ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2130.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2130/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně LIGNETA servis s.r.o. , se sídlem Karlovy Vary, Severní 872/15, PSČ 360 05, identifikační číslo osoby 25206982, zastoupené Mgr. Jiřím Halaburtem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Plzeňská 11, proti žalované GRANIO s.r.o. , se sídlem Praha 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25412841, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem Praha 1, Revoluční 1003/3, zaplacení 319 057 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 117/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo 422/2013-103, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo 422/2013-103, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 33 Cm 117/2012-87, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo 422/2013-103, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 33 Cm 117/2012-87, kterým byl zrušen rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2013, č. j. 33 Cm 117/2012-76.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná osvědčila existenci omluvitelného důvodu, pro který její právní zástupkyně zmeškala první jednání ve věci, když náhlá zdravotní indispozice právní zástupkyně žalované, pro něž se nemohla zúčastnit jednání nařízeného na 2. 9. 2013, byla v odvolací lhůtě, běžící pro možnost podání odvolání proti rozsudku pro zmeškání, doložena potvrzením odborného lékaře ze dne 1. 9. 2013. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který vyhověl návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Za nedůvodnou považoval odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, námitku žalobkyně, podle níž může být důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 4 o. s. ř. jen doručení včasné omluvy z jednání. Byť žalovaná doručení včasné omluvy prostřednictvím e-mailu soudu nedoložila, oba soudy vzaly za rozhodující skutečnost, že žalovaná zmeškala jednání z omluvitelných důvodů, což považovaly za dostačující pro vyhovění návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, byť doručení včasné omluvy nebylo soudu doloženo.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání vymezila tím, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen“Nejvyšší soud“) ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98, podle něhož není omluvitelným důvodem ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř. okolnost, která žalovanému byla známa předem - třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na jednání - jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu i s rozhodnutím ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že omluvu neúčasti u jednání soudu nebo jiného úkonu lze ve smyslu §101 odst. 2 a §153b o. s. ř. uskutečnit i jiným způsobem než podáním podle §42 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se nesprávně spokojil s dodatečným doložením ospravedlňujících důvodů absence právní zástupkyně žalované na soudním jednání, aniž by vyžadoval, aby ze strany žalované byla učiněna omluva před jednáním. Pokud žalovaná tvrdila, že dne 1. 9. 2013 telefonovala své asistentce, aby téhož dne (v neděli) zaslala ze svého soukromého e-mailu omluvu právní zástupkyně žalované u jednání, dovolatelka namítá, že odvolací soud nezvážil správně skutečnost, že pokud zdravotní stav právní zástupkyně žalované dovoloval dne 1. 9. 2013 telefonovat asistentce, pak zajisté mohla právní zástupkyně dne 2. 9. 2013 zatelefonovat omluvu soudu z jednání nařízeného na 2. 9. 2013 na 13. hodinu, resp. ověřit, zda její omluva od asistentky na soud byla doručena. Dovolatelka tedy dovozuje, že odvolací soud nesprávně posoudil ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř., že žádné objektivní okolnosti nebránily žalované, resp. její právní zástupkyni, zajistit omluvu z jednání včas a řádně. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné, neboť výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení splnění předpokladů pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud se při posuzování předpokladů pro zrušení rozsudku pro zmeškání odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98, publikovaného v Soudní judikatuře seš. 4/2000, pod označením SJ 44/2000, podle něhož není omluvitelným důvodem ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř. okolnost, která žalovanému byla známa předem - třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na jednání - jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání. Dovolatelce lze přisvědčit, že ze skutkových zjištění soudu a ze samotného tvrzení žalované (viz vyjádření k dovolání na č. l. 147/verte spisu ve spojení s odkazem na podání ze dne 17. 9. 2013 – č. l. 79 až 81 spisu) nelze dovodit, že by právní zástupkyně žalované nebyla z objektivních důvodů schopna včas omluvit svoji neúčast na jednání u soudu nařízeného na 2. 9. 2013. Navíc sama žalovaná tvrdí, že její právní zástupkyně ještě dne 1. 9. 2013 telefonicky požádala svoji asistentku T. B., aby ji z jednání omluvila, resp. požádala o odročení jednání, která tak podle tvrzení žalované měla učinit ze soukromého e-mailu (viz č. l. 80 a 89 spisu). Je proto zřejmé, že byla-li právní zástupkyně schopna kontaktovat svoji asistentku, pak byla schopna kontaktovat se svojí omluvou i soud.
S ohledem na výše uvedené, kdy dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné a důvodně ohledně nesprávného posouzení otázky splnění předpokladů pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu §153b odst. 4 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), zrušil; jelikož důvody, pro které bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu