ECLI:CZ:NS:2012:22.ND.351.2012.1
sp. zn. 22 Nd 351/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci oprávněného města Břeclav , se sídlem úřadu v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 42/3, identifikační číslo osoby 00283061, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem v Brně 2, Lidická 710/57, proti povinnému T. J. C. , pro 4.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 55 EXE 660/2011, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 55 EXE 660/2011 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi.
Odůvodnění:
Exekutor požádal 16. 3. 2011 Okresní soud v Břeclavi o pověření k provedení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 15. prosince 2011, č. j. 55 EXE 660/2011-11, vyslovil podle §105 odst. 2 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) svou místní nepříslušnost v exekuční věci a rozhodl, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným věc podle §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
Své rozhodnutí Okresní soud v Břeclavi zdůvodnil tím, že nařízení exekuce na základě rozhodnutí Městského úřadu v Břeclavi z 20. 3. 2008, č. j. MUBR 20902/2008, kterým byla povinnému uložena pokuta za spáchání přestupku, je v pravomoci soudů České republiky, podmínky místní příslušnosti ale nelze zjistit. Z návrhu vyplývá, že povinný má trvalé bydliště ve Spolkové republice Německo, v Centrální evidenci obyvatel České republiky není zapsán a z vnitřního informačního systému Okresního soudu v Břeclavi nebylo o povinném nic zjištěno.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z výše uvedeného vyplývá, že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na závěry velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vyslovené v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, ke kterým dospěl v obdobné věci. Velký senát dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Tomuto závěru ostatně nasvědčují některá ustanovení exekučního řádu. Exekuční řád mimo jiné stanoví, že exekuční soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena (§44 odst. 3 exekučního řádu). Toto posouzení je svěřeno exekutorovi, což se projeví až v exekučním příkazu (§47 odst. 1 exekučního řádu). Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, tak vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Při určení místní příslušnosti vyšel Nejvyšší soud ze zásady hospodárnosti řízení. V souladu s touto zásadou určil podle §11 odst. 3 o. s. ř., že místně příslušným soudem v dané věci je Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo zahájeno exekuční řízení, a v jehož obvodu má sídlo oprávněný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu