ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1099.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1099/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobce F. M. , zast. Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, P. O. BOX 2, proti žalovanému Ing. J. V., zast. JUDr. Vlastimilem Roubalem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. 15, o zaplacení částky 218.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 46/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2009, č. j. 5 Cmo 137/2009-78, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2009, č. j. 5 Cmo 137/2009-78, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „ soud prvního stupně “) rozsudkem ze dne 30. 9. 2008, č. j. 19 Cm 46/2006-56, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 218.380,- Kč spolu s 0,5% úrokem z prodlení denně ode dne 24. 2. 2006 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I výroku), zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky 218.380,- Kč ve výši 0,5 % denně za dobu od 26. 8. 2004 do 23. 2. 2006 (odstavec II výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 52.091,70 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta (odstavec III výroku).
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, č. j. 5 Cmo 137/2009-78, změnil rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích I a III výroku, tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 218.380,- Kč s 0,5% úrokem z prodlení denně od 24. 2. 2006 do zaplacení, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 102.226,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho advokáta.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části, zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu smlouvy o dílo, faktury ze dne 11. 8. 2004, prohlášení ze dne 21. 10. 2004, přípisu ze dne 12. 11. 2004, protokolu č. 01/06 ze dne 22. 2. 2006 a reklamace ze dne 17. 5. 2006 a shledal, že účastníci uzavřeli dne 3. 3. 2004 smlouvu o dílo, dle které žalobce pro žalovaného zhotovit a namontovat dubové dveře a zárubně z dýhované dřevotřísky včetně prací specifikovaných v čl. II odst. 2 smlouvy. Žalovaný svůj dluh za nezaplacené dílo uznal tím, že vůči němu započetl svou pohledávku. První záloha byla žalovaným dle smlouvy uhrazena včas v den sepisu smlouvy a k zaplacení druhé, jež byla vázána na započetí povrchových úprav, nebyl vyzván a tuto uhradil ve splátkách po vyúčtování celé ceny díla fakturou ze dne 11. 8. 2004, a proto nemohl být žalovaný s jejím zaplacením v prodlení a zároveň nebyly splněny předpoklady pro prodloužení termínu zhotovení díla. Dle názoru odvolacího soudu nesplnil žalobce sjednaný termín dokončení díla. I kdyby bylo dílo dokončeno 11. 8. 2004, k jeho předání v souladu se smlouvou došlo až 22. 2. 2006, kdy byl podepsán předávací protokol. Splatnost části ceny díla byla vázána na protokolární předání díla ze strany žalobce, splatnost ceny bez ohledu na dokončení díla nemohla bez předávacího protokolu nastat, přičemž žalobce v rozporu se smlouvou nesprávně vyúčtoval cenu díla.
Podle čl. VII smlouvy o dílo měl žalovaný právo na smluvní pokutu pro prodlení zhotovitele díla ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení (od 1. 6. 2004 do 22. 2. 2006) v částce 688.190,10 Kč a žalobce požadoval do dne započtení částku 218.380,- Kč na jistině a 302.716,65 Kč na úrocích z prodlení (celkem 521.096,65 Kč), nárok žalobce zanikl podle odvolacího soudu započtením pohledávky žalovaného ze smluvní pokuty dne 27. 11. 2006 ve smyslu ust. §580 občan. zák. a nic na tomto závěru by nemohla změnit ani situace, když by žalobce do 11. 8. 2004 v prodlení nebyl.
Z výše uvedených důvodů rozhodl odvolací soud tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 11. 1. 2010 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a své námitky podřadil pod dovolací důvody uvedené v ust. §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) spatřuje v závěru odvolacího soudu, že žalovaný nebyl vyzván k zaplacení druhé zálohy ve výši 50.000,- Kč, a proto se nemohl dostat do prodlení. Právě dopis žalovaného ze dne 12. 11. 2004 obsahující omluvu za opožděnou úhradu zálohy z důvodů své platební neschopnosti byl reakcí žalovaného na výzvu učiněnou žalobcem k uhrazení předmětné zálohy. Dle žalobce je za této situace nerozhodné, že nevystavil žalovanému zálohovou fakturu, když tato povinnost nebyla stranami ani dohodnuta. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nezohlednil skutečnost, že žalovaný prokazatelně obdržel konečnou fakturu vystavenou po dokončení díla znějící mj. též na částku 50.000,- Kč odpovídající druhé záloze. Nelze tedy přijmout závěr, že žalovaný nebyl vyzván k zaplacení druhé zálohy 50.000,- Kč.
Naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci pak dovolatel spatřuje v nesprávném výkladu okamžiku předání díla. Odvolací soud uzavřel, že žalobce předal dílo protokolárně až 22. 2. 2006. Dílo však bylo žalobcem provedeno a připraveno k předání již v okamžiku vystavení konečné faktury, nejpozději dne 21. 10. 2004, o čemž svědčí i písemné prohlášení žalovaného. Žalovaný však odmítal dílo protokolárně převzít, čímž oddaloval kvůli své platební neschopnosti na podzim roku 2004, kdy nebyl schopen uhradit ani částku 50.000,- Kč představující druhou zálohu, zaplacení zbývající ceny díla. Odvolací soud nikterak nezohlednil skutečnost, že k 30. 5. 2004, kdy mělo být dílo dle smlouvy předáno, žalovaný neuhradil uvedenou druhou zálohu, jak plyne z dopisu žalovaného ze dne 12. 11. 2004. Dle čl. VII odst. 1 věty druhé smlouvy o dílo se termín dokončení díla prodlužuje o dobu prodlení žalovaného se zaplacením zálohy. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovanému vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Bylo-li smyslem smluvní pokuty dle čl. VII odst. 2 smlouvy o dílo zajištění včasného dokončení a předání díla a žalobce žádnou svou smluvní povinnost neporušil, neboť to byl žalovaný, jenž odmítal včas provedené dílo protokolárně převzít, nemohlo žalovanému vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty v uvedené výši.
Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný se k podanému dovolání, jak plyne z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvého stupně, nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobcem), včas, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolání je dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že žalobce nemá právo na doplacení ceny díla, poněvadž byl v prodlení s předáním díla, o čemž svědčí předávací protokol, a jeho nárok zanikl započtením pohledávky žalovaného vzniklé z titulu smluvní pokuty pro prodlení žalobce.
S ohledem na dovolací námitky a závěry odvolacího soudu půjde v souzené věci zejména o posouzení otázky, zda dílo bylo žalobcem zhotoveno a žalovanému odevzdáno včas a zda nárok žalobce na zaplacení 218.380,- Kč s přísl. představující nedoplatek ceny díla zanikl započtením pohledávky žalovaného vzniklé z titulu smluvní pokuty pro prodlení žalobce jako zhotovitele díla.
Ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 3. 3. 2004 smlouvu o dílo, dle které měl žalobce jako zhotovitel pro žalovaného jako objednatele zhotovit a namontovat dubové dveře a zárubně z dýhované dřevotřísky včetně dalších prací dle čl. II odst. 2 smlouvy. Doba plnění byla sjednána v čl. V smlouvy o dílo a sjednané práce měly být dokončeny nejpozději do 30. 5. 2004.
V čl. III a IV smlouvy o dílo ze dne 3. 3. 2004 se strany dohodly na ceně za provedení díla ve výši 290.000,- Kč a 5 % DPH s tím, že žalovaný uhradí před započetím prací prvou zálohu ve výši 50.000,- Kč a „v průběhu prací“ před započetím povrchových úprav druhou zálohu v totožné výši. Cenu „ do 95 % ceny“ díla měl žalovaný uhradit žalobci nejpozději do 14 dnů od ukončení a předání díla formou předávacího protokolu a zbývajících 5 % mělo sloužit jako zádržné, jež mělo být vyplaceno „ do 90 dnů “, budou-li všechny zjištěné vady řádně a včas odstraněny. Na všechny platby dle této smlouvy měl zhotovitel vystavit a objednateli předat daňové doklady.
Dle č. V smlouvy o dílo mělo být dílo zhotoveno a odevzdáno do 30. 5. 2004 a žalovaný měl povinnost řádně provedené dílo převzít. Taktéž povinnost objednatele vyplývá i z ust. §537 odst. 2 obch. zák.
Podle čl. VII smlouvy o dílo byl zhotovitel v případě prodlení objednatele (žalovaného) s placením záloh podle této smlouvy většího než 14 dnů oprávněn přerušit práce na zhotovování díla, a to do doby uhrazení dlužné částky objednatelem, a o tuto dobu se prodlužoval termín dokončení díla. V případě prodlení objednatele se zaplacením konečné faktury byl objednatel povinen uhradit zhotoviteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení (bod 1). V případě prodlení zhotovitele s předáním díla byl zhotovitel (žalobce) povinen žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení (bod 2 věta prvá).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že žalovaný (objednatel) se v čl. IV. odst. 3 smlouvy o dílo ze dne 3. 3. 2004 zavázal v průběhu prací, uhradit žalobci (zhotoviteli) druhou zálohu ve výši 50.000,- Kč, a to před „započetím povrchových úprav“. Strany si ve smlouvě o dílo výslovně nedohodly na nutnosti vyzvat žalovaného k zaplacení této druhé zálohy, ale v čl. IV. bodu 6 smlouvy o dílo se dohodly, že zhotovitel vystaví a předá objednateli na všechny platby podle této smlouvy (tj. i zálohy) řádné daňové doklady.
Z faktury č. 2004 400 38 ze dne 11. 8. 2004 a z přípisu žalovaného z 12. 11. 2004 bylo zjištěno, že touto fakturou byla vyúčtována celá cena díla včetně druhé zálohy.
Odvolací soud s ohledem na to dospěl k závěru, že žalobce jako zhotovitel nevyzval žalovaného jako objednatele k zaplacení druhé zálohy, a proto se žalovaný nemohl dostat do prodlení s jejím zaplacením, a tím nebyly splněny předpoklady pro prodloužení termínu zhotovení díla.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění především vyplývá, že žalobce jako zhotovitel nepostupoval v souladu s čl. IV. bod 6 a čl. VII. smlouvy o dílo, nevyzval žalovaného k zaplacení druhé zálohy (nevystavil daňový doklad) tím se nemohl žalovaný dostat do prodlení s jejím zaplacením a proto nebylo též možné přerušit práce při prodlením delší než 14 dnů a o dobu prodlení prodloužit termín dokončení díla.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil otázku prodloužení termínu zhotovení díla správně.
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že podle čl. IV. bodu 4 a 5 smlouvy o dílo měl objednatel uhradit 95% ceny nejpozději do 14 dnů od ukončení a předání díla formou předávacího protokolu. Zbývajících 5% měl objednatel uhradit do 90 dnů od řádného odstranění všech zjištěných vad.
Dílo bylo podle předávacího protokolu č. 01/06 předáno a převzato dne 22. 2. 2006. V zápise o předání a převzetí nebyly uvedeny žádné vady díla.
Podle §548 odst. 1 obchod. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo ze zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle §554 odst. 1 obchod. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Vyplývá-li ze smlouvy o dílo, že zhotovitel je oprávněn vystavit fakturu a domáhat se zaplacení ceny díla na základě protokolárně předaného díla, pak vznik práva na zaplacení ceny díla je vázána na podmínku protokolárního předání díla.
V posuzovaném případě v době rozhodování soudů obou stupňů byla již splněna podmínka převzetí díla, a proto žalobci vzniklo právo na zaplacení 95% díla a není zřejmé, zda vzniklo i právo na zaplacení pozastávky (5% z ceny díla). V zápise o předání a převzetí nebyly však uvedeny žádné vady díla.
Rozhodnutí odvolacího soudu pak spočívá na závěru, že žalovaný měl podle čl. VII. bodu 2 smlouvy o dílo právo na smluvní pokutu pro prodlení žalobce se zhotovením díla ve výši 0,5% z ceny díla denně za období od 1. 6. 2004 do 22. 2. 2006 v částce 688.190,10 Kč. Žalovaný poté dne 27. 11. 2006 tuto částku započetl proti pohledávce žalobce ve výši 521.096,65 Kč (tj. částku 218.380,- Kč na jistině a částku 302.716,65 Kč představující úroky z prodlení) a tím žalované nároky žalobce zanikly.
Dovolatel v dovolání nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že žalovanému vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty.
Odvolací soud vycházel pouze z toho, kdy byl podepsán zápis o převzetí díla (tj. dne 22. 2. 2006 a k tomuto okamžiku také posuzoval dobu prodlení žalobce s dokončením díla a právo žalovaného na smluvní pokutu. Přitom se však nezabýval tvrzeným termínem dokončení díla v prostorech žalovaného dne 11. 8. 2004, kdy mělo být dílo připraveno a nabídnuto k předání – pro úplnost je třeba dodat, že k posunutí termínu /dle čl. V smlouvy byla doba plnění stanovena na termín „ nejpozději do 30. 5. 2004 “/ a pozdějšímu dokončení díla v termínu 11. 8. 2004 mělo dojít, proto, že žalovaný nepřipravil podmínky pro zhotovení díla.
Odvolací soud tak nezjišťoval, zda žalobce řádně (tj. bez vad) dílo provedl, tj. ukončil dne 11. 8. 2004 a zda poté nepřevzetí díla nebylo způsobeno nesplněním povinností žalovaného (viz níže) a jaký vliv měla tato okolnost na vznik práva na smluvní pokutu (prodlení s povinností dokončit dílo).
Pokud by bylo dílo řádně (bez vad) zhotoveno a nabídnuto k převzetí již dne 11. 8. 2004 a k posunu termínu dokončení díla došlo z důvodu na straně žalovaného a žalovaný nesplněním svých povinností (mj. dle čl. V smlouvy o dílo se žalovaný jako objednatel zavázal k převzetí řádně provedeného díla) po více než jeden a půl roku odmítal řádně provedené dílo převzít, jak tvrdil žalobce, tedy byl v prodlení se splněním své povinnosti převzít provedené dílo (§370 obch. zák.), měl se odvolací soud touto skutečností zabývat a zhodnotit její vliv na prodlení žalobce s dokončením díla a tím i na právo na smluvní pokutu.
Rozhodující proto je, zda, popř. kdy bylo dílo řádně provedeno (tj. dílo bez vad) a nabídnuto k převzetí a zda žalovaný byl v prodlení s převzetím řádně provedeného díla po dobu jednoho a půl roku od okamžiku jeho nabídnutí (11. 8. 2004) k převzetí a zda k posunutí termínu dokončení díla došlo z důvodů na straně žalovaného. Toto je tak za uvedených skutečností rozhodující pro posouzení vzniku práva na smluvní pokutu, event. pro vznik práva na doplacení ceny díla (5%).
Protože odvolací soud se neúplně zabýval skutečnostmi svědčícími o nesplnění povinností ze strany žalobce jako zhotovitele (včasné zhotovení a předání díla), nemůže za uvedené situace být správný ani jeho závěr o oprávněnosti nároku žalovaného na smluvní pokutu pro prodlení žalobce (zhotovitele díla).
Dovolací soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolání žalobce je dle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. důvodné, a proto rozsudek odvolacího soudu podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O nákladech dovolacího řízení bude podle §243d o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu