ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.444.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 444/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalované V. S., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 676/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 22. února 2008, č. j. 30 Co 201/2007-823, ve znění usnesení ze dne 27. března 2008, č. j. 30 Co 201/2007-833, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2006, č. j. 13 C 676/98-685, výrokem pod bodem I. přikázal do výlučného vlastnictví žalobce „dům čp. 139 spolu se stavební parcelou č. 184 v katastrálním území K., které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro L., Katastrální pracoviště L. č. 312, dále dodávkový automobil zn. TAZ Škoda 1203 COM, videorekordér zn. Strong spolu s ovladačem, movité věci vesměs umístěné v domě čp. 139 K.“ zde podrobně specifikované a dále „oválný jídelní stůl na jedné bohatě řezané noze s dýhovanou v kraji intarzovanou horní deskou ve stylu biedermaieru, 2 ks Obrazového týdeníku pro zábavu a poučení“, výrokem pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalované bytovou jednotku „č. 174/0 spolu s podílem na společných částech domu ve výši 2038/10000 v katastrálním území L., které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro L., Katastrální pracoviště L. na LV č. 4784, dále věci movité“ zde podrobně specifikované, výrokem pod bodem III. uložil žalované povinnost „vydat žalobci ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku oválný jídelní stůl na jedné bohatě řezané noze s dýhovanou v kraji intarzovanou horní deskou ve stylu biedermaier, 2 ks „Obrazového týdeníku pro zábavu a poučení“, výrokem pod bodem IV. uložil žalobci povinnost „zaplatit žalované ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na vyrovnání podílů částku 28.206,- Kč“ a výrokem pod body V. až VII. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. 2. 2008, č. j. 30 Co 201/2007-823, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2008, č. j. 30 Co 201/2007-833, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal „dům čp. 139 na st. p. č. 184 spolu se stavební parcelou č. 184 v katastrálním území K., které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro L., Katastrální pracoviště L. na LV č. 312, dále dodávkový automobil zn. TAZ Škoda 1203 COM, videorekordér zn. STRONG spolu s ovladačem, movité věci vesměs umístěné v domě čp. 139 K.“ zde podrobně uvedené, výrokem pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalované bytovou jednotku „č. 174/0 spolu s podílem na společných částech domu ve výši 2038/10000 v katastrálním území L., které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro L., Katastrální pracoviště L. na LV č. 4784, dále věci movité“ zde podrobně uvedené včetně oválného jídelního stolu „na jedné bohatě řezané noze s dýhovanou v kraji intarzovanou horní deskou ve stylu biedermaieru, 2 ks Obrazového týdeníku pro zábavu a poučení“, výrokem pod bodem III. uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku na vyrovnání podílů částku 101.665,40 Kč“, výrokem pod body IV. až VII. rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 OSŘ. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z §243c OSŘ, který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Jestliže však odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání BSM jen ohledně některých vypořádávaných položek, může dovolací soud přezkoumat jeho rozsudek jako měnící pouze v rozsahu změny rozsudku prvního stupně. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008 , sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 5768). Obsahem dovolacích námitek je přikázání nemovitostí v K. žalobci; v této části je však rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím potvrzujícím. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). Nevymezil-li žalobce v dovolání (přípustném jen podle uvedených ustanovení) hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2463).
V dané věci dovolatelka nijak nevymezuje právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání. K jejím námitkám, že zmíněná nemovitost měla být přikázána jí, dovolací soud uvádí: „Ustanovení §150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., o tom, k čemu soud při vypořádání bezpodílového manželství rodičů přihlíží, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1404). Dovolací soud pak může – ovšem v případě přípustného dovolání - úvahu odvolacího soudu o způsobu vypořádání přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Úvaha odvolacího soudu, o kterou opřel přikázání nemovitosti žalobci (viz str. 3 rozsudku odvolacího soudu), zjevně nepřiměřená není.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho právní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §3 odst. 1 bod 5, §4 odst. 1, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 10.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.257,- Kč podle §137 odst. 3 OSŘ, celkem tedy 12.257,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu