudku částku 3 347,40 Kč složením do notářské úschovy, čímž její závazek zanikl. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované 2) a 3) v dovolání namítají, že předmětné pozemky nabyly darovací smlouvou a že odvolací soud napadeným rozhodnutím vlastně vytvořil nový a nezákonný nabývací titul, kdy fakticky změnil darovací smlouvu, která znamená bezúplatný převod, na převod úplatný, dokonce se zvyšováním ceny tohoto majetku. V žádném případě nelze souhlasit, že darovací smlouva znamená právní a věcné nástupnictví. Úvahy o singulární sukcesi jsou nepřípadné a není jim známo, jak se dostaly do postavení žalovaných, když do žádného podílového spoluvlastnictví nevstoupily. Jsou také názoru, že uplatnění práva proti nim je promlčeno. Vyslovily rovněž nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu pokud připustil změnu návrhu. Navrhly, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovoláním nevyjádřili.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. března 1999, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o. s. ř.").
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami včas a že jsou přípustná, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání jsou v důvodná.
K jednotlivým dovolacím námitkám:
1) K předmětu nalézacího řízení:
S ohledem na právní moc výroků rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. května 1982, čj. 3 C 112/80-46, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 1. června 1982, čj. 3 C 112/80-48, kdy odvolací soud (v rozporu s obvyklou soudní praxí) svým usnesením ze dne 20. září 1982, čj. 20 Co 342/82, 20 Co 408/82-61, nepřezkoumal a nechal nedotčeny výroky o zrušení podílového spoluvlastnictví ke všem čtyřem pozemkům a o přikázání pozemku parc. č. (nyní) 228/2 žalobkyni a pozemku parc. č. 228/4 žalované, zůstalo předmětem dalšího řízení v podstatě jen přikázání pozemků parc. č. 228/1 a 2218/3 do spoluvlastnictví (vlastnictví) některého z účastníků řízení a stanovení přiměřené náhrady ze spoluvlastnictví vyloučeným účastníkům řízení ve smyslu §142 odst. 1 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., ovšem za všechny čtyři pozemky.
Pokud tedy žalovaná 1) darovala pozemek parc. č. 228/4 žalované 3), darovala jí pozemek, který byl již ve výlučném vlastnictví žalované a nebyl již v podílovém spoluvlastnictví s původní žalobkyní. Proto nemohlo dojít k soudy uvažované singulární sukcesi a žalovaná 3) se nemohla stát pasivně legitimovanou účastnicí řízení. Povinnost k náhradě původní žalované a poté jejím právním nástupcům za pozemek parc. č. 228/4 zůstala na žalované 1).
Žalovaná 2) rovněž není pasivně legitimována v tomto řízení, a to nejen s ohledem na to, že to vyplývá z ustanovení §243 odst. 3 o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., podle kterého právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny, ledaže mu porušení zákona musilo být známo, ale proto, že při již zrušeném spoluvlastnictví k pozemku parc. č. 228/3 se podílovou spoluvlastnicí s ostatními spoluvlastníky nemohla stát.
2) K otázce správnosti žalobního návrhu:
Rozhodnutí odvolacího soudu není správné ani proto, že v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze výrok o přikázání společné věci za náhradu podle §142 odst. 1 obč. zák. nahradit určujícím výrokem soudu, že do dědictví po zemřelém podílovém spoluvlastníku náleží spoluvlastnický podíl, popř. pohledávka či dluh z titulu uvedené náhrady. Posuzování takových záležitostí či otázek přísluší soudu rozhodujícímu v nesporném řízení o dědictví podle §175a a následujících o. s. ř., nikoli soudu rozhodujícímu o nárocích podle §142 obč. zák. Není-li již pravomocným rozhodnutím jiného soudu učiněného v řízení o dědictví podle §175q o. s. ř., kdo je dědicem sporných spoluvlastnických podílů, bylo namístě sporné řízení ve smyslu §107 odst. 3 o. s. ř. přerušit. Skutečnost, že v tomto řízení je podílové spoluvlastnictví zrušeno, ale není vypořádáno, nemá vliv na správnost uvedeného názoru, neboť podílové spoluvlastnictví ke sporným nemovitostem sice bylo zrušeno, ale v důsledku nevypořádání žádným ze tří způsobů uvedených v §142 odst. 1 obč. zák. dosud nezaniklo.
3) K otázce promlčení nároků z tohoto řízení vyplývajících dovolací soud pouze poznamenává, že se soudy obou stupňů budou námitkami promlčení v dalším řízení zabývat cíleněji a z jiného pohledu než dosud vzhledem k vyřešení otázky, kdo má v tomto řízení hmotněprávní legitimaci.
Pro úplnost se dodává, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví lze přikázat věc do výlučného vlastnictví jen jednomu z účastníků. Má-li být věc přikázána některým z více spoluvlastníků (čímž nadále zůstává věcí v podílovém spoluvlastnictví), nepřikazuje se jim do "výlučného" vlastnictví, ale do podílového spoluvlastnictví, přičemž je nezbytné stanovit výši nově konstituovaných spoluvlastnických podílů.
Z uvedených závěrů vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nelze považovat za správný a protože některé z důvodů, pro které se ruší rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud za použití §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil nejen rozsudek soudu odvolacího, ale i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.
V Brně dne 1. února 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková