ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3601.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 3601/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Letiště Příbram , s. r. o ., se sídlem v Drásově, Skalka 39, identifikační číslo osoby 27421821, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského 289, proti žalované I. Z., zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 37/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Jiřího Kokeše.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2012, č. j. 13 C 37/2012-78, rozhodl, že „zřizuje ve prospěch žalobce jakožto provozovatele Letiště Příbram, věcné břemeno, provozování letiště k pozemkům č. parc. 452/2, č. parc. 452/171, č. parc. 452/172, č. parc. 452/190, č. parc.. 452/192, č. parc. 452/193, č. parc. 452/210, č. parc. 452/214, č. parc. 452/215, č. parc. 452/239 a č. parc. 452/240, které se nacházejí v katastrálním území a obci S., zapsaných na LV č. 109 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram, pro katastrální území a obec S.,“ a že věcné břemeno se zřizuje za náhradu a po dobu, kdy žalobce bude držitelem oprávnění k provozování Letiště Příbram (LKPM) – výrok pod bodem I., uložil žalobci, aby platil žalované – povinné z věcného břemene náhradu za zřízení věcného břemene provozování letiště v roční výši 67.300,- Kč vždy do 31. 12. příslušného kalendářního roku (výrok pod bodem II.). Rozhodl také o nákladech řízení (výrok pod bodem III.).
K odvolání účastníků Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30 dubna 2013, č. j. 31 Co 50/2013-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. o stanovení náhrady za zřízení věcného břemene změnil tak, že výše této náhrady činí částku 94. 220,- Kč; v dalším rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ohledně výše náhrady, kterou je žalobkyně povinna platit za zřízení věcného břemene. Podle §30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, za zřízení věcného břemene provozování letiště přísluší ze strany provozovatele letiště náhrada, a to jako roční plnění, ve výši odpovídající místně obvyklému nájemnému k pozemku. Odvolací soud poté, co zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a dokazování doplnil, zjistil, že místně obvyklému nájemnému odpovídá částka 7,- Kč/1 m ² ročn ě při výměře pozemků 13.460 m², celkem č ástka 94.220,- Kč (soud prvního stupně vycházel z částky 5,- Kč za m ² ročn ě).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvádí, že napadá „pouze částečně výrok II. v textu, že výše této náhrady činí částku 94.220,- Kč.“ Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření žalované jsou účastnicím známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Dovolání tak lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud opětovně vyslovil, že otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5211, rozsudek ze dne 21. října 2008, sp. zn. 22 Cdo 1897/2007). Dovolatelka tak podle obsahu dovolání uplatňuje dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, který již uplatnit nelze. Nad rámec této úvahy lze přisvědčit i žalované, že uplatnění tzv. novot v dovolacím řízení není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu