ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.717.99.1
sp. zn. 22 Cdo 717/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. G., zastoupeného advokátem, proti žalované M. G., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 42/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 1998, čj. 10 Co 51/98-94, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 1998, čj. 10 Co 51/98-94, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. října 1997, čj. 9 C 42/97-65, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 9. října 1997, čj. 9 C 42/97-65, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků „částku převyšující 21.313,- Kč, která již byla žalovanou žalobci poukázána\". Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Žalobce se domáhal, aby soud po rozvodu manželství účastníků a zrušení jejich práva společného nájmu družstevního bytu rozhodl o vypořádání členského podílu účastníků v SBD V. jako jediné dosud nevypořádané společné hodnotě, když ostatní majetek patřící do jejich bezpodílového spoluvlastnictví si již vypořádali. Přitom by nemělo být přihlíženo k zůstatkové hodnotě členského podílu, ale k tržní ceně předmětného bytu. Soud prvního stupně zjistil, že rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne 8. 6. 1996. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. listopadu 1996, čj. 10 C 307/96-12, bylo účastníkům zrušeno právo společného nájmu družstevního bytu účastníků s tím, že nájemcem bytu a členem SBD V. bude žalovaná a žalobci bylo uloženo, aby byt vyklidil po zajištění náhradního bytu. Zůstatková hodnota členského podílu činila 42.626,- Kč a z této částky žalovaná zaplatila žalobci dne 25. 2. 1997 polovinu. Tržní hodnota členského podílu účastníků v družstvu byla znalcem určena částkou 355.628,- Kč. Soud prvního stupně učinil závěr, že na daný případ nelze aplikovat nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. prosince 1994, sp. zn. III. ÚS 102/94, týkající se stanovení ceny nemovitosti při vypořádání podílového spoluvlastnictví při jejím přikázání jednomu ze spoluvlastníků za náhradu. Dovodil, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nebyl byt, ale toliko zůstatková hodnota členského podílu v družstvu. Na rozdíl od případu, k němuž se vztahuje citovaný nález, není žalobci odnímáno vlastnické či spoluvlastnické právo, ani jiné právo k bytu, neboť o ukončení jeho nájemního poměru a přiměřené náhradě za ztrátu nájemního práva k bytu, když povinnost byt vyklidit byla vázána na zajištění náhradního bytu, bylo již rozhodnuto.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora označeným rozsudkem připustil změnu žaloby tak, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 270.365,- Kč, a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že takto změněnou žalobu zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná, doplnil dokazování výslechem účastníků, z něhož mimo jiné zjistil, že v předmětném bytu dosud bydlí oba účastníci a jejich nezletilé děti. Dovodil, že žalovaná jako nájemkyně družstevního bytu a členka bytového družstva má sice možnost podle vzorových stanov převést svá členská práva na základě dohody na jinou osobu, nebylo však prokázané, že by žalovaná, která je se svou bytovou situací spokojená, toto chtěla učinit a získat tak jeho tržní - obecnou cenu. Podle názoru odvolacího soudu nelze na projednávanou věc aplikovat uvedený nález Ústavního soudu, poněvadž „se nejedná o odnětí vlastnického nebo spoluvlastnického práva žalobce k družstevnímu bytu, kdy by mu měla být poskytnuta přiměřená finanční náhrada, která by vyjadřovala cenu, za kterou by mohl získat náhradní byt v daném místě a čase, když rozhodnutím soudu je vázáno jeho vyklizení sporného bytu po zajištění náhradního bytu. ... nelze vycházet z okolností, které by mohly nastat v budoucnu, to znamená, že by případně mohla žalovaná převést svá členská práva a povinností a tím získat tržní - obecnou hodnotu bytu. Žalobce by při této úvaze mohl získat poměrně dosti vysokou částku, aniž by vůbec k takové situaci došlo, čímž by byl zvýhodněn oproti žalované. Proto ... nejsou dány důvody k tomu, aby v rámci vypořádání společného jmění bylo žalobci zaplaceno další plnění\". Odvolací soud připustil dovolání s poukazem na význam otázky, „zda jde při vypořádání společného jmění manželů vycházet i z tržní - obecné hodnoty družstevního bytu při uvažovaném převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu\".
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že oba soudy ve věci odmítly aplikovat zmiňovaný nález Ústavního soudu. Namítá, že jak u spoluvlastnického podílu, tak i členského podílu v družstvu, lze hodnotu obojího přesně vyčíslit podle oceňovací vyhlášky, popřípadě podle účetní evidence družstva; není proto důvodu, aby tímto způsobem nebylo postupováno při zjišťování skutečné tržní hodnoty družstevního bytu, jestliže má připadnout jen jednomu z účastníků řízení. Poukázal na to, že v současné situaci není v jeho silách, aby si zajistil náhradní ubytování. Za byt by byl nucen poskytnout vyšší plnění, než jaké mu dosud žalovaná zaplatila. Rozsudek vydaný ve věci zrušení práva společného nájmu bytu považuje za této situace „za ryze formální, bez možnosti jeho praktické realizace\". Dále oběma soudům vytýká, že si nevyjasnily, co členský podíl družstvu představuje, a že zaujatý právní názor neodpovídá reálné situaci na trhu s byty. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevymezil právně významné otázky výrokem rozhodnutí, je dovolání přípustné pro řešení všech právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž řešení bylo dovoláním zpochybněno. Dovolací soud se proto zabývá dovoláním žalobce odkazujícím na §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. v tom rozsahu, jak jej obsahově vymezil.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správně zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.
S ohledem na již ustálený výklad čl. VIII odst. 2. věty první zákona č. 91/1998 Sb. Nejvyšším soudem a na to, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo 8. června 1996, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (tedy nikoli společného jmění manželů) ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.
Dovolateli lze přisvědčit, vytýká-li odvolacímu soudu, že vycházel z nesprávného určení hodnoty společných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (zahrnující právo společného nájmu družstevního bytu), které představují vyčíslitelnou majetkovou hodnotu, jež zde existovala v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a o které by v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků mělo být rozhodnuto tak, aby tomu z účastníků, který se stal výlučným nájemcem družstevního bytu a členem bytového družstva, bylo uloženo zaplatit druhému účastníku polovinu uvedené hodnoty (při rovných podílech účastníků). To samozřejmě za předpokladu, že, jako v dané věci, tuto majetkovou hodnotu účastníci učiní předmětem řízení.
Pojem „členský podíl\" v družstvu, z jehož zůstatkové hodnoty oba soudy vycházely při rozhodování, je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství (§226 odst. 1 písm. d/ obch. zák.). S ohledem na §260 obch. zák. se jím však rozumí „podíl\" definovaný v §61 odst. 1 obch. zák. - tedy míra účasti člena na čistém obchodním jmění družstva.
Podle §233 odst. 1 obch. zák. při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Vypořádací podíl tedy představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ zániku jeho členství) a podle §233 odst. 2 obch. zák. se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní uzávěrky za rok, v němž členství zaniklo (§233 odst. 3 obch. zák.), je vypořádací podíl odrazem hospodářské bilance družstva. Je tedy zřejmé, že nejde o tzv. zůstatkovou hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, z níž se vycházelo i při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví v době před účinností obchodního zákoníku. Tato zůstatková hodnota představuje základní členský vklad a peněžité, popř. jiné, plnění člena družstva připadající na byt (nebo na místnost nesloužící k bydlení), který byl členu družstvem přidělen do užívání, snížené podle doby užívání stavby, v níž se nachází byt (místnost nesloužící bydlení) s přihlédnutím k plánované době její životnosti.
Z již uvedeného, je zřejmé, že vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou zcela rozdílné hodnoty, které se od sebe mohou podstatně lišit. Pro řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze tedy vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, avšak ani z vypořádacího podílu. Je tomu tak jednak proto, že v případě zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem a členem družstva, nenastávají předpoklady pro výplatu vypořádacího podílu - dochází jen k redukci členství (jedna z forem tzv. přeměny členství), jednak a především proto, že nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem, ale o majetkový vztah mezi členem družstva a třetí osobou při nakládání s členskými právy a povinnostmi. Ostatně povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví tvořila jeho součást.
Podle obchodního zákoníku jsou členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu převoditelná, aniž se k jejich převodu vyžaduje souhlas družstva (srov. §230 obch. zák.), a to i za úplatu. Jestliže souhrn práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (jejichž podstatnou část tvoří právo nájmu bytu (popř. nebytových prostor) má majetkovou hodnotu a tato majetková hodnota náležející oběma účastníkům připadla výlučně jednomu z nich, je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat. Cena členských práv a povinností není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, který se podle §1 odst. 3 vztahuje i na převody práv, a prováděcí předpisy k tomuto zákonu) a převádějící s kupujícím ji sjednávají dohodou. Ani zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dne l. ledna 1998, k ceně členských práv a povinností nic neuvádí. Pokud tento zákon v §23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev, týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, stanovené v tomto předpise. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. §1 odst. 1 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod těchto členských práv a povinností v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v §150 obč. zák. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toto z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva. Přitom, stejně jako v případech jiných hodnot vypořádávaných mezi spoluvlastníky soudem, není rozhodující, zda a kdy rozvedený manžel, který se stal výlučným členem bytového družstva, hodlá s členskými právy a povinnostmi nakládat či nikoli.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci bylo nesprávné, když odvolací soud při posuzování toho, jakou částku má žalovaná zaplatit žalobci z titulu dosud nevypořádaného majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví, nevycházel z ceny členských práv a povinností, za níž bylo možné v konkrétním čase a místě nabýt členská práva a povinnosti k bytu srovnatelných kvalit. Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil rozsudky soudů obou stupňů, poněvadž důvody zrušení rozsudku odvolacího soudu platí i na rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2l. srpna 2000
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková