ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.510.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 510/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. R. M. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20 a b) JUDr. Z. Š. , proti žalovaným: 1) SAN – JV s. r. o. se sídlem v Šumperku, Lidická 2567/56, IČO: 646 18 951, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4 a 2) Městské části Praha 8 se sídlem úřadu v Praze 8, Zenklova 35/1, IČO: 00063797, na určení omezení rozsahu vlastnických práv žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 120/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 28 Co 357/2013-112, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 28 Co 357/2013-112, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. června 2013, č. j. 10 C 120/2011-100, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen ,,soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. června 2013, č. j. 10 C 120/2011-100, ve výroku I. odmítl žalobu ze dne 12. června 2011, ve znění doplnění ze dne 26. března 2012, doplnění ze dne 25. ledna 2013 a doplnění ze dne 17. února 2013. Ve výroku II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali:
„1) určení, že plánovaná stavba žalované č. 1) podle rozhodnutí MČ Praha 8, sp. zn. 0120902/2010/OV.Doh ze dne 27. 8. 2010 vážně a nad míru přiměřenou poměrům omezuje výkon vlastnických práv žalobců jako vlastníků sousedních nemovitostí, a to domu parcely č. 196 vše v k. ú. K. a dále buď
2) určení, že žalovaná č. 1) nemá právo na pozemku p. č. 184 stavbu specifikovanou v rozhodnutí o umístění stavby sp. zn. 0120902/2010/OV.Doh ze dne 27. 8. 2010 postavit a
3) žalovaná č. 2) je povinna v územním řízení o umístění stavby na pozemku p. č. 184 v k. ú. K. respektovat výrok č. 1) a 2) soudu
nebo
2) určení, že žalovaná č. 1) se zdrží výstavby na pozemku p. č. 184 stavby specifikované v rozhodnutí o umístění stavby sp. zn. 0120902/2010/OV.Doh ze dne 27. 8. 2010 a
3) žalovaná č. 2) je povinna v územním řízení o umístění stavby na pozemku p. č. 184 v k. ú. K. respektovat výrok č. 1) a 2) soudu.“
Podle soudu prvního stupně je takto formulovaný žalobní petit neurčitý, neboť žalobci „přednášejí více žalobních návrhů, z nichž si má dle jejich názoru vybrat soud ten, který je způsobilý přivodit žalobcům úspěch ve věci“. Protože žalobci přes opakované výzvy žalobní petit neupřesnili, soud prvního stupně žalobu odmítl.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. 28 Co 357/2013-112, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně a doplnil, že žalobci formulovali žalobní petit jako určovací žalobu s alternativním petitem. Žalobu s tzv. alternativním petitem lze však podat jen tehdy, jestliže se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena určitá povinnost, nebo aby bylo vyhověno jinému požadavku žalobce, například v případech plnění dlužníka věřiteli. Nelze ji však podat v žalobě o určení práva. Žalobci neuplatnili žalobní petit jako tzv. alternativu facultas, kdy by projevili ochotu přijmout od žalovaného místo plnění, které mu podle právního předpisu nebo smlouvy náleží, plnění jiné.
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, které považují za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“) a uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Mají za to, že z jejich návrhu je zcela jasné, čeho se domáhají, tedy že nechtějí, aby stavba, o které přes odpor všech účastníků územního řízení bylo pravomocně rozhodnuto, mohla být postavena. Trvají na tom, že se jedná o složitý, v praxi dosud nepoužívaný petit ochrany vlastnického práva, a soud jim měl být při jeho formulaci nápomocen tak, aby bylo možné v řízení věc projednat. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) navrhla odmítnutí dovolání a žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. srpna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobců podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné vyřešení právní otázky odmítnutí žalobního návrhu soudem postupem podle §43 odst. 1) a 2) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), dovolatelé řešení přijaté odvolacím soudem v dovolání napadají a rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání přípustné i důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst.1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Otázkou odmítnutí žalobního podání soudem postupem podle §43 odst. 1) a 2) o. s. ř., se Nejvyšší soud již zabýval např. v usnesení ze dne 26. února 2009, sp. zn. 21 Cdo 1836/2008, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz , v němž uvedl, že požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, které bylo uveřejněno pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
V projednávané věci soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 5. září 20012, č. j. 10 C 120/2011-60, k doplnění podání tak, aby uvedli:
1) jakým způsobem žalovaní zasahují v současné době jejich vlastnických práv, a ruší je tak při jejich výkonu,
2) jaký mají naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě,
3) s odkazem na §159a odst. 4 o. s. ř., co sledují žalobním návrhem pod bodem 3) žaloby, a
4) konkrétní variantu žalobního návrhu pod bodem 2) a 3).
Protože žalobci přes výzvu soudu nedostatky podané žaloby ani po opakované výzvě (usnesení ze dne 26. dubna 2013, č. j. 10 C 120/2011-96) neodstranili, dospěl soud prvního stupně, a následně i odvolací soud, k závěru, že neupřesnění žaloby představuje takovou vadu podání, která odůvodňuje jeho odmítnutí.
S názorem nalézacích soudů, že v řízení o žalobě nelze pokračovat, nelze souhlasit. V dané věci bylo ze žaloby doručené soudu prvního stupně dne 12. června 2011, a z dalších podání nepochybné, čeho se žalobci domáhají, a to ochrany vlastnického práva vůči rozhodnutí Městské části Praha 8 o umístění stavby na pozemku parc. č. 184, neboť mají za to, že plánovaná stavba by mohla omezit výkon jejich vlastnických práv. Konkrétně se jednak domáhají určení, že plánovaná stavba omezuje jejich vlastnická práva. Vedle toho se domáhají primárně určení, že žalovaná 1) nemá právo stavbu postavit, eventuálně se domáhají uložení povinnosti žalované 1) zdržet se „výstavby stavby“. Zároveň se domáhají uložení povinnosti žalované 2) respektovat v územním řízení o umístění stavby takové výroky soudu.
Žalobní petit může obsahovat i několik požadavků, jak má soud o věci rozhodnout. Žalobce může požadovat, aby bylo rozhodnuto o více nárocích (jde o tzv. objektivní kumulaci), nebo může některé své nároky uplatnit formou tzv. eventuálního petitu. O žalobu s eventuelním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá, aby žalovanému byla uložena určitá povinnost nebo aby bylo vyhověno jinému požadavku žalobce (primárnímu petitu), a pro případ, že primární petit bude soudem zamítnut, aby bylo rozhodnuto o dalším požadavku žalobce (eventuálním petitu) (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009).
Jestliže tedy žalobci kumulativně uplatnili jednak návrh na určení, že stavba omezuje jejich vlastnická práva a jednak návrh na určení, že žalovaná 1) nemá právo postavit stavbu, eventuálně, že žalovaná 1) je povina zdržet se její výstavby, lze z obsahu takového žalobního návrhu bez pochybností dovodit, čeho se žalobou domáhají, o čem má být soudem rozhodováno.
Pokud odvolací soud přesto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro nedostatek žalobního petitu, není z výše uvedených důvodů jeho rozhodnutí správné a Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D. předseda senátu