ECLI:CZ:NS:2002:22.ND.138.2002.1
sp. zn. 22 Nd 138/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K. proti žalovaným: 1) C., spol. s r. o., 2) T., a. s., 3) Č. s., a. s., 4) Městskému soudu v Praze se sídlem v Praze 2, Spálená 2, a 5) Vrchnímu soudu v Praze se sídlem v Praze 4, Náměstí Hrdinů 1300, o opravných prostředcích proti usnesením Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze o prohlášení konkursu na majetek žalobce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 289/99, o vyloučení soudců, takto:
I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 289/99.
II. Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 289/99 se přikazuje k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze s tím, že žaloba směřuje proti Městskému soudu v Praze a lze tedy s ohledem na poměr soudců tohoto soudu k věci pochybovat o jejich nepodjatosti. Ze stejného důvodu vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, který by měl rozhodnout o vyloučení soudců Městského soudu.
Podle §16 odst. 1 věta první OSŘ o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců vrchního soudu je funkčně příslušný Nejvyšší soud České republiky.
Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 167/94, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 127, svazek 6, str. 429, vyslovil právní názor, že „podle §14 odst. 1 OSŘ soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti a že podmínka §14 odst. 1 OSŘ zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy jestliže „lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti“. Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí nebo necítí být podjatý, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být“.
V daném případě s ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v této věci označen jako žalovaný, lze objektivně mít za to, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci podjatými. Proto Nejvyšší soud všechny soudce tohoto soudu vyloučil z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli vyloučeni, v důsledku čehož tento soud nemůže o věci jednat, byla věc k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci (§12 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2002
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu