ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3730.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 3730/2021-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně PAMUKALE s. r. o. , identifikační číslo osoby 28563191, se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, zastoupené JUDr. Pavlem Nastistem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/1, proti žalovanému Povodí Odry, státní podnik , identifikační číslo osoby 70890021, se sídlem v Ostravě, Varenská 3101/49, o zaplacení 308 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 345/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2021, č. j. 57 Co 24/2021-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku, představující náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu §59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona („vodní zákon“). Předmětem řízení je pozemek par. č. XY, v obci a katastrálním území XY, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví XY (dříve byl tento pozemek rozdělen na pozemky par. č. XY a par. č. XY). Žalobkyně nabyla vlastnické právo k id. ½ tohoto pozemku na základě usnesení o příklepu ze dne 13. 9. 2017, vlastnické právo k druhé id. ½ dotčeného pozemku p řevedla M. M. dne 23. 1. 2018 na žalovaného bez toho, aby žalobci učinila nabídku na využití zákonného předkupního práva. Žalobkyně se domohla u soudu nahrazení projevu vůle, kterým byla tato druhá polovina pozemku na žalovaného převedena.
V tomto řízení žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť žaloba byla podána 12. 7. 2019 a ve smyslu §59a vodního zákona a §629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, skončila promlčecí doba 2. 1. 2019. Žalobkyně se domnívá, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy.
Okresní soud v Ostravě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2020, č. j. 63 C 345/2019-51, zamítl žalobu na zaplacení 308 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z 308 270 Kč od 19. 6. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 7. 2021, č. j. 57 Co 24/2021-73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku podává žalobkyně („dovolatelka“) dovolání, které opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku, zda „námitka promlčení vznesená státním podnikem v případě, kdy žaloba nemohla být podána včas z důvodu, že žalovaný státní podnik porušil zákonné předkupní právo žalobkyně, je či není v rozporu s dobrými mravy.“ Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Žalovaný ve vyjádření navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaný je státní podnik, jehož vodní dílo leží na pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Ta nejprve nabyla id. ½ pozemku, a v době, kdy účastníci byli rovnodílnými spoluvlastníky, převedl žalovaný svůj ideální podíl na třetí osoby, a to za porušení předkupního práva žalobkyně; ta toto právo úspěšně uplatnila u soudu. Nicméně v době, kdy se na základě pravomocného rozsudku stala vlastnicí i druhé id. ½, tedy celého pozemku, byl její nárok na náhradu podle §59a vodního zákona již promlčen; žalobkyně, která se cítila být nucenou podat žalobu na tuto náhradu až poté, co bylo její předkupní právo uspokojeno, pak v řízení o poskytnutí náhrady proti námitce promlčení vznesené žalovaným namítala, že je v rozporu s dobrými mravy (avšak z jiných důvodů než pro porušení jejího předkupního práva). Tuto námitku soudy nepovažovaly za důvodnou. K tomu odvolací soud uvedl:
„Nelze souhlasit s tím, že by žalovaná strana měla aktivně vyhledávat vlastníky pozemků, na nichž stojí vodní dílo, aby jim zajistila řádné a včasné uplatnění jejich nároků. Žalobkyně či její právní předchůdkyně měly dostatečný prostor pro to, aby požádaly žalovaného o jednorázovou náhradu za strpění vodního díla. Žádné konkrétní okolnosti, které by mohly vést k závěru o důvodnosti tvrzení, že námitka byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně neuvedla. Okresní soud správně poukázal také na to, že žalobkyně nabyla předmětný pozemek jako podnikatelský subjekt, který měl zjevně záměr domáhat se této náhrady, neboť pozemek nemá žádné jiné ekonomické využití s ohledem na stavbu hráze, která se na něm nachází. Žalobkyně si měla být vědoma možnosti promlčení nároku.“
Teprve v dovolání přichází žalobkyně s námitkou – a o ni také opírá přípustnost dovolání – „zda námitka promlčení vznešená státním podnikem v případě, kdy žaloba nemohla být podána včas z důvodu, že žalovaný státní podnik porušil zákonné předkupní právo žalobkyně, je či není v rozporu s dobrými mravy“. Soudy v nalézacím řízení se takovou otázkou nezabývaly a neuplatnila ji ani žalobkyně v odvolání.
Na této právní otázce však napadené rozhodnutí nespočívá.
Dovolací soud opakovaně konstatoval, že i když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, o jejíž posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008). Dovolací soud není řádnou třetí instancí, u které by bylo možno uplatnit nová tvrzení; dovolání je mimořádný opravný prostředek.
Žalobkyně však uvedenou otázku neučinila předmětem odvolacího přezkumu. Protože na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, nemůže ani založit přípustnost dovolání.
Dovolatelka dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1042/2017, který se týká otázky posouzení dobrých mravů u námitky promlčení nároku na náhrady za nucené omezení vlastnického práva v důsledku protiústavní regulace nájemného. Tvrdil, že závěry tam uvedené, které se týkají státu, se týkají i státního podniku a jsou použitelné i v této věci. Jde však o zcela odlišné situace; žalovaný, jako státní podnik, nepřijal – jako tomu bylo ve zmíněné věci - právní úpravu, která by neumožňovala žalobkyni právo na náhradu uplatnit. Ostatně státní podnik neručí za dluhy státu a stát neručí za dluhy podniku, není-li zákonem stanoveno jinak (§3 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku).
Konečně dovolatelka tvrdí, že odvolací soud rozhodl v „extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem,“ když v bodě 9 rozsudku tvrdí, že žalobkyně neuvedla konkrétní okolnosti, které by mohly vést k závěru, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Tuto dovolací námitku dále nijak nespecifikuje, a již proto se jí dovolací soud nemohl zabývat. Jen na okraj se dodává, že je zjevné, že odvolací soud měl na mysli „jiné“ konkrétní okolnosti než ty, které žalobkyně v odvolání uvedla a s nimiž se vypořádal. Ostatně žalobkyně tu nesprávně mísí tvrzení účastníka a zjištěný skutkový stav věci.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu