ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3060.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3060/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně GFC s.r.o. , se sídlem Praha 5 - Hlubočepy, Voskovcova 1075/51, PSČ 152 00, identifikační číslo osoby 28240162, zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní 6, proti žalované GENERAL REALITY a.s. , se sídlem Praha 1 - Nové Město, Václavské nám. 807, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27430332, zastoupené Mgr. Janou Pecinovou, advokátkou se sídlem Praha 3 – Flora, Přemyslovská 28, o zaplacení 150 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 140/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č.j. 11 Cmo 283/2010-91, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č.j. 11 Cmo 283/2010-91, se zrušuje ve výroku pod bodem I. a věc se vrací v tomto rozsahu uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. května 2010, č.j. 4 Cm 140/2009-57, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč s 2,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč od 27.1 2009 až do úplného zaplacení a zamítl žalobu o zaplacení částky 23 250 Kč; výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dána pasivní legitimace žalované, a proto zamítl nejen nárok na zaplacení částky 150 000 Kč, jakožto rezervační zálohy, ale i nárok na zaplacení částky 23 250 Kč, představující smluvní pokutu za prodlení s vrácením rezervační zálohy podle Dohody o složení rezervační zálohy ze dne 10.9.2008.
Vyšel nejprve z okolnosti, že žalovaná, jako zajišťovatelka, uzavřela dne 17.8.2008 s paní A. K., jako zájemkyní o prodej konkrétní nemovitosti, Smlouvu o výhradním zajištění prodeje nemovitosti. Dále vyšel ze zjištění, že z Dohody o složení rezervační zálohy ze dne 10.9.2008 (dále možno též jen „rezervační smlouva“), uzavřené mezi žalobkyní, jako složitelkou, a žalovanou, jako zajišťovatelkou, si její účastnice sjednaly, že složená rezervační záloha ve výši 150 000 Kč je součástí kupní ceny, sjednané ve výši 2 490 000 Kč. Dále si žalobkyně a žalovaná dohodly, že rezervační záloha bude vrácena složitelce (nyní žalobkyni) v případě, že nedojde k uzavření kupní smlouvy z důvodů na straně prodávající v určené lhůtě, a pro případ, že kupní smlouva bude uzavřena, si dohodly, že rezervační záloha bude započtena na kupní cenu. Dále si sjednaly, že pokud by kupující (žalobkyně) ve sjednané lhůtě nepodepsala kupní smlouvu, bude rezervační záloha započtena ve prospěch zajišťovatelky (žalované) jako smluvní pokuta. Konečně bylo dohodnuto, že rezervační smlouva zanikne podpisem kupní smlouvy ohledně určené nemovitosti. Dne 2.10.2008 byla uzavřena mezi prodávající A. K. a kupující žalobkyní kupní smlouva formou notářského zápisu. V ní bylo uvedeno, že část kupní ceny ve výši 150 000 Kč byla stranou kupující zaplacena straně prodávající jako záloha před uzavřením smlouvy na účet zajišťovatelky (žalované) a že zbývající část kupní ceny ve výši 2 340 000 Kč zaplatí kupující složením do notářské úschovy. Katastrální úřad zamítl návrh na zápisu vkladu vlastnického práva do katastru nemovitosti pro kupující žalobkyni a následně poté se kupující s prodávající nedohodly na dalším postupu, jak předpokládala kupní smlouva pro takový případ. Vzhledem k tomu, že prodávající nesplnila sjednanou povinnost předat kupující (žalobkyni) geometrické plány o zaměření garáže, které měla prodávající zajistit na své náklady, žalobkyně odstoupila dopisem ze dne 19.1.2009 od kupní smlouvy a dne 30.1.2009 vyzvala prodávající A. K. k vrácení kupní ceny. Dne 6.4.2009 uzavřela žalobkyně s A. K. Dohodu o narovnání, podle níž byla zrušena práva a závazky z kupní smlouvy a smlouvy o notářské úschově a bylo dohodnuto, že prodávají vrátí kupující část kupní ceny složenou v notářské úschově a že kupující žalobkyně nebude požadovat od prodávající vrácení částky 150 000 Kč, uhrazené na účet zajišťovatelky (žalované). V uvedené Dohodě bylo současně konstatováno, že nároky kupující na vrácení částky 150 000 Kč od společnosti GENERAL REALITY a.s., jako zajišťovatelky (žalované) tímto nejsou dotčeny.
Na základě těchto skutkových zjištění soud prvního stupně učinil právní závěr, že vztah mezi žalovanou a paní A. K. je vztahem založeným zprostředkovatelskou smlouvou uzavřenou podle §774 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalovaná v dané sporné věci plnila pouze funkci platebního místa, kam žalobkyně složila část kupní ceny, ale příjemcem tohoto plnění byla prodávající, proto žalovaná není ve sporu pasivně legitimována. Vzal v úvahu, že podle rezervační smlouvy je součástí kupní ceny rezervační záloha ve výši 150 000 Kč, a proto okamžikem složení částky 150 000 Kč byla uhrazena prodávající část sjednané kupní ceny. Konstatoval, že bez právního důvodu je, zda odstoupení od smlouvy bylo platné či nikoliv, když v rezervační smlouvě ani nebylo ujednáno, že žalovaná vrátí žalobkyni rezervační zálohu v případě odstoupení od smlouvy, a navíc rezervační smlouva podle ujednání účastnic zanikla dnem, kdy byla uzavřena kupní smlouva. Odvolací soud dále dodal, že uzavřením Dohody o narovnání odpadl spor o platnost odstoupení od smlouvy a tím, že žalobkyně vůči A. K. prohlásila, že po ní nebude požadovat vrácení částky 150 000 Kč, zanikla žalobkyni možnost požadovat po ní uvedenou částku z titulu bezdůvodného obohacení. Celou věc uzavřel tím, že vůči žalované nenastaly podmínky pro vydání zálohy ve výši 150 000 Kč, neboť žalovaná tak byla povinna učinit jen tehdy, pokud by nedošlo k uzavření kupní smlouvy.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2011, č.j. 11 Cmo 283/2010-91, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2010, č.j. 4 Cm 140/2009-57, v části výroku pod bodem I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 150 000 Kč; výrokem pod bodem II. ohledně úroků z prodlení a další žalobkyní požadované částky 23 250 Kč a ohledně náhrady nákladů řízení zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně z Dohody o složení rezervační zálohy ze dne 10.9.2008 jsou správná, až na evidentní záměnu postavení účastníků, kterou svými skutkovými závěry napravil. Doplnil, že uvedená Dohoda neřešila stav, který v dané věci nastal – tj. situaci, že kupní smlouva byla uzavřena, ale došlo k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva pro žalobkyni do katastru nemovitostí, kdy následovalo odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy a sporná práva mezi účastnicemi kupní smlouvy byla řešena Dohodou o narovnání.
Odvolací soud nepovažoval za správné právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vrácení rezervační zálohy vůči žalované je oprávněný. Nejprve konstatoval, že v dané věci šlo o dva právní vztahy – jednak mezi žalobkyní a žalovanou a jednak mezi žalobkyní a prodávající A. K. Dále dovodil, že pokud Dohodou o narovnání došlo ke zrušení práv a závazků z předtím uzavřené kupní smlouvy, vznikla oběma účastnicím Dohody o narovnání, resp. kupní smlouvy, vrátit si vše, co podle ní dostaly (§457 obč. zák.). Dovodil dále, že za situace, kdy kupní smlouva byla zrušena, nenastaly, resp. odpadly předpoklady pro započtení zálohy na kupní cenu. Vyšel ze závěru, že z rezervační smlouvy nevyplývá, že by si žalovaná mohla zálohu ponechat. Uzavřel proto, že žalovaná zálohu ve výši 150 000 Kč zadržuje žalobkyni bez právního důvodu, který odpadl (§451 odst. 2, §456 obč. zák.). Dodal, že na tomto závěru nemůže ničeho změnit právní vztah mezi žalovanou a prodávající, konkrétně to, že si ve smlouvě uzavřené mezi nimi sjednaly odměnu za zprostředkování ve shodné výši.
Odvolací soud se dále nezabýval příslušenstvím této pohledávky a ani uplatněnou smluvní pokutou, která je samostatným nárokem, a rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolává způsobilých dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v §241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí v napadeném rozsahu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci s tím, že považuje závěr o bezdůvodném obohacení na straně žalované za neopodstatněný. Zdůraznila, že mezi žalobkyní a prodávající byla nepopiratelně uzavřena dne 2.10.2008 kupní smlouva, podle níž byla rezervační záloha součástí kupní ceny a jako taková měla být vypořádána, resp. Dohodou o narovnání vypořádána byla, a to tak, že žalobkyně se nároku na její vrácení vzdala. Žalovaná je tedy přesvědčena, že není ve věci pasivně legitimována a že na její straně nevzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že odvolací soud posoudil věc správně. Má za to, že žalovaná zadržuje částku 150 000 Kč bez právního důvodu, resp. z důvodu, který odpadl po zrušení kupní smlouvy. Domnívá se, že povinnost vrátit rezervační zálohu vznikla v okamžiku, kdy bylo odstoupení od smlouvy doručeno prodávající paní A. K. a žalovaná se o tomto odstoupení dozvěděla. Vzhledem k odstoupení od kupní smlouvy a následně i s ohledem na Dohodu o narovnání se složená rezervační záloha podle žalobkyně nestala součástí kupní ceny, resp. zálohou na ni, ale zůstala jen rezervační zálohou, kterou měla žalovaná vrátit žalobkyni.
Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - žalovanou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a žalovaná ani žádné vady řízení nenamítá.
Pokud dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pak je nutno konstatovat, že z obsahu dovolání nevyplývá, v čem spatřuje důvodnost uplatnění tohoto důvodu. Z odůvodnění dovolání pouze vyplývá, že nesouhlasí s právním posouzením věci.
Dovolací soud se proto dále zabýval jen uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Při právním posouzením nároku z bezdůvodného obohacení (§451 obč. zák.) bylo nutno vyjít především ze zjištění obsahu Dohody o složení rezervační zálohy, uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 10.9.2008, z níž vyplynulo, že dojde-li k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní, jako kupující, a prodávající, která uzavřela zprostředkovatelskou smlouvu s žalovanou, je rezervační záloha součástí kupní ceny, a že složená rezervační záloha ve výši 150 000 Kč bude započtena na kupní cenu. Z kupní smlouvy uzavřené notářským zápisem na popsanou nemovitost vyplynulo, že prodávající A. K. a kupující (žalobkyně) ve smlouvě potvrdily, že část kupní ceny ve výši 150 000 Kč byla stranou kupující zaplacena straně prodávající jako záloha ještě před uzavřením kupní smlouvy na účet zajišťovatelky (žalované) na základě rezervační smlouvy uzavřené dne 10.9.2008, přičemž zaplacení této části kupní ceny má prodávající a kupující za nepochybné.
Z uvedeného vyplývá, že poskytnutá záloha ve výši 150 000 Kč byla v souladu s ujednáním účastnic započtena na kupní cenu, tudíž byla zaplacena kupující žalobkyní A. K., jako prodávající, a tímto okamžikem tuto částku prodávající získala a došlo tak ke splnění závazku strany kupující zaplatit straně prodávající tuto část kupní ceny, jak správně dovodil soud prvního stupně. Jestliže ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že prodávající nesplnila v dohodnuté lhůtě sjednanou povinnost předat kupující geometrické plány o zaměření garáže, které měla prodávající zajistit na své náklady, a proto kupující žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy z důvodu porušení smluvní povinnosti prodávající dopisem ze dne 19.1.2009, pak je ve smyslu §457 obč. zák. prodávající A. K., a nikoliv žalovaná, povinna vrátit kupní cenu žalobkyni. Pasivní legitimaci žalované ve sporu o vrácení zálohy ve výši 150 000 Kč nemůže založit, jak správně dovodil soud prvního stupně, Dohoda o narovnání uzavřená mezi kupující žalobkyní prodávající A. K. Pakliže žalovaná zadržuje částku 150 000 Kč, jde o vztah mezi prodávající A. K. a žalovanou, nikoliv o vztah z bezdůvodného obohacení mezi kupující žalobkyní a žalovanou, jakožto zprostředkovatelkou prodeje strany prodávající.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci, byl uplatněn důvodně. Rozsudek odvolacího soudu tedy podle §243b odst. 2 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu