ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.413.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 413/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň: A) Ing. Z. K. a B) O. K., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) K. Š. a 2) M. Š., zastoupených advokátem, o odstranění části stavby a zdržení se stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 561/95, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2003, č. j. 44 Co 212/2001-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně B) a její manžel S. K. se jako vlastníci domu čp. 172 v K. domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost odstranit přístavbu, kterou provedli v roce 1993 na terase svého domu čp. 173, a aby se žalovaní zdrželi všech stavebních úprav tohoto domu, které způsobují zhoršení osvětlení obytných místností v domě žalobců čp. 172.
Okresní soud v Blansku (dále “soud prvního stupně“) rozsudkem z 2. 1istopadu 2000, č. j. 5 C 561/95-97, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby „žalovaným byla uložena povinnost odstranit přístavbu druhého nadzemního podlaží postavenou na původní terase nemovitosti č. p. 173 na parcele č. 290 v k. ú. K., zapsané na LV č. 168 u Katastrálního úřadu v B., a to v délce 8,5 metru a šířce 2,25 metrů do 60 dnů od právní moci rozsudku,“ výrokem pod bodem II zamítl žalobu „i ve výroku, kterým se žalobci domáhají, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se všech stavebních úprav nemovitosti č. p. 173 na p. č. 290 v k. ú. K., zapsané na LV č. 168 u Katastrálního úřadu v B., které způsobují zhoršení osvětlení obytných místností v nemovitosti žalobců čp. 172 na parcele č. 292 v k. ú. K., zapsané na LV č. 188 u Katastrálního úřadu v B.,“ a výroky pod bodem III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci odvolání a žalobce S. K. a v průběhu odvolacího řízení dne 24. února 2002 zemřel. Dědictvím po něm nabyly spoluvlastnictví k domu čp. 172 žalobkyně A) v rozsahu 99/100 a žalobkyně B) v rozsahu 1/100. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. února 2003, č. j. 44 Co 212/2001-141, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a jinak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. března 2003.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání dne 9. května 2003. Jeho přípustnost dovozují z §237 odst. l písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Považují rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Rozsudek odvolacího soudu je také podle dovolatelek v rozporu v s hmotným právem. Dále namítají, že v řízení došlo k vadám, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady spočívají v tom, že soudy obou stupňů neprovedly důkazy, které žalobci navrhovali již před soudem prvního stupně a které dále žalobkyně specifikují. Při posouzení míry zastínění domu čp. 172 a vážného ohrožení zdraví žalobkyně B) také soudy nevzaly v úvahu posudky Krajského hygienika v Brně z 16. 9. 1993 a 16. 9. 1994. Tím, že soudy neprovedly navrhované důkazy, došlo i k tomu, že nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci. K vadě řízení došlo také tím, že samosoudkyně 1. 4. 1998 nesprávně protokolovala výpověď žalobkyně B). V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou také zaměňovány pojmy přístavba, nástavba, data a čísla jednací stavebních povolení a v řízení před soudem prvního stupně docházelo k průtahům. Odvolací soud opřel své zjištění jen o telefonický dotaz na znalce, když takové provedení důkazu neodpovídá občanskému soudnímu řádu, a odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi kusé a nepřesvědčivé. Žalobkyně navrhly, aby rozsudky soudů obou stupňů byly v napadené části zrušeny a věc vrácena v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť rozsudek odvolacího soudu není v napadené části rozhodnutím po právní stránce zásadního významu ve smyslu §237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb.
Podle bodu 1 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 30/2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.
Podle bodu 15 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadního právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle bodu 17 hlavy první části dvanácté občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 2. 11. 2000. Odvolací soud projednal a rozhodl o odvolání proti tomuto rozsudku v souladu se shora citovaným bodem 15 podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Pro Nejvyšší soud jako soud dovolací z bodu 17 vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů a proto Nejvyšší soud řízení o dovolání provedl podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně zastoupenými účastnicemi řízení, dovolací soud zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas.
Podle §240 odst. l OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout, lhůta je však zachována, bylo-li odvolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V daném případě rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 13. 3. 2003, dovolání bylo podáno 9. 5. 2003, to znamená po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty a jde o dovolání opožděné.
I kdyby však bylo podáno včas, šlo by o dovolání nepřípustné.
Podle §236 odst. l OSŘ lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným. Takové vady namítány ani zjištěny nebyly.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v napadené části nemůže být přípustné podle §238 odst. l písm. b) OSŘ, neboť jím byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém rozsudku předchozím; rozsudkem z 6. 2. 1998, č. j. 5 C 561/95-32, byla žaloba na odstranění části stavby domu žalovaných rovněž zamítnuta.
Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 1 a 2 OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalobkyně před jeho vyhlášením přípustnost dovolání nenavrhly.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v napadené části není přípustné, bylo podle §243b odst. 4 a §218 odst. l písm. a) a c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně spolu s rozhodnutím o další části žaloby.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu