ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2717.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2717/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce P. S., zastoupený JUDr. Ivanem Hejdukem, advokátem se sídlem v Kladně, Vaníčkova 1669, PSČ 272 01, proti žalované Allianz pojišťovna, a. s. se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, IČ 47115971, o zaplacení Kč 112.156,- s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 343/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 17 Co 284/2009-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 28 C 343/2008-58, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku Kč 112.156,- s úrokem z prodlení ve výši 10,5% od 24. 1. 2008 do 30. 6. 2008 a dále od 1. 7. 2008 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši Kč 37.303,- (výrok II).
Předmětem řízení je doplatek pojistného plnění na vozidlo AUDI A4 Avant, ohledně něhož byla mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva dne 26. 4. 2007, a které bylo žalobci odcizeno dne 14. 9. 2007.
Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel především z pojistné smlouvy, v němž je uvedena výchozí cena vozidla pro výpočet základní pojistné sazby ve výši Kč 320.000,-. Žalovaná namítla, že tato výchozí cena byla určena chybně a proto ji dodatečně snížila na částku Kč 210.000,-.
Soud prvního stupně dovodil, že je sice pravdou, že u odcizeného vozidla se pojistným plněním rozumí náklady na pořízení vozidla stejného druhu a kvality v ČR snížené o částku odpovídající stupni opotřebení či jiného znehodnocení s přihlédnutím k dané situaci na trhu a o hodnotu použitelných zbytků, přičemž výsledná částka se snižuje o výši dohodnuté spoluúčasti, avšak v případě odcizení vozidla není možno vypočítat jeho cenu před odcizením, když samotné vozidlo již není k dispozici. To by bylo lze vypočítat pouze odhadem a proto se do pojistné smlouvy uvádí cena vozu při uzavření pojistky. Skutečnost, že žalovaná tuto částku vypočetla a ve smlouvě uvedla nesprávně nemůže jít k tíži žalobci.
Soud proto žalobě vyhověl, jak shora uvedeno.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v částce Kč 4.490,- (výrok II.).
Odvolací soud dospěl, k závěru, že odvolání žalované je důvodné, neboť soud prvního stupně učinil nesprávné závěry především proto, že si dostatečně neujasnil způsob, jakým je upraven postup při výpočtu pojistného plnění. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejíž součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky (VPP), které tvoří základ právního vztahu. Výchozí cena vozidla jako pojistná hodnota vozidla pro výpočet základní pojistné sazby podle čl. VI. odst. 6 byla stanovena částkou Kč 320.220,- a tato cena představuje pojistnou částku podle čl. XIII. odst. 13 VPP, tedy horní hranici pro případné pojistné plnění. Takto stanovená cena slouží pro výpočet pojistné sazby, tedy částky, kterou je pojištěná osoba povinna na pojistném platit. Změna uvedené ceny proto nemá jiné důsledky, než změnu horního limitu pro výpočet pojistného plnění (čl. XII. bod 12. VPP).
Odvolací soud dovodil, že pokud žalobce neuznává postup žalované při určení výchozí ceny vozidla a namítá neplatnost jeho jednostranného úkonu o změně výchozí ceny, mohlo by to mít vliv pouze na (ne)správnost postupu žalované, která část zaplaceného pojistného žalobci vrátila. To však není předmětem sporu. Uvedený postup by mohl mít vliv na pojistné plnění pouze tehdy, pokud by cena vozu při pojistné události překročila horní limit stanovený cenou vozu při sjednání pojištění a z toho důvodu bylo pojistné plnění kráceno. O takový případ však nejde a žalobce ani nenamítá nesprávný výpočet částky vyplacené jako pojistné plnění.
Odvolací soud dále uvedl, že pokud žalobce svůj nárok dovozuje z úvahy, že cena vozu stanovená při sjednání pojištění je cenou pojistného plnění, při pojistné události, je takový závěr nesprávný a odporuje smluvnímu ujednání i obecnému smyslu pojištění, protože podle takového názoru by pojišťovna vyplácela cenu sjednanou při pojištění bez jakéhokoliv vlivu událostí, které nastaly po uzavření smlouvy, i bez ohledu na dobu, která od uzavření smlouvy uplynula.
Odvolací soud konstatoval, že podle čl. X. bod 2 VPP pro havarijní pojištění vozidla, které lze podle čl. I. odst. 1 bod b) zahrnout pod případ odcizení vozidla, se při odcizení vozidla rozumí pojistným plněním náklady na pořízení vozidla stejného druhu a kvality v ČR snížené o částku odpovídající stupni opotřebení či jiného znehodnocení s přihlédnutím k dané situaci na trhu v ČR (obvyklá cena v době bezprostředně před škodnou událostí). Již z tohoto ujednání je zřejmé, že cenou, ze které se vychází pro účely výpočtu pojistného plnění, není cena vozu v době uzavření smlouvy, ale cena v době pojistné události. Toto ujednání rovněž vyvrací závěr soudu prvního stupně, že v případě odcizení vozu není možné jeho cenu určit a proto se vychází z ceny mezi účastníky sjednané jako výchozí. Obvyklá cena je pro účely pojištění podle čl. XIII.odst.15 VPP cena vozidla, za kterou by bylo možno vozidlo pořídit na trhu v ČR v téže jakosti a stupni opotřebení zjištěné dle obecně uznávaných ceníků vozidel. Z toho vyplývá, že pojistná cena vozidla stanovená v době uzavření smlouvy je obvyklou cenou vozidla v té době, naproti tomu pojistné plnění se podle čl. X. bod 2 a čl. XIII. bod 15 VPP určuje podle obvyklé ceny vozu v době pojistné události. Postup žalované, která pojistné vypočetla jako obvyklou cenu vozidla v době odcizení, je proto správný.
Odvolací soud uzavřel, že závěry soudu prvního stupně, který přisvědčil právnímu názoru žalobce, nejsou správné a podle §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba byla zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odkazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a na důvodnost podle §241a odst. 2 písm.b) o. s. ř., tj. na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolatel napadá právní názor odvolacího soudu, vycházející z Všeobecných pojistných podmínek, resp. jejich výkladu s tím, že čl. VI. VPP neobsahuje soudem citovaný odstavec 6, stejně tak čl. XIII. nemá odstavec 13 a zejména nesouhlasí s tím, že pojistná hodnota vozidla má pouze význam pro výpočet pojistné sazby, neboť ve svém důsledku by takový názor dával pojišťovnám právo s cenou a tudíž i pojistným libovolně manipulovat. Je pak otázka, proč žalovaná jednostranně pojistnou hodnotu vozidla snížila. Poukazuje kriticky na obsah dopisu žalované právnímu zástupci žalobce z 8. 1. 2008, že jednostranným (a údajně protiprávním) snížením výchozí ceny vyšla žalovaná vlastně vstříc žalobci, když mu tak snížila výši pojistného.
Dovolatel namítá, že pojistnou smlouvu uzavřel dne 26. 4. 2007 a k pojistné události došlo 14. 9. 2007 a tudíž za necelých 5 měsíců nemohlo dojít k tak významnému snížení výchozí ceny vozidla. Obvyklá cena byla žalovanou stanovena v rozporu s pojistnou smlouvou a soud měl zadat vypracování znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny vozidla.
Dovolatel zdůrazňuje, že netvrdí, že cena určená ve smlouvě jako výchozí je totožná s cenou vozidla v době pojistné události, ale rozhodně nemůže být za necelých pět měsíců nižší o více než 50%. Odvolací soud nemůže poukazovat na jakési „obecně uznávané ceníky vozidel“, které jako důkaz v řízení neprovedl. Odvolací soud bez dalšího dokazování akceptoval tvrzení žalované.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava dovolání v občanském soudním řádu včetně novely provedené s účinností od 1. 7. 2009 zákonem č. 7/2009 Sb., protože napadené rozhodnutí bylo vydáno (vyhlášeno) dne 24. listopadu 2009.
Nejvyšší soud dále konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil.
Dovolatel spatřuje naplnění uvedeného důvodu v nesprávném výkladu ustanovení Všeobecných pojistných podmínek (VPP jako součástí pojistné smlouvy) o obvyklé ceně vozidla při stanovení pojistného plnění v důsledku pojistné události, spočívající v odcizení vozidla.
Námitka dovolatele ve skutečnosti míří k tomu, aby jako rozhodná pro výši pojistného plnění byla vzata výchozí cena vozidla, uvedená v pojistné smlouvě při jejím uzavření.
Dovolatel se dále domnívá, že výchozí cena vozidla, stanovená při uzavření pojistné smlouvy, nemohla v době, kdy došlo k pojistné události, doznat tak výrazného snížení, na jehož základě se podstatně snížila výše pojistného plnění.
Otázka stanovení adekvátní výše pojistného plnění je otázkou právního posouzení, zda výše pojistného plnění byla stanovena v souladu s čl. X. bod 2 a čl. XIII. bod 15 VPP, podle něhož se pojistným plněním při odcizení vozidla rozumí náklady na pořízení vozidla stejného druhu a kvality v ČR snížené o částku odpovídající opotřebení či jiného znehodnocení s přihlédnutím k dané situaci na trhu v ČR (obvyklá cena) v době pojistné události.
V posuzovaném případě je z uvedeného zřejmé, že pro výši pojistného plnění není určující pojistná hodnota vozidla ve výši 320.220,- Kč (čl. VI. odst. 6 VPP), poté snížená na částku 210.000,- Kč, která je rozhodná pro výši pojistné sazby a pro maximální výši pojistného plnění, pokud by obvyklá cena vozidla v době pojistné události překročila tuto hranici. Z tohoto hlediska nemá snížení pojistné hodnoty vozidla zásadně vliv na stanovení jeho obvyklé hodnoty v době pojistné události jak správně dovodil odvolací soud.
Je zřejmé, že obvyklá cena vozu v době pojistné události ve smyslu čl. XIII. bod 15 VPP, se obvykle nemůže rovnat ceně výchozí určené při sjednávání pojistné smlouvy, ale je nižší, a to v závislosti na době uplynulé od uzavření smlouvy do doby pojistné události, a tedy na stupni opotřebení a dalších okolnostech, např. k vývoji cen na trhu vozidel, k nimž v této době došlo a jež mají vliv na snížení původní výchozí ceny. Odvolacímu soudu proto nelze vytknout, že jeho právní posouzení věci je nesprávné, neboť při posouzení věci vycházel z výše uvedených smluvních ujednání, v jejichž intencích byla vypočtena obvyklá cena předmětného vozidla v době pojistné události.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak není v tomto případě dán a Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech řízení dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §142 o. s. ř., když dovolatel nebyl úspěšný, přičemž žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu