ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1219.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 1219/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně PALAS GRAND, s.r.o. , se sídlem Český Dub, Husova 22/IV, PSČ 463 43, identifikační číslo osoby 25035011, zastoupené JUDr. Milošem Vorlem, advokátem, se sídlem Liberec, Moskevská 637/16, proti žalované UniCredit Leasing CZ, a.s. , se sídlem Praha 4, Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupené Mgr. Leopoldem Trdým, advokátem se sídlem Praha 9, Pod Pekárnami, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 145/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2011, č.j. 2 Cmo 219/2011-167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Leopolda Trdého, advokáta se sídlem Praha 9, Pod Pekárnami.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č.j. 2 Cmo 219/2011-167, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2011, č.j. 32 Cm 145/2008-140, kterým byl výrokem I. zamítnut návrh, že Všeobecná smlouva BMW WHOLESALE FINANCING SCHEME, uzavřená dne 29.9.2006 mezi účastníky CAC LEASING, a.s. identifikační číslo osoby 15886492, nyní UniCredit Leasing CZ, a.s., BMW Vertriebs GmbH – organizační složka Česká republika, identifikační číslo osoby 27564720 a PALAS GRAND, s.r.o., identifikační číslo osoby 25035011, včetně rozhodčí smlouvy, je neplatná, a kterým bylo výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy shodně dospěly k závěru, že není dán naléhavý právní zájem, který má na mysli ustanovení §80 odst. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 29.9.2006.
Odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou konstatoval, že určovací žaloba má povahu preventivní a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobkyně dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není na místě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobkyni k dispozici žaloba o splnění povinnosti podle §80 písm. b) o. s. ř.
Žalobkyní požadované určení neplatnosti smlouvy podle závěrů obou soudů nesplňuje základní požadavek, aby byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jestliže toto určení není v daném případě způsobilé definitivně odstranit stav právní nejistoty žalobkyně nebo odstranit ohrožení jejího konkrétního tvrzeného práva.
Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně, že určovací žaloba v daném případě nemá preventivní charakter. Pokud žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti předmětné smlouvy dovozovala z tohoto, že na základě uvedené smlouvy ze dne 29.9.2006 bylo vůči žalobkyni vedeno rozhodčí řízení, ve kterém byl vydán rozhodčí nález, který nebyl dosud zrušen a že u Městského soudu v Praze je vedeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu a otázka platnosti předmětné smlouvy byla řešena i v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, které již skončilo vydáním rozhodnutí, pak tyto skutečnosti podle odvolacího soudu svědčí o tom, že k porušení práva již došlo, stalo-li se předmětem soudního a rozhodčího řízení a v těchto řízeních být musela, a v soudním řízení i byla, řešena otázka platnosti či neplatnosti předmětné smlouvy.
Odvolací soud uvedl, že jedinou právní cestou je v daném případě podání žaloby podle §31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, kterou se může účastník domáhat u soudu zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nebo z důvodu, že smlouva byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Jedině v tomto řízení je soud oprávněn zkoumat namítanou neplatnost uzavřené rozhodčí smlouvy a s tím související otázku platnosti smlouvy, v níž je rozhodčí smlouva sjednána.
Odvolací soud z uvedených důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání zdůvodnila dovolacími důvody uvedenými v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Za otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky, zda odvolací soud správně posoudil skutečnost existence a přerušení soudního řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve vztahu k otázce hodnocení existence či neexistence naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení neplatnosti smlouvy uzavřené dne 29.9.2006.
V daném případě podle dovolatelky nevzal odvolací soud odpovídajícím způsobem v úvahu skutečnost, že žalobkyně dne 19.11.2007 podala návrh na zrušení rozhodčího nálezu podaného ve smyslu §31 písm. c), e), f) a g) zákona č. 216/1994 Sb., který je předmětem řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 6/2009, nacházející se ve stavu přerušení řízení, o kterém soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že spor o určení neplatnosti rozhodčí smlouvy je předmětem jiného řízení téhož soudu, řízení tímto dovoláním dotčeného. Tato skutečnost je podle dovolatelky důvodem pro závěr o existenci naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Dovolatelka zdůrazňuje specifičnost řízení vedeného pod sp. zn. 5 Cm 6/2009 Městským soudem v Praze, kdy v tomto řízení nejde o žalobní požadavek ke splnění povinnosti, v jehož rámci by mohla být řešena otázka platnosti smlouvy, uzavřené dne 29.9.2006, jako otázky předběžné, ale předmětem tohoto specifického druhu řízení je otázka existence či neexistence rozhodčího nálezu, který žalobkyně zpochybňuje s návrhem na zrušení rozhodčího nálezu. Dovolatelka je přesvědčena, že případné rozhodnutí o určení neplatnosti předmětné smlouvy uzavřené dne 29.9.2006 splňuje základní požadavek naléhavosti tohoto určení právě z toho důvodu, že požadované určení je způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně ve specifickém řízení vedeném o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
Za další otázku zásadního právního významu dovolatelka považuje vyřešení otázky, zda odvolací soud správně posoudil otázku neexistence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy uzavřené dne 29.9.2006 s ohledem na skutečnost, že jiným soudem byla konstatovaná neexistence právní subjektivity jednoho z účastníků předmětné třístranné Všeobecné smlouvy BMW WHOLESALE FINANCING SCHEME uzavřené mezi účastníky CAC LEASING, a.s., nyní UniCredit Leasing CZ, a.s., BMW Vertriebs GmbH – organizační složka Česká republika a PALAS GRAND, s.r.o., a došlo-li v tomto jiném řízení k pravomocnému zastavení řízení proti tehdy druhé žalované BMW Vertriebs GmbH – organizační složka Česká republika, a to z důvodu že tato žalovaná nebyla nositelem právní subjektivity. Podle dovolatelky nebyla skutečnost neexistence jednoho ze tří subjektů, který uzavíral předmětnou smlouvu dne 29.9.2006, dostatečně promítnuta do předmětného sporu. Tato okolnost podle žalobkyně svědčí o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, a proto se domnívá, že se důvodně žalobou domáhá určení neplatnosti předmětné smlouvy.
Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá zásadní právní význam, protože řešená otázka naléhavého právního zájmu je judikaturou vyřešena a odvolací soud rozhodl v souladu s právem a ustálenou judikaturou. Argumentaci žalobkyně ve vztahu k řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 6/2009 považuje žalovaná za argumentaci zcela chybnou. Skutečnost přerušení uvedeného řízení nemůže mít podle žalované vliv na rozhodnutí v dané věci, jak také odvolací soud správně dovodil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Uplatnila-li dovolatelka dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Dovolatelka žádné takové vady řízení v dovolání neuvedla.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neboť dovolatelka položila otázky, které nemohou být otázkami zásadního právního významu. Položené otázky, týkající se posouzení naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy, jsou dosavadní judikaturou dostatečně řešeny a judikatura je v tomto směru ustálená, přičemž odvolací soud rozhodl v dané věci v souladu s §80 písm. c) o. s. ř. a dosavadní judikaturou.
Podle ustanovení §80 o. s. ř. návrhem na zahájení řízení lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména
a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);
b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;
c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v závěru, že naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle ustanovení §80 písm. b) o. s. ř. (shodně srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/1971, uveřejněný pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Určovací žaloba podle §80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobci domáhají (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21).
Dosavadní soudní judikatura dopadá i na přezkoumávanou věc. Odvolacímu soudu nelze vytknout žádné pochybení, jestliže se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že určovací žaloba v daném případě nemá preventivní charakter a požadované určení není v posuzované věci způsobilé definitivně odstranit stav právní nejistoty žalobkyně nebo odstranit ohrožení jejího konkrétního tvrzeného práva. Odvolací soud s odkazem na konkrétní právní úpravu konstatoval, jakým jiným způsobem by bylo namístě řešit domožení se právního závěru o platnosti či neplatnosti předmětné smlouvy. Přezkoumávaná věc tedy nenaplňuje oprávněnost návrhu na určení neplatnosti smlouvy, jestliže k odpovídající nápravě je možno dospět jinak.
S ohledem na vedený i skončený spor mezi účastnicemi odvolací soud rovněž správně dovodil, že tyto skutečnosti svědčí o tom, že k porušení práva již došlo, stalo-li se předmětem soudního a rozhodčího řízení a že v těchto řízeních musela být, ba dokonce i byla řešena otázka platnosti či neplatnosti předmětné smlouvy ze dne 29.9.2006, jako základní předběžné otázky. Určovací žaloba tedy není v přezkoumávaném případě zárukou odvrácení sporů účastníků a nemá preventivní charakter, jak odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovodil.
Dovolatelce nelze přisvědčit, že by posuzovaná věc byla v otázce posouzení naléhavého právního zájmu odlišná či specifická s ohledem na skutečnost, že je mezi účastnicemi je vedeno řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud správně dovodil, že žalobkyně se může u soudu domáhat zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nebo z důvodu, že smlouva byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, a že v tomto řízení je soud oprávněn zkoumat namítanou neplatnost uzavřené rozhodčí smlouvy a s tím související otázku platnosti smlouvy, v níž je rozhodčí smlouva sjednána. K odpovídající nápravě bylo tedy možno v posuzovaném případě dospět jinak, než určovací žalobou.
Dovolací soud proto uzavřel, že odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 29.9.2006 správně, v souladu s §80 o. s. ř. a dosavadní judikaturou, a proto napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, proti němuž není mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud jej podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2500 Kč §5 písm. d), §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění, a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 560 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., §37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 3 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 22. května 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu