ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2552.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2552/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobce J. V. , zast. JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 21, proti žalované AD Trade, spol. s r. o. , se sídlem v Třebíči, Sedlákova 1, IČ: 255 15 543, zast. JUDr. Pavlem Čuprem, Ph. D., advokátem se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 1929/10, o zaplacení částky 129.435,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 124/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 444/2009-115, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále též „ soud prvního stupně “) rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 25 Cm 124/2005-80, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 129.435,50 Kč s 10% úrokem z prodlení od 11. 9. 2001 do zaplacení (odst. I výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu částku 29.893,- Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (odst. II výroku).
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. 4. 2010, č. j. 4 Cmo 444/2009-115, částečně změnil rozsudek soudu prvého stupně v odst. I výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129.435,50 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrdil ve zbylé části odst. I. rozsudek soudu prvého stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1,5% úroku z prodlení z částky 129.435,50 Kč od 1. 9. 2001 do zaplacení a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 90.823,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že VELOB, s. r. o. jako zhotovitel uzavřel s žalovanou jako objednatelkou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení zateplení fasády a venkovních omítek v domě ve Lhotecké ulici v Praze. Práce dle uvedené smlouvy byly provedeny a dílo dne 24. 7. 2001 předáno bez vad a nedodělků žalované, přičemž cena díla byla vyúčtována fakturou č. 139072001, znějící na částku 229.435,50 Kč a splatnou dne 10. 8. 2001. Z této částky uhradila žalovaná toliko 100.000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvého stupně a dovodil, že dne 30. 9. 2003 postoupila společnost VELOB, s. r. o. platně žalobci mj. předmětnou pohledávku ve výši 129.435,50 Kč, čímž mělo dojít k úhradě půjčky poskytnuté žalobcem společnosti VELOB, s. r. o.
Odvolací soud se dále v otázce existence pohledávky, kterou žalovaná započetla, ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvého stupně, že k postoupení pohledávky z faktury č. 200112 vystavené dne 31. 5. 2000, splatné dne 15. 6. 2000 ve výši 129.435,50 Kč došlo smlouvou uzavřenou mezi společností HAAL, s. r. o. a žalovanou dne 3. 9. 2001. Smlouvou o dílo uzavřenou dne 11. 4. 2000 se společnost HAAL, s. r. o. jako zhotovitel zavázala provést fasádní nátěr na akci „ Fasáda Smíchov “, vč. dodání akrylátové barvy v rozsahu cca 3.500 m2, a VELOB, s. r. o. jako objednatel se zavázala uhradit za provedení díla cenu ve výši 75,- Kč bez DPH za 1 m2, přičemž dne 18. 4. 2000 uhradila zálohu ve výši 40.000,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvého stupně dovodil, že společnosti HAAL, s. r. o. právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, neboť nedošlo z její strany k řádnému dokončení a předání díla, a proto nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobce, přestože žalovaná oznámila společnosti VELOB, s. r. o. dopisem ze dne 3. 9. 2001 zápočet pohledávky v žalované výši.
Odvolací soud uzavřel, že žalobci vzniklo právo na zaplacení žalobou požadované částky, neboť výše pohledávky nebyla mezi účastníky sporná, žalobce byl ve sporu aktivně legitimován a k zániku předmětné pohledávky nedošlo. Protože k 11. 8. 2001, tj. k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu žalované, činila diskontní sazba stanovená ČNB 4,25%, proto shledal odvolací soud důvodným též požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně.
Dovoláním ze dne 14. 5. 2010 napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu v jeho vyhovujícím výroku ve věci samé a dále v jeho nákladových výrocích s tím, že oproti nesprávnému poučení danému odvolacím soudem je dovolání přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod ust. §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V odůvodnění dovolání žalovaná odvolacímu soudu zejména vytkla, že se vůbec nezabýval otázkou, kdy a jak bylo postoupení tvrzené pohledávky oznámeno či prokázáno dlužníkovi (žalované). K tomu uvedla, že za situace, kdyby si odvolací soud tuto otázku přece jen vyhodnotil, pak tak musel učinit bez řádně provedeného dokazování. Dovolatelka dále zpochybnila platnost postupní smlouvy ze dne 30. 9. 2003 uzavřené mezi žalobcem a společností VELOB, s. r. o. Postupem, kdy soud prvého stupně nevyvodil žádné právní závěry z uvedené smlouvy, jejíž obsah konstatoval, a odvolací soud v rozporu s ust. §213 odst. 4 o. s. ř. hodnotil otázku platnosti sám, aniž by doplnil dokazování, odvolací soud tím odňal dovolatelce jednu soudní instanci a dle jejího názoru porušil její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst, 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatelka dále namítla, že odvolací soud pochybil, když účastníky řízení nepoučil dle ust. §118a odst. 2 o. s. ř. Před závěrem, že žalovaná nemohla započíst pohledávku ve výši 129.435,50 Kč proti vzájemné pohledávce společnosti VELOB, s. r. o., se měl odvolací soudu zabývat tím, přesně jak velká plocha fasády měla být společností HAAL, s. r. o. natřena, aby jí vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Takto však odvolací soud neučinil, ačkoli k prokázání této skutečnosti mělo být vedeno dokazování a odvolací soud měl účastníky, jak výše uvedeno, poučit ve smyslu ust. §118a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci spatřuje dovolatelka v nesprávné aplikaci ust. §548 odst. 1 obchod. zák., neboť pominul, že se strany v čl. III smlouvy o dílo ze dne 11. 4. 2000, uzavřené mezi VELOB, s. r. o. a HAAL, s. r. o., dohodly na ceně podle skutečně provedených metrů čtverečních natřeného fasádního nátěru, a proto neobstojí závěr odvolacího soudu, že nárok na zaplacení ceny díla nevznikl, nebyla-li natřena celá plocha o výměře 3.500 m2, neboť předmět díla nebyl proveden celý řádně a včas. Dovolatelka je přesvědčena, že ani objednatel přesně nevěděl, jak velká bude plocha, kterou požaduje natřít fasádní barvou. Pokud zhotovitel natřel plochu 2.650 m2, vyúčtoval cenu za tuto práci a objednatel s tím souhlasil, pak právo na její zaplacení ceny nebylo vázáno na okamžik provedení celého předmětu (rozsahu) díla. Měl-li odvolací soud pochybnosti o výkladu uvedeného ustanovení čl. III této smlouvy, pak měl aplikovat výkladová pravidla stanovená v ust. §266 obchod. zák., zejména pak §266 odst. 3 a 4 obchod. zák.
V návaznosti na shora uvedenou námitku žalovaná následně odvolacímu soudu vytkla pochybení při zjišťování skutkového stavu, a to zejména ohledně rozsahu díla sjednaného mezi VELOB, s. r. o. a HAAL, s. r. o. Dále upozornila, že odvolací soud pominul některé rozhodné skutečnosti jako např. to, že v řízení bylo prokázáno částečné plnění ze strany VELOB, s. r. o., když na fakturu zhotovitele č. 200112 zaplatila částku 28.687,50 Kč, čímž společnost VELOB, s. r. o. uznala svůj závazek vůči společnosti HAAL, s. r. o. ve smyslu ust. §407 odst. 3 obchod. zák. ve spojení s ust. §323 odst. 1 a 2 obchod. zák. Z toho dle dovolatelky plyne, že soudy obou stupňů měly vycházet z prokázané skutečnosti, že zhotoviteli HAAL, s. r. o. právo na zaplacení ceny díla vzniklo, a žalobkyně měla v řízení tvrdit a prokázat, jak přesně velkou fasádní plochu měl zhotovitel HAAL, s. r. o. natřít.
Závěrem proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
K námitce dovolatelky o nesprávném poučení o přípustnosti dovolání, neboť odvolací soud ji poučil o přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přestože je dovolání přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je třeba uvést, že poučení o přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není nesprávné, jak dovozuje žalovaná, nýbrž neúplné.
Poučení o možnosti podat dovolání za situace, kdy Nejvyšší soud bude ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. hodnotit, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, směřovalo, jak je zřejmé z rozhodnutí odvolacího soudu, vůči žalobci, který měl možnost podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zamítnutí jeho žaloby na zaplacení 1,5% úroku z prodlení z částky 129.435,50 Kč od 1. 9. 2001 do zaplacení, jehož přípustnost by se posuzovala, jak správně odvolací soud uvedl, dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V rozsudku odvolacího soudu však zcela absentuje poučení o možnosti žalované podat dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř. (jež je dle §211 o. s. ř. přiměřeně použitelné též v odvolacím řízení) je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozsudku účastníky poučit o tom, zda proti rozsudku je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, tedy i o tom, zda proti rozsudku je přípustné dovolání. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uvedl, že takové poučení o přípustnosti dovolání musí být formulováno jednoznačně tak, aby z něj bylo zřejmé, že dovolání buď je, nebo není přípustné [popř. za jakých podmínek - viz ust. §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.]. Absence poučení o dovolání má význam pro stanovení lhůty, v níž může účastník podat dovolání (srov. ust. §240 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolatelka podala své dovolání včas, a to již ve dvouměsíční lhůtě, jejíž běh počíná od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř.), dovolací soud – jak výše uvedeno – konstatoval, že dovolání bylo podáno včas.
S ohledem na shora uvedené závěry o včasnosti dovolání a splnění dalších, shora uvedených náležitostí, následně Nejvyšší soud přistoupil k řešení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.) a shledal, že dovolání žalované je – jak dovolatelka dovozuje - přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž rozhodnutím odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu (tj. ve vyhovujícím výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 129.435,50 Kč spolu s 8,5% úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2001 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku) byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že HAAL, s. r. o. jako zhotovitel neprovedl pro VELOB, s. r. o. (objednatel) sjednané dílo (resp. ve sjednaném rozsahu „ cca 3500 m2 “) řádně a dílo nikdy nedokončil, a proto zhotoviteli nemohlo vzniknout právo na zaplacení dohodnuté ceny za provedení díla. Pakliže žalovaná vůči VELOB, s. r. o. tuto pohledávku na zaplacení ceny díla po jejím postoupení od společnosti HAAL, s. r. o., započetla, nemohlo takovýmto zápočtem dojít k zániku pohledávky společnosti VELOB, s. r. o. vůči žalovanému.
Základní otázkou, s jejímž řešením provedeným soudem prvého stupně se odvolací soud neztotožnil tedy je, zda společnosti HAAL, s. r. o. vzniklo dle uzavřené smlouvy o dílo právo na zaplacení ceny díla, které prováděla pro VELOB, s. r. o.
Soud prvého stupně vycházel ze skutkového závěru, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že celková plocha fasády, na níž měly být práce provedeny, činila cca 3.500 m2, a proto pokud bylo v řízení zjištěno provedení prací zhotovitelem (HAAL, s. r. o.) o rozsahu 2.650 m2 neprovedl zhotovitel dílo v celém sjednaném rozsahu.
Ve smlouvě o dílo ze dne 11. 4. 2000 se HAAL, s. r. o. zavázal provést pro VELOB, s. r. o. fasádní nátěr na akci „ fasáda Smíchov “ v rozsahu „ cca 3500m2 “, včetně dodání akrylátové barvy PARA 1800 v odstínech dle odsouhlasených vzorků (čl. II smlouvy). V čl. III smlouvy se strany dohodly, že cena za 1 m2 činí 75,- Kč bez DPH s tím, že cena za jednotku je dána jako pevná a zahrnuje veškeré pomocné práce spojené s prováděním činnosti (tj. případným penetrováním, zakrytím oken, úklidem atd.). Dále si strany výslovně ujednaly, že závazná je cena jednotková, přičemž celková cena bude stanovena dle skutečně provedených metrů čtverečních násobených jednotkovou cenou.
Ze soupisu provedených prací ze dne 30. 5. 2000, soupisu provedených prací a dodávek ke zjišťovacím protokolu za měsíc duben – květen 2000, přípisu VELOB, s. r. o. společnosti HAAL, s. r. o. ze dne 24. 8. 2000 se podává, že dílo nebylo ve sjednaném rozsahu provedeno a zbývá dokončit, tj. natřít fasádní barvou cca 300 m2 fasádní plochy a že VELOB, s. r. o. převzal dílo o rozsahu provedených prací 2.650 m2 s tím, že „ provedené práce budou po stránce kvality odsouhlasené až po řádném dokončení díla “.
Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že dílo, nebylo ve smyslu ust. §548 odst. 1 věty druhé a §554 odst. 1 obchod. zák. provedeno, je správný.
Nebylo-li předané dílo dokončeno, je zřejmé, že HAAL, s. r. o. jako zhotovitel, nesplnil svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Dílo, které nebylo ukončeno, nelze totiž ve smyslu §554 odst. 1 obchod. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je – jako je tomu v posuzovaném případě – objednatel (z části) převezme. Pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, C. H. BECK, svazek 14, str. 158, a v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 2002, str. 340, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 400/2006, a rozsudek ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 495/2004).
Je třeba konstatovat, že podepsání zápisu o předání díla není rozhodující pro vznik práva na zaplacení ceny díla, nestanoví-li však smlouva o dílo něco jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydavatel C. H. BECK, pod označením RNs C 1591/2003), což nebylo v posuzované věci zjištěno.
Bylo-li tedy dílo podle výše specifikovaných zápisů, dokončeno, nebylo splněno řádně ve smyslu §554 odst. 1 obchod. zák. Protože ze smlouvy nevyplynulo jiné ujednání o vzniku práva na zaplacení díla, nevznikl HAAL, s. r. o., nárok na zaplacení ceny díla, neboť dílo nebylo řádně provedeno (§548 odst. 1 obchod. zák.). Odvolací soud učinil tedy správný závěr, že nárok na zaplacení ceny díla společnosti HAAL, s. r. o. nevznikl, pokud neprovedl dílo řádně a včas. Za uvedené situace pak není rozhodné, zda celková fasádní plocha, jež měla být zhotovitelem HAAL, s. r. o. natřena, činila přesně 3.500 m2 nebo 2.950 m2 (provedená a odsouhlasená plocha 2.650 m2 plus společností VELOB, s. r. o. urgovaný nedodělek v rozsahu 300 m2 fasádní plochy), poněvadž rozhodující pro posouzení uvedeného stavu je, že v řízení bylo prokázáno, že zhotovitel neprovedl dílo řádně, tj. v celém rozsahu, když neprovedl fasádní nátěr mimo jiné na celé sjednané fasádní ploše, která byla větší než 2.650 m2.
Nerozhodnou je pak za tohoto stavu taktéž námitka ohledně sjednané ceny díla, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na tomto není založeno.
V posuzovaném případě si strany taktéž nesjednaly, že práce budou objednateli fakturovány po etapách s vyúčtováním doposud provedených prací, nýbrž cena, měla být dle smlouvy o dílo ze dne 11. 4. 2000, po odečtení zálohy ve výši 105.000,- Kč, zaplacena ve smyslu ust. §548 odst. 1 věty druhé obchod. zák. po provedení celého díla, resp. nárok na zaplacení ceny díla vznikl až jeho provedením.
Vzhledem k výše uvedenému je pak nedůvodná též námitka uznání závazku ze strany VELOB, s. r. o., když na fakturu č. 200112 vystavenou zhotovitelem HAAL, s. r. o., znějící na částku 168.687,50 Kč vč. DPH za provedení nátěru fasády na ploše 2.650 m2 dle soupisu provedených prací ze dne 30. 5. 2000 zaplatila částku 28.687,50 Kč.
Dovolatelka ze zaplacení částky 28.687,50 Kč společností VELOB, s. r. o. dovozuje, že tato společnost uznala vůči HAAL, s. r. o. svůj závazek zaplatit jí částku vyúčtovanou shora specifikovanou fakturou. Za uznání závazku se v obchodněprávních vztazích sice považuje též „ konkludentní “ jednání dlužníka za situace, kdy dlužník plní částečně svůj závazek, avšak to pouze za situace, kdy lze usuzovat, že částečným plněním dlužník uznává i zbytek závazku (§407 odst. 3 obchod. zák.), avšak tak tomu v souzené věci nebylo.
Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplynulo, že společnost VELOB, s. r. o. uhradila shora uvedenou částku ve výši 28.687,50 Kč na fakturu č. 200112 (příkaz k úhradě zadala 31. 8. 2001) a v návaznosti na to zhotoviteli HAAL, s. r. o., dopisem ze dne 14. 9. 2001 sdělila, že dílo nebylo řádně dokončeno a předáno v řádném termínu, dílo mělo vady a byla požadována oprava a dokončení díla, na což zhotovitel nereflektoval, a proto nechala dílo dokončit od jiného subjektu. Upozornila, že pohledávka z uvedené faktury není splatná a že práce byly proplaceny ve výši cca 35 % z celkové fakturované částky.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené zastává názor, že z okolností případu, zejména ze sdělení dlužníka, zřetelně vyplývá, že neprovedením díla ve sjednaném rozsahu společností HAAL, s. r. o., jí nevzniklo právo na zaplacení ceny díla a že zaplacením částky 28.687,50 Kč nebyl uznán zbytek dluhu (fakturované ceny díla), neboť ji dlužník považoval za neoprávněně fakturovanou.
V řízení žalovaná dále namítala, že jí nebylo postoupení pohledávky původním věřitelem (VELOB, s. r. o.), tj. pohledávky, kterou tato společnost měla vůči společnosti HAAL, s. r. o., novému věřiteli (žalobci) smlouvou ze dne 30. 9. 2003, oznámeno.
Soud prvého stupně, jak je zřejmé z jeho rozhodnutí, se otázkou platnosti postoupení pohledávky z VELOB, s. r. o., na žalobce smlouvou ze dne 30. 9. 2003, resp. existencí postupované pohledávky, nezabýval, neboť vycházel z názoru, že do doby, než došlo k postoupení uvedené pohledávky, mohl dlužník přivodit zánik svého závazku vůči svému dosavadnímu věřiteli i jinak než splněním, např. započtením. Svůj závěr postavil na názoru, že došlo k zániku pohledávky v žalované výši započtením, a proto se již nezabýval otázkou platnosti postoupení pohledávky., resp. existencí postupované pohledávky.
Odvolací soud však dovodil, že vzhledem k neexistenci dluhu (ze smlouvy o dílo ze dne 11. 4. 2000, uzavřené mezi HAAL, s. r. o. jako zhotovitelem a VELOB, s. r. o., jako objednatelem) nemohlo dojít k započtení pohledávky v žalované výši, a proto se zabýval otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2003, kterou společnost VELOB, s. r. o., postoupila mj. žalobci svoji pohledávku vůči společnosti AD Trade, s. r. o., ve výši 129.435,50 Kč a z toho vyplývající závěr o aktivní věcné legitimaci žalobce. Odvolací soud konstatoval platnost cesse, a z tohoto závěru poté vyplývá, že žalobce byl v dané věci aktivně legitimován, neboť bylo v řízení prokázáno postoupení předmětné pohledávky, nebylo-li již její postoupení oznámeno postupitelem či prokázáno postupníkem.
Nejvyššímu soudu s ohledem na výše uvedené nezbylo než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto rozhodl tak, že dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu