ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4321.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4321/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně ELTON hodinářská, a. s. , se sídlem Náchodská 2105, 549 01 Nové Město nad Metují, IČ 25931474, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalované MPM-QUALITY v. o s. , se sídlem Příborská 602, 738 02 Frýdek - Místek, IČ 47987430, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Pasáž Alfa, 601 00 Brno, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 105/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2008, č. j. 4 Cmo 152/2008-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Kyjovského, advokáta se sídlem Poštovská 8c, Pasáž Alfa, 601 00 Brno (poštovní adresa: Brno, P. O. box 225, 601 00).
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice.
Podle žalobního tvrzení žalovaná jako majitelka ochranné známky PRIM tuto ochrannou známku užívá v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to s ohledem na neznámý původ hodinek dodávaných na trh v České republice a s ohledem, na jaký účel zakoupila ochrannou známku, čímž způsobuje žalobkyni jako soutěžiteli újmu. Žalovaná svým jednáním naplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže, ale i podmínky speciálních skutkových podstat klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, upravených v §46, §47 a §48 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. července 2007, č. j. 5 Cm 105/2005-99, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané ÚPV v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. prosince 2008 č. j. 4 Cmo 152/2008-133 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (I. výrok), dále rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil z provedených důkazů a souhlasil také s jeho právními závěry, přičemž pro stručnost odůvodnění svého rozsudku na ně odkazuje. Odvolací soud shodně dovodil, že přestože užití i zapsané ochranné známky může být jednáním nekalosoutěžním, v posuzované věci se o takový případ nejedná. Žalovaná užívá ochrannou známku „PRIM“ jako její vlastník; ochrannou známku řádně nabyla od jejího majitele, má ji zapsánu v registru ochranných známek a je oprávněna ji užívat k označování výrobků, pro které je zapsána. Podle názoru odvolacího soudu nelze tedy v jednání žalované spatřovat jednání nekalosoutěžní, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Z hlediska průměrného spotřebitele nelze hovořit o klamání spotřebitele či vyvolání nebezpečí záměny, ani o parazitování na pověsti žalobkyně, když český spotřebitel velmi dobře vnímal důsledky privatizace, a proto žalobkynino tvrzení, že značku PRIM spotřebitel spojuje pouze a výhradně s výrobky žalobkyně, případně s výrobky ryze českými, je nepodložené.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v těchto otázkách:
1. Za jakých okolností může být užití zapsané ochranné známky nekalou soutěží?
2. Zda a jakou formou je samostatně převoditelné právo zaměstnavatele užít autorské dílo vytvořené jeho zaměstnancem při plnění pracovních povinností dle ust. §17 zák. č. 35/1965 Sb.
3. Zda a jakou formou je odvolací soud povinen poučit odvolatele o tom, že jím podané odvolání je neúplné.
4. Zda je odvolací soud povinen, rozhoduje-li se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání, zaslat účastníku řízení veškerá vyjádření ve věci samé učiněná druhým účastníkem.
Přípustnost dovolání v bodech č. 3 a 4 žalobkyně opírá o nález Ústavního soudu IV. ÚS 2533/07 ze dne 21.7.2008 a judikaturu Ústavního soudu v tomto nálezu citovanou. Žalobkyně dále namítá, že v řízení před odvolacím soudem bylo porušeno její ústavně zaručené právo být slyšena ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod a dále její právo na spravedlivý proces chráněné čl. 36 Listiny, přičemž zásah do těchto svých práv podle ní zakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 3 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2687/2007 ze dne 26.2.2008). Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu určité procesní vady odvolacího řízení, a to že odvolací soud svým postupem porušil ústavně zaručené základní právo žalobce být slyšen, že nepřihlédl k části žalobkyní uplatněných odvolacích námitek, Dále dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení otázky přechodu práv k autorskému dílu a rozpor s hmotným právem v otázce vztahu práva k ochranné známce a nekalé soutěže odvolacím soudem.
Dovolatelka na základě výše uvedeného navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná se vyjádřila k dovolání žalobkyně, a to nejprve k jejím námitkám ohledně tvrzených procesním vadám odvolacího řízení (námitka, že došlo k porušení ustanovení o vedení řízení tím, že žalobkyni byla odvolacím soudem odňata možnost reagovat na vyjádření žalované tím, že odvolací soud před vydáním rozhodnutí nezaslal žalobkyni vyjádření žalované k odvolání; námitka, že odvolací soud nevzal v úvahu tvrzení žalobkyně a její odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, který označil za neidentifikovatelný a za nepřípustnou novotu ve smyslu §205a o. s. ř.), k nimž žalovaná uvádí, že odvolací soud nijak neporušil ustanovení o. s. ř., ani neomezil žalobkyni na jejích právech. K dalším námitkám žalobkyně žalovaná sděluje, že předmětné označení „PRIM“ v grafickém vyobrazení ochranné známky č. 165917 není dílem podle autorského zákona; dále žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že žalobkyně je právním nástupcem národního podniku ELTON a že plynule bez jakéhokoli přerušení pokračuje ve výrobě týchž náramkových hodinek na témže místě. Žalovaná dále odmítá jakékoli nařčení z nekalosoutěžního jednání (žalovaná nabyla ochrannou známku řádně, od r. 2001 je vlastníkem známky; ani nebylo zahájeno žádné řízení ohledně výmazu známku). Žalovaná je přesvědčena, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, v tomto případě se podle ní jedná pouze o posouzení jednoho konkrétního případu. Proto žalovaná navrhuje, aby dovolací soud zamítl podané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání žalované není jednáním nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák., pokud chybí podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže, a proto že nelze přiznat žalobkyni uplatňovaný zdržovací nárok.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že odvolací soud i soud prvního stupně rozhodly v souladu s hmotným právem pokud v daném případě ne přiznaly žalobkyni uplatněný nárok, tj. konkrétně že nelze žalované uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (užívat slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané ÚPV v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou ÚPV v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice, zdržela.
Dovolací soud, se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu i soudu prvního stupně, že v předmětné záležitosti se nejedná o nekalosoutěžní jednání, neboť nejde o jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a které by bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu.
Dovolatelka ve svém dovolání zaměňuje otázky skutkové a otázky právní. Zejména při posuzování jednání nekalé soutěže podle generální klauzule rozhoduje soud na základě zjištěného skutkového stavu, zda jde o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a zda je toto jednání způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebiteli. Při posuzování, zda by jednání žalované mohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěži nebo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyni - či spotřebitelům, vycházely soudy správně z hlediska průměrného spotřebitele (v daném případě spotřebitele nakupujícího náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky, který se orientuje nejen podle značky výrobku, ale zejména kvality a dalších jeho vlastností (jako např. design, cena). Hledisko průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem), správně vzal v daném případě v úvahu soud prvního stupně i soud odvolací.
Dovolací soud, stejně jako nižší soudy, shledal, že v tomto případě jednání žalované nesplňuje kumulativně tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže, nemůže být proto jednáním nekalosoutěžním.
Otázky dovolatelky, uvedené v dovolání (ad 1 až 4) a označené dovolatelkou jako otázky zásadního právního významu, neshledává dovolací soud takovými otázkami, pro něž by bylo přípustné dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř. Na první otázku dovolatelky (Za jakých okolností může být užití zapsané ochranné známky nekalou soutěží?), nelze dát obecnou odpověď, neboť v každém konkrétním případě musí soud podrobně zkoumat, zda tvrzené jednání nekalé soutěže splňuje současně všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže (což nižší soudy také správně provedly). Registrace ochranné známky sama o sobě totiž neznamená, že by se vlastník ochranné známky (při nesprávném způsobu označování výrobků či služeb uvedenou ochrannou známkou) nemohl dopustit i jednání nekalé soutěže. K druhé otázce dovolatelky je nutno uvést, že posuzovaný případ je (podle žalobního tvrzení) případem tvrzené nekalé soutěže, nikoliv případem tvrzeného porušení autorských práv podle autorského zákona a z toho titulu požadované ochrany, ani případem zásahu do práv vlastníka ochranné známky podle zákona o ochranných známkách. Posuzovaný případ není ani případem žaloby na určení, komu náleží autorské právo k dílu (grafické ztvárnění slova „PRIM“ podle podnikové normy PN 01, platné v národním podniku ELTON v Novém Městě nad Metují od 23.9.1969). Uplatněný žalobní nárok žalobkyně na zdržení se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM č. 165917 žalovanou vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaná porušuje zásady řádné hospodářské soutěže tím, že touto ochrannou známkou označuje náramkové hodinky, které nevyrábí a které do ČR dováží ze zahraničí a případně které ze součástek dovezených do ČR jen nepatrně upravuje a kompletuje a dodává spotřebitelské veřejnosti v ČR jako klasický český hodinářský výrobek (a nikoliv tím, že se na základě smlouvy o převodu ochranné známky stala vlastníkem uvedené ochranné známky). V uvedených souvislostech je podstatné, zda jsou ve shora popisovaném jednání žalované splněny tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Pouhé označování výrobků ochrannou známkou žalované (zapsanou v rejstříku ochranných známek ÚPV pod č. 165917) nelze hodnotit jako jednání v rozporu dobrými mravy soutěže, pokud takové označování výrobků neobsahuje další součásti nebo doplnění, např. nějaký klamavý či zaměnitelný dovětek („české hodinky“, „typický český výrobek“, „tradiční české hodinky“, „hodinky českého původu“, „hodinky z Nového Města nad Metují“ apod.) anebo touto ochrannou známkou nejsou označovány zcela jiné výrobky (např. fotoaparáty, mobilní telefony apod.), než pro které je ochranná známka zapsána.
Dovolací soud, v souladu se závěry obou nižších soudů, uzavírá, že žalovaná, která je vlastníkem ochranné známky PRIM (zapsané pod č. 165917 u ÚPV) tuto ochrannou známku neužívá v rozporu s dobrými mravy soutěže, ani svým jednáním nemůže přivodit žalobkyni jako soutěžiteli újmu. Žalovaná svým jednáním nenaplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.), ani podmínky speciálních skutkových podstat klamavé označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti (§46, §47 a §48 obch. zák.). Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, uzavřel, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily pokud v daném případě v souladu s hmotným právem posoudily žalobkyni uplatněný nárok podle §53 obch. zák. na zdržení se užívání slovní a grafické ochranné známky PRIM, zapsané ÚPV v registru ochranných známek pod č. 165917 k označování náramkových hodinek, hodinek, hodin a dalších časoměrných výrobků a součástí sloužících k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin, ostatních časoměrných výrobků, a uvádět náramkové hodinky, hodinky, hodiny a časoměrné výrobky a součásti sloužící k výrobě náramkových hodinek, hodinek, hodin a ostatních časoměrných výrobků s označením ochrannou známkou PRIM, zapsanou v registru ochranných známek pod č. 165917, na trh v České republice, za neoprávněný.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však v posuzovaném případě není. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů-odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze a v této souvislosti zpochybněná poučovací povinnost soudu ve vztahu k neúplnému odvolání,), a dále tvrzené nezaslání soudem vyjádření druhému účástníku řízení bez nařízení jednání, nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
také k ní je však možné přihlížet jen v případě přípustného dovolání (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.), nikoli však u dovolání, jehož přípustnost je zvažována dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Na tomto základě lze uzavřít, že dovolatelce se uplatněnými dovolacími důvody správnost napadeného rozhodnutí zppochybnit nepodařilo. Dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením odmítl (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 2.250,- Kč /§8, §14 odst. 1, §15 a 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 510,-Kč předsavující 20% DPH (§173 odst. 3 o. s. ř.)., tedy celkem 3.060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu