ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4532.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 4532/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobců a) BONGRAIN S.A. , se sídlem Viroflay, 42 rue Rieussec, Francouzská republika a b) TPK, spol. s r.o. , se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č.p. 2714, č.o. 28, PSČ 695 19, identifikační číslo osoby 44965117, zastoupených JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 32, proti žalovanému Polser Sp. z o.o. , se sídlem Siemiatycze, ul. Armii Krajowej 18, Polská republika, zastoupenému JUDr. Lucií Bányaiovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, na ochranu proti porušování práv k ochranným známkám a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 86/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2011, č. j. 3 Cmo 65/2010-198, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2011, č. j. 3 Cmo 65/2010-227 takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti výrokům o nákladech řízení, odmítá ; jinak se dovolání zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 41 Cm 86/2008-126, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se uvádění na trh v České republice sýru označeného jako na vyobrazení, které je součástí výroku I. (výrok I.), zdržet se uvádění na trh v České republice sýrů v modrobéžových obalech s nápisem „Karel IV.“, jenž je proveden tučným modrým písmem v mírném poloobloučku v horní části krabičky a nad kterým je zobrazena koruna v červenozlatém provedení s modrými ozdobami (výrok II.), zdržet se uvádění na trh v České republice sýru označeného jako na vyobrazení, které je součástí výroku III. (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
Žalobci se domáhali ochrany proti porušování práv k ochranným známkám a proti nekalé soutěži. V žalobě uvedli, že žalobce a) je výrobcem a distributorem potravinářských výrobků, zejména mléčných výrobků a sýrů a je vlastníkem národních ochranných známek kombinovaných č. 273119 a č. 295946 ve znění „KRÁL SÝRŮ HERMELÍN“ a „KRÁL SÝRŮ HERMELÍN Originál Maxi“ zapsaných pro třídu výrobků a služeb 29, které se vyznačují modrobéžovou barevnou kombinací s dominantním slovním prvkem „KRÁL SYRŮ” v modré barvě s tím, že obě ochranné známky obsahují i vyobrazení hlavy panovníka s červenozlatou korunou s dalším slovním prvkem „HERMELÍN”. Žalobce b) patří do holdingu žalobce a) a uvádí na tuzemský trh již od roku 1997 výrobek s označením „KRÁL SÝRŮ” v charakteristických obalech shodných se shora uvedenými ochrannými známkami, které se staly pro něj příznačnými u spotřebitelů. Žalovaný vyrábí a na území České republiky ve značném množství distribuuje prostřednictvím obchodních řetězců plísňový sýr pod označením „KAREL IV.“ v modrobéžových obalech s vyobrazením královské koruny v červenozlaté barvě s modrými ozdobami. Následně žalobci rozšířili žalobu (a soud tuto změnu žaloby připustil) o další zdržovací nárok ve vztahu k sýru označeného jako „PRÉSIDENT Karel IV.“.
K zdržovacím nárokům uvedeným shora ve výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně dospěl soud prvního stupně z provedeného dokazování k závěru, že žalovaný se jednání spočívajícího ve výrobě sporných obalů, distribuovaných na český trh, již před podáním žaloby 23. července 2008 nedopouštěl a do současné doby nedopouští. Odkázal na ustálenou judikaturu, dle které nelze zdržovacím nárokům žaloby vyhovět, jestliže do budoucna nehrozí, že žalovaný bude popsané jednání opakovat. Upozornil na to, že v předmětném řízení byl návrh žalobců na nařízení předběžného opatření proti žalovanému ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze zamítnut. Dle soudu prvního stupně nelze do budoucna předpokládat, že žalovaný výrobu původních obalů obnoví, a to s ohledem na nesporné náklady, které v souvislosti s novým designem žalovanému vznikly. Proto soud prvního stupně žalobu do nároků uvedených pod bodem I. a II. výroku zamítl, aniž se bylo třeba zabývat meritem věci.
Co se týče zdržovacího nároku k výrobku označeného jako „PRÉSIDENT Karel IV.“ soud prvního stupně na základě vizuální prohlídky předložených vzorků žalobců a žalovaného uzavřel, že obal žalovaného není podobný s kombinovanou ochrannou známkou žalobce a) č. 295185 „KRÁL SÝRŮ Sametový” (zapsanou pro třídu výrobků a služeb 29) tak, aby zde existovala pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochranných známkách“). Akcentoval, že obalu žalovaného dominuje označení „PRÉSIDENT“ zasazený do emblému tvořícího tři znaky a kruh sestavený z listových snítek. Dalším výrazným prvkem je na modrém pozadí bílý nápis KAREL IV. Kombinované ochranné známce žalobce a) dominuje nápis „KRÁL SÝRŮ” v modré barvě s hlavou panovníka s korunkou. Vyobrazení plísňového sýra na obou srovnávaných obalech znázorňuje druh výrobku, nelze proto tento prvek na ochranné známce žalobce považovat za příznačný, stejně tak krémová barva asociující vnitřní část plísňového sýra nemůže být pro žalobce typická. V kontextu všech obrazových prvků a jejich provedení jako celku tedy nelze mít za to, že obal žalovaného zasahuje do práva žalobce a) k uvedené kombinované ochranné známce, zejména s přihlédnutím k logu s označením PRÉSIDENT, který je výrazným rozlišujícím prvkem pro přiměřeně informovaného spotřebitele. Ze stejných důvodů neshledal žalobu důvodnou ani z titulu ochrany proti nekalé soutěže (podle generální klauzule či podle zvláštních skutkových podstat). Žalobcům tudíž nepřiznal žádný z uplatňovaných nároků.
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně opravil označení žalovaného na správné znění (bod I. výroku), rozsudek soudu ve věci samé ve výrocích I. až III. potvrdil, ve výroku IV. o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 30.240,- Kč k rukám advokátky JUDr. Lucie Bányaiové do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dokazování doplnil obsahem CD nosiče, obsahujícího reklamní spot na sýr PRÉSIDENT z počátku roku 2011 a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.
Pokud jde o první dva zamítnuté zdržovací nároky, měl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za to, že tyto nároky nejsou na místě. Upozornil, že zdržovací nárok ze své podstaty směřuje do budoucna a za situace, kdy koncern Lactalis, kam náleží žalovaný, sjednotil své produkty potud, že na ně umístit označení „PRÉSIDENT“ a pozměnil i barevné provedení, je nepravděpodobné, že by přicházelo v úvahu znovuobnovení původních obalů. Tomu nasvědčuje i reklamní kampaň z počátku roku 2011.
Ohledně výroku III. považoval odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně rovněž za správný. I dle jeho názoru není obal sýra „PRÉSIDENT KAREL IV.“ shodný s ochrannou známkou žalobce a) a mezi obalem a ochrannou známkou není ani podobnost, aby zde existovala pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 zákona o ochranných známkách.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)., uplatňujíce dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé namítají, že svůj žalobní návrh týkající se modrobéžového obalu výrobku „KAREL IV.“ podali v době, kdy výrobek v napadeném obalu byl prokazatelně přítomen v regálech maloobchodů na českém trhu. Tím dle jejich názoru docházelo ze strany žalovaného k porušování ochranných známek i k nekalosoutěžnímu jednání, tj. k protiprávnímu jednání. Dle jejich mínění to, že žalovaná strana po zahájení soudního sporu, resp. v průběhu soudního řízení, ukončila užívání modrobéžového obalu výrobku „KAREL IV.“, nemění nic na skutečnosti, že prvostupňový i odvolací soud měly posoudit zaměnitelnost srovnávaných modrobéžových obalů výrobků „KAREL IV.“ a „KRÁL SÝRŮ”, resp. ochranných známek „KRÁL SÝRŮ“ a případně vzneseným zdržovacím nárokům žalobců vyhovět právě z preventivních důvodů. Nesouhlasí s tím, že se soudy spokojily s tvrzením žalovaného, že k návratu k původním obalům nedojde.
Dovolatelé se neztotožňují s právním názorem soudů nižších instancí, že výrobek se již na trhu nevyskytuje, tudíž není nárok žalobce na místě. Poukazují na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 41/11 CmS 41/2000, kdy tento soud přiznal žalobci b) zdržovací nárok z důvodu prevence. Dovolávají se tak rozdílné rozhodovací praxe soudů nižších instancí ve vztahu k řešení stejné právní otázky. Argumentují nutností objasnit a sjednotit rozhodovací praxi soudů nižších instancí za okolností, kdy žalobce podá svůj žalobní návrh v době porušování svých zákonem chráněných práv, avšak v průběhu soudního řízení žalovaná strana upustí od tohoto porušování, tj. zda má žalobce právo na zdržovací nárok z preventivních důvodů. Jsou názoru, že tato otázka má zásadní právní význam.
Pokud jde o jejich zamítnutý nárok III., odkazují v plném rozsahu na svá předchozí písemná podání. I nadále jsou toho názoru, že srovnávané obaly jsou zaměnitelné a celkový jejich dojem je velmi podobný.
V závěru dovolání dovolatelé brojí i proti nákladovým výrokům odvolacího soudu.
Závěrem dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se dle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání žalobců nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnými osobami řádně zastoupenými advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být v daném případě přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelé výslovně dovolávají, tj. že rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Nejvyšší soud shledal dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným pro posouzení otázky, zda lze vyhovět zdržovacímu nároku vlastníka ochranné známky proti tomu, kdo do jeho práv zasahuje, jestliže tato osoba od závadného jednání v době do rozhodnutí soudu o věci samé upustí, neboť jde o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
S ohledem na přípustnost dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), případně k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolatelé nenamítali a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolateli [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv. Nesprávným právním posouzením věci je pak omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O nesprávnou aplikaci právních předpisů se jedná tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Pokud jde o nároky žalobců specifikovaných ve výroku I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že měl vzneseným zdržovacím nárokům žalobců vyhovět z preventivních důvodů, i když žalovaná strana v průběhu soudního řízení ukončila užívání modrobéžového obalu výrobku „KAREL IV.“. Při právním posouzení uvedených zdržovacích nároků považovaly oba soudy za rozhodné, že žalovaný od protiprávního jednání již upustil a že nelze předpokládat znovuobnovení původních obalů.
Podle ustanovení §8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách, nestanoví-li tento zákon jinak (§10 a 11), nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
Zákaz porušování nebo ohrožování práva z ochranné známky směřuje ke zdržení se dalšího protiprávního jednání. Zdržovací nárok patří k základním civilním právům vlastníka/majitele průmyslového práva upraveného ve všech zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví a rovněž v zákoně č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.
Zdržovací nároky mají v podstatě preventivní povahu, protože směřují proti pokračování v protiprávním jednání. Zdržovacím nárokem, který obecně směřuje do budoucna, má být zabráněno nejen v pokračování protiprávního stavu, ale i v opakování protiprávního jednání, jež bylo jeho příčinou. Je tak možno přisvědčit dovolatelům (a potud je jejich odkaz na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 41/11 CmS 41/2000 případným), že zdržovacím nárokem se vlastník ochranné známky brání proti tomu, aby se jednání, jímž jsou poškozena jeho práva, opakovalo, nebo aby bylo pokračováno v jednání, které představuje zásah do práv vlastníka ochranné známky, popř. odvrací hrozbu, že by k takovému zásahu mohlo dojít.
Zdržovací nárok je nárokem působícím do budoucna. Aby takovému nároku mohlo být vyhověno, je nutné prokázat, že v době vydání rozhodnutí ve věci samé závadné jednání trvá, nebo že důvodně hrozí jeho opakování. Předpokladem pro uložení povinnosti zdržet se určitého jednání je proto, kromě prokázání závadnosti tohoto jednání, také zjištění soudu, že je uložení této povinnosti do budoucna nezbytné, tedy že takové závadné jednání trvá nebo hrozí. Pro posouzení, zda lze vyhovět zdržovacímu nároku za situace, kdy před rozhodnutím soudu ve věci samé již závadné jednání netrvalo, ale přitom důvodně hrozí jeho opakování, jsou přitom rozhodná jedinečná skutková zjištění soudu v každé jednotlivé věci.
V projednávané věci nelze přitom ničeho vytknout soudům nižších stupňů, pokud zdržovací nárok žalobců posoudily jako nedůvodný. Žalovaný se v době vydání rozsudku soudu prvního stupně, resp. již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, závadného jednání nedopouštěl. S ohledem na skutková zjištění soudů o dalším postupu žalovaného (koncern Lactalis, kam náleží i žalovaný, sjednotil své produkty potud, že na ně umístil označení „PRÉSIDENT“, pozměnil barevné provedení, vynaložil značné náklady na nový design, od závadného jednání upustil dobrovolně sám) ani pokračování závadného jednání v budoucnu nehrozilo.
Dovolatelé dále napadají právní posouzení odvolacího soudu i ve vztahu k zdržovacímu nároku k výrobku označenému jako „PRÉSIDENT Karel IV“. Dovolatelé namítají, že srovnávané obaly jsou zaměnitelné a celkový dojem je velmi podobný. Nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, že zde není dána pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách. Odkazují na svá písemná podání před soudy nižších stupňů.
Dovolatelé tak jednak napadají skutková zjištění soudů o vzhledu jednotlivých obalů, jednak právní posouzení odvolacího soudu o jejich nezaměnitelnosti.
Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že dovolací důvod zpochybňující skutková zjištění soudů podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. není v projednávané věci dovolatelům k dispozici, neboť dovolací přezkum o tento důvod opřený je možný,
jen je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Nelze však ničeho vytknout ani právnímu posouzení této části nároku o nezaměnitelnosti výrobků odvolacím soudem, který vychází z podrobných skutkových zjištění o vzhledu jednotlivých obalů. Obalu žalovaného dominuje označení „PRÉSIDENT“ zasazený do emblému tvořícího tři znaky a kruh sestavený z listových snítek. Dalším výrazným prvkem je na modrém pozadí bílý nápis KAREL IV. Kombinované ochranné známce žalobce a) přitom dominuje nápis „KRÁL SÝRŮ” v modré barvě s hlavou panovníka s korunkou. Vyobrazení plísňového sýra na obou srovnávaných obalech znázorňuje druh výrobku, nelze proto tento prvek na ochranné známce žalobce považovat za příznačný, stejně tak krémová barva asociující vnitřní část plísňového sýra není pro žalobce typická. V kontextu všech obrazových prvků a jejich provedení jako celku tedy nelze mít za to, že obal žalovaného zasahuje do práva žalobce a) k uvedené kombinované ochranné známce, zejména s přihlédnutím k logu s označením PRÉSIDENT, který je výrazným rozlišujícím prvkem pro přiměřeně informovaného spotřebitele.
Nad rámec dovolací soud poznamenává, že pro účely přezkumu důvodnosti dovolání nemohl přihlédnout k obsahu jiných podání žalobců, než je dovolání samotné. Pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá. Podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání (ať již učiněné v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím) by nejen odporovala výše zmíněnému ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení §210 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §241b odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod č. 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, je v posuzované otázce zásadního právního významu správné, a tudíž že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl v projednávané věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobců v tomto rozsahu zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním výslovně napadán i ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nákladové výroky, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání tak zčásti směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně výroků o náhradě nákladů řízení podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst.l, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu